Jakmile se pilot na finálním přiblížení dostane příliš daleko, klasická možnost přidat výkon, zvednout letadlo a zkusit to znovu se dramaticky zmenšuje. Lukla totiž není letiště, kde by za koncem dráhy čekala další rovina. Tam začíná hora.
Dráha je krátká. A navíc vůbec není rovná
Oficiální údaje nepálského úřadu pro civilní letectví uvádějí nadmořskou výšku letiště kolem 2 846 metrů a dráhu 06/24 o rozměrech přibližně 527 × 20 metrů. Pro srovnání: dráhy velkých evropských letišť běžně přesahují tři kilometry. Lukla tedy nabízí pilotovi sotva šestinu této délky.
Ani těch 527 metrů však nevypadá tak, jak jsme u letišť zvyklí.
Dráha směrem od prahu 06 prudce stoupá. Její sklon je přibližně 11,7 procenta. Přes půlkilometrovou délku to znamená výškový rozdíl řádově kolem šesti desítek metrů. Přistávající letadlo tak jede do kopce, což mu pomáhá brzdit. Při vzletu se provoz otočí: stroje startují z dráhy 24 z kopce dolů, takže sklon naopak pomáhá s akcelerací.
Na fotografiích to může působit skoro důmyslně.
A ono to důmyslné skutečně je.
Jenže systém funguje proto, že zde příroda prakticky neponechala jiné možnosti.
Na jednom konci hora. Na druhém údolí
Letadla na Lukle standardně přistávají na dráhu 06 a vzlétají opačným směrem z dráhy 24. Důvod odhalí jediný pohled na terén.
Za horním koncem letiště se zvedá vysoký terén a samotná zástavba Lukly. Na opačné straně se krajina prudce propadá do údolí. Provoz je tak geograficky sevřený do jediné praktické konfigurace.
Právě zde se Lukla výrazně liší od letiště, na němž může pilot během nepovedeného přiblížení jednoduše zahájit go-around, tedy přerušené přistání.
Na běžném letišti jde o naprosto normální bezpečnostní manévr. Pokud pilot není spokojený s výškou, rychlostí, stabilitou přiblížení, situací na dráze nebo třeba větrem, zvýší výkon, znovu vystoupá a připraví se na další pokus.
Na Lukle musí podobné rozhodnutí padnout včas.
Jakmile se letadlo dostane nízko a hluboko do finálního přiblížení, vysoký terén před ním dramaticky omezuje prostor pro bezpečné stoupání a obrat. Pro Luklu proto neexistuje běžný postup přerušeného přistání, jaký známe z velkých letišť.
Neznamená to, že pilot od prvního okamžiku přiblížení „musí přistát za každou cenu“. Přístup lze opustit dříve.
Znamená to něco znepokojivějšího:
existuje bod, za nímž se prostor pro změnu názoru rychle blíží nule.
Ve výšce skoro tří kilometrů se jinak chová i samotné letadlo
Kdyby Lukla ležela u moře, její krátká dráha by byla náročná sama o sobě.
Jenže neleží.
S rostoucí nadmořskou výškou klesá hustota vzduchu. To ovlivňuje vztlak, účinnost vrtule, výkon motoru a skutečnou rychlost letadla vůči zemi. Americký FAA upozorňuje, že vysoká takzvaná hustotní výška prodlužuje potřebnou vzletovou i přistávací dráhu a snižuje schopnost letadla stoupat.
A přesně to jsou vlastnosti, které si na letišti obklopeném horami nepřejete zhoršovat.
Proto na Luklu nelétají velké dopravní proudové stroje. Provoz zajišťují především malé letouny schopné STOL – short take-off and landing, tedy krátkého vzletu a přistání. K typům spojovaným s místním provozem patří například de Havilland Canada DHC-6 Twin Otter, Dornier 228 nebo Let L-410.
Nejde tedy o situaci, kdy by pilot Boeingu 737 sevřel volant a nějak to zkusil.
Celý provoz je od začátku postavený kolem strojů a posádek přizpůsobených horským letištím.
Největší nepřítel může přijít během několika minut
Pak je tu počasí.
Lukla funguje podle pravidel VFR, tedy vizuálního létání. Pilot potřebuje dostatečnou viditelnost, protože přiblížení probíhá v horském terénu, kde mrak na špatném místě dokáže během krátké doby změnit bezpečně proveditelný let v něco úplně jiného. CAAN současnou Luklu řadí mezi nepálská STOL letiště s AFIS a provozem za vizuálních letových pravidel.
Hory navíc vytvářejí vlastní lokální vítr a oblačnost. Situace se může během dopoledne výrazně měnit, a proto je velká část letů tradičně soustředěna do ranních hodin, kdy bývají podmínky příznivější.
To také vysvětluje, proč mohou cestující mířící do oblasti Everestu strávit dlouhé hodiny čekáním, zatímco jejich letadlo stojí na zemi.
Na letišti tohoto typu není zrušený let nepříjemným selháním systému.
Někdy je to právě systém, který funguje správně.
