Čtyřcentimetrový předmět, který nesl nečekaný vzkaz
Na první pohled by ho člověk mohl přehlédnout. Slonovinový hřeben z archeologické lokality Tel Lachiš měří přibližně čtyři centimetry na šířku a dva a půl centimetru na výšku. Je malý, opotřebovaný a část jeho zubů je poškozená. Archeologové jej objevili už v roce 2016. Teprve pozdější důkladná analýza však ukázala, že kromě běžné hygienické funkce nesl i něco mimořádného: nápis v raném kananejském písmu.
Na drobném předmětu bylo vyryto sedmnáct znaků, které podle odborné studie tvoří sedm slov. Badatelé jejich obsah vyložili jako přání, aby hřeben zbavil vlasy a vousy vší. Pro moderního čtenáře může být až komické, že jedna z nejstarších dochovaných celých vět raného abecedního písma není věnována bohům, králi ani vítězné bitvě. Mluví o parazitech, s nimiž se lidé potýkají dodnes.
Právě v tom je síla objevu. Běžné předměty se často dochovají bez informací o konkrétních lidech, kteří je používali. Nápis na hřebenu však nabízí vzácné spojení hmotného předmětu s krátkou větou, již si někdo nechal zaznamenat před mnoha staletími. Není to velkolepá historická deklarace, ale drobný pohled do každodenního života.
Město Lachiš a počátky abecedy
Lachiš byl významným městem starověkého jižního Levantu. Lokalita je důležitá pro poznání kananejských společností doby bronzové a pozdějších období. Vykopávky zde odhalily různé fáze osídlení i stopy politických a kulturních proměn oblasti. Pro historii písma má zvláštní význam také výskyt raných abecedních znaků.
Před vznikem a rozšířením abeced používaly významné civilizace složité písemné systémy, například mezopotámské klínové písmo nebo egyptské hieroglyfy. Raná abecední písma představovala odlišný přístup: menší soubor znaků mohl zachycovat především jednotlivé hlásky nebo souhláskové zvuky. Cesta od prvních pokusů k pozdějším abecedám však byla dlouhá a nejde ji zjednodušit na jediné datum nebo jediného vynálezce.
Hřeben z Lachiše má proto mimořádnou hodnotu. Jeho nápis představuje podle autorů studie nejstarší známou úplnou větu v kananejském jazyce zaznamenanou raným abecedním písmem. To ale není totéž jako „nejstarší věta, kterou kdy člověk napsal“. Písemné záznamy jiných kultur jsou výrazně starší a označení prvenství se vždy vztahuje k přesně vymezené skupině textů.
Co znamená věta o vších
Smysl sedmislovného nápisu je přibližně: „Ať tento kel vyhubí vši z vlasů a vousů.“ Přesné překlady se mohou drobně lišit podle způsobu převodu starověkých výrazů, ale jádro interpretace je jasné. Text odkazuje na funkci samotného předmětu a žádá, aby byl účinný.
Zvláštní je zmínka o klu. Hřeben byl totiž vyroben ze slonoviny. V prostředí starověkého Levantu tedy představoval předmět z materiálu, který se pravděpodobně musel získat prostřednictvím obchodních kontaktů. Šlo o malou, ale cennou věc. Nevíme, komu konkrétně patřila ani zda si ji její majitel pořídil právě kvůli nápisu. Z dochovaných stop však lze alespoň ukázat, že úprava vlasů a odstraňování parazitů patřily mezi každodenní starosti obyvatel oblasti.
Při odborném zkoumání se navíc na hřebenu podařilo identifikovat pozůstatek vši. To je výjimečně přesvědčivá souvislost mezi textem a skutečnou funkcí předmětu. Nestačí ovšem k tvrzení, že hřeben dokázal parazity účinně odstranit nebo že nápis byl míněn jako skutečné magické zaklínadlo. Mohlo jít o přání, formulaci funkce předmětu nebo výraz tehdejšího způsobu uvažování; bez dalších kontextových záznamů nelze určit jediné definitivní vysvětlení.
Sedmnáct znaků, které nešlo snadno přečíst
Nápis není velký reliéf, který by se dal pohodlně přečíst na první pohled. Znaky jsou drobné a povrch předmětu byl po tisíciletí opotřebováván. Badatelé potřebovali pečlivé fotografické a epigrafické zkoumání, aby rozpoznali jednotlivé linie a rozhodli, které z nich skutečně patří k písmu.
Odbornou interpretaci publikoval tým vedený Danielem Vainstubem ve studii časopisu Jerusalem Journal of Archaeology v roce 2022. Autoři zkoumali podobu znaků, jejich uspořádání i jazykový význam. Právě spojení archeologického nálezu s lingvistickou analýzou umožnilo převést málo zřetelné rytiny do srozumitelné věty.
Datování hřebenu je založeno na archeologickém a paleografickém posouzení, ne na tom, že by byl přímo opatřen letopočtem. Často se uvádí stáří přibližně 3 700 let. Takové číslo je popularizačně užitečné, ale nemělo by budit dojem, že lze určit přesný rok jeho výroby nebo použití.
Dějiny začínají i obyčejnými předměty
Archeologie bývá nejvíce spojována s monumentálními stavbami, hrobkami panovníků a zlatými poklady. Takové nálezy jsou důležité, ale neříkají všechno o životě dávných společností. Hřeben z Lachiše upozorňuje na jinou stránku minulosti: na péči o tělo, hygienu, obchod s materiály a běžné drobné starosti lidí, kteří nezanechali své životopisy.
Zároveň ukazuje, jak výjimečná může být i velmi krátká věta. Sedmnáct znaků nám nesděluje, kdo přesně hřeben používal, kolik mu bylo let ani jaký měl společenský status. Přesto spojuje počátky abecedního psaní s něčím bezprostředně lidským a snadno představitelným. V historii písma totiž nezáleželo jen na tom, kdy se začaly zapisovat zákony a výnosy. Stejně podstatný byl okamžik, kdy písmo dokázalo doprovázet i malou osobní věc z každodenního života.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], Vainstub et al. – A Canaanite’s Wish to Eradicate Lice on an Inscribed Ivory Comb from Lachish, Jerusalem Journal of Archaeology (2022), DOI 10.52486/01.00002.4 [2], Hebrew University of Jerusalem – bibliografický záznam a abstrakt studie [3], Revista Pesquisa FAPESP – A 4,000-year-old Comb for Removing Head Lice [4], img ai generated