Lukla má za sebou i skutečné tragédie
Pověst extrémního letiště bohužel nevznikla jen díky dramatickým videím z YouTube.
Lukla má skutečnou historii vážných nehod.
V říjnu 2008 havaroval během přiblížení DHC-6 Twin Otter společnosti Yeti Airlines. Zahynulo 18 z 19 lidí na palubě. V květnu 2017 havaroval při přiblížení za špatné viditelnosti Let L-410 společnosti Summit Air; oba piloti později zemřeli. V dubnu 2019 pak jiný L-410 Summit Air během pokusu o vzlet vyjel z dráhy a narazil do vrtulníků na heliportu. Zahynul kopilot a dva lidé na zemi.
Oficiální bezpečnostní zpráva nepálského leteckého úřadu už v roce 2018 konstatovala, že segment malých letadel provozovaných na STOL letištích vykazuje v Nepálu vyšší nehodovost než jiné části komerčního letectví.
To ale neznamená, že každý let do Lukly představuje téměř sebevražedný hazard.
Naopak. Právě extrémní podmínky jsou důvodem, proč je zde provoz velmi specifický, používají se vhodné stroje a špatné počasí může znamenat prostě konec létání pro daný okamžik.
Lukla je nebezpečná hlavně tehdy, když některý z malých bezpečnostních prostorů, které ještě zbývají, začne mizet.
MOHLO BY SE V8M TAKÉ LÍBIT
Letiště vzniklo kvůli něčemu úplně jinému než turistům
Dnes je Lukla spojována především s Everestem. Pro mnoho trekkerů představuje první skutečný dotek s oblastí Khumbu a praktickou bránu k Namche Bazaaru, základnímu táboru Everestu a dalším himálajským trasám.
Původní důvod jejího vzniku byl ale mnohem pragmatičtější.
Podle Himalayan Trust nechal Edmund Hillary v roce 1964 vybudovat letiště především proto, aby bylo jednodušší dopravovat materiál pro školy a nemocnice, které jeho organizace v regionu budovala. Do té doby cesta zásob z Káthmándú zabrala nosičům více než tři týdny.
Nepálská Civil Aviation Authority uvádí jako datum zahájení pravidelné služby září 1971.
Letiště původně neslo jednoduše jméno Lukla. V roce 2008 jej nepálská vláda přejmenovala na Tenzing-Hillary Airport na počest Tenzinga Norgaye a Edmunda Hillaryho, kteří v roce 1953 jako první prokazatelně dosáhli vrcholu Everestu. Hillary byl navíc s vybudováním letiště přímo spojen.
Je v tom docela krásná symbolika.
Hillary pomohl vytvořit letiště, aby zpřístupnil izolovanou část Himálaje.
O několik desetiletí později se právě toto letiště stalo místem, odkud každoročně vyrážejí další lidé za horou, která jej proslavila.
Nejdramatičtější část letu trvá jen několik sekund
Na Lukle přitom není nejzajímavější fakt, že bývá označována za jedno z nejnebezpečnějších letišť světa.
Podobné žebříčky jsou především mediální disciplína a „nejnebezpečnější letiště“ není žádná oficiální letecká kategorie.
Fascinující je spíš způsob, jakým zde do sebe zapadá několik malých nevýhod.
Krátká dráha. Prudký sklon. Vysoká nadmořská výška. Proměnlivé horské počasí. Vizuální přiblížení. Hory na jednom konci a prudce klesající terén na druhém.
Každý problém zvlášť lze řešit.
Lukla je pozoruhodná tím, že je má všechny na jednom místě.
A pak přichází posledních několik sekund finálního přiblížení. Dráha začne rychle zaplňovat čelní sklo, letadlo klesá proti stoupajícímu asfaltu a pilot už dávno musí vědět, zda je všechno přesně tam, kde má být.
Protože na některých letištích lze špatné přistání jednoduše odložit o deset minut.
Na Lukle je mnohem důležitější rozhodnout se dřív, než těch deset minut přestane existovat.
Věděli jste, že…
…prudce stoupající dráha v Lukle není jen komplikací, ale současně součástí řešení? Při přistání sklon pomáhá letadlu rychleji zpomalit, zatímco při vzletu opačným směrem pomáhá s rozjezdem z kopce. Je to téměř dokonalá ukázka toho, jak lze letiště přizpůsobit krajině – ovšem za cenu toho, že provoz může prakticky fungovat jen jedním směrem pro přistání a opačným pro vzlet.
MOHLO BY SE V8M TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], Civil Aviation Authority of Nepal – Tenzing Hillary Airport / airport data [2], Civil Aviation Authority of Nepal – Nepal AIP, STOL Aerodromes [3], Civil Aviation Authority of Nepal – Aviation Safety Reports [4], Himalayan Trust Nepal – Tenzing Hillary Airport (Lukla) [5], Federal Aviation Administration – Density Altitude and Aircraft Performance [6], Aviation Safety Network – Lukla accident records [7].foto wikimedia commons CC BY-SA 4.0 / 3.0
