Po více než čtyřech desetiletích stále neznáme jméno člověka ani státu, který by bylo možné za katastrofu pravomocně označit za odpovědného. Víme však něco podstatného: představa, že kolem civilního DC-9 probíhala utajená vojenská operace, už dávno není pouze internetovou konspirační teorií.
Italská justice pracovala se scénářem vojenské akce, civilní soudy přijaly jako dostatečně podloženou teorii zásahu raketou a nejnovější vyšetřování podle římské prokuratury opět ukazuje na prostředí leteckého boje. Přesto zůstává otevřena nejdůležitější otázka: kdo byl té noci ve vzduchu a co přesně se stalo během posledních sekund letu 870?
Let, na kterém nebylo nic mimořádného
DC-9 s registrací I-TIGI odstartoval z Boloně krátce po osmé večer s téměř dvouhodinovým zpožděním. Mířil na letiště Palermo-Punta Raisi. Posádka nehlásila závažnou technickou závadu ani stav nouze.
Potom komunikace ustala.
Letadlo se ve výšce kolem devíti kilometrů rozpadlo a jeho trosky dopadly do moře v prostoru mezi Ponzi a Usticou. Záchranná akce už neměla koho zachránit. Velkou část vraku se podařilo vyzdvihnout až po letech a rekonstruovaná kostra letounu je dnes vystavena v boloňském Muzeu paměti Ustica.
Samotný název „Ustica“ je přitom trochu zavádějící. Letoun nespadl těsně u ostrova. Ustica se však stala symbolem celé katastrofy a v Itálii se dodnes hovoří o strage di Ustica – masakru či tragédii Ustica.
Bomba, nebo něco venku?
První desetiletí vyšetřování vytvořila dva hlavní scénáře.
Podle jednoho explodovala bomba uvnitř letounu, pravděpodobně v zadní části kabiny. Některé technické posudky skutečně nacházely znaky, které bylo možné s vnitřní explozí spojovat. Odpůrci této hypotézy však upozorňovali na nedostatek jednoznačných stop výbušniny a na radarové informace naznačující přítomnost dalších letounů.
Druhá linie předpokládala vnější událost: střelu, blízký výbuch rakety nebo mimořádně těsný průlet vojenského letounu.
Vyšetřující soudce Rosario Priore v rozsáhlém rozhodnutí z roku 1999 dospěl k tomu, že DC-9 spadl v souvislosti s vojenskou akcí. V italských parlamentních dokumentech je jeho závěr citován ještě ostřeji: letadlo podle něj bylo zataženo do „vojenské zachycovací akce“ a událost měla charakter nevyhlášeného válečného aktu. Pachatele se však nepodařilo identifikovat.
To je zásadní rozdíl, který se u Usticy často ztrácí: soudní závěr o vojenském scénáři není totéž jako důkaz, že raketu vypálila konkrétní francouzská, americká nebo jiná stíhačka.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Civilní soud řekl: raketová teorie je dostatečně podložená
Další významný posun přišel v civilních sporech o odškodnění.
Italský kasační soud v roce 2013 potvrdil odpovědnost státu vůči rodinám některých obětí a označil raketovou teorii, kterou přijaly nižší soudy, za dostatečně a logicky odůvodněnou. O rok později se Cassazione zabývala také krachem samotné společnosti Itavia a konstatovala význam prokázaných manipulací a zatajování při vyšetřování.
Ani tato rozhodnutí však nevyřešila trestní otázku. Civilní soud rozhoduje podle jiných důkazních standardů než trestní řízení a neurčil pilota, letoun ani stát, který by raketu vypálil.
Vznikla tak zvláštní situace: Itálie má soudní rozhodnutí, která považují scénář raketového zásahu či vojenské události za dostatečně doložený pro civilní odpovědnost, ale stále nemá pravomocně určeného pachatele.
Byl cílem Kaddáfí?
Nejvýbušnější teorie tvrdí, že skutečným cílem vojenské operace měl být libyjský vůdce Muammar Kaddáfí.
Bývalý italský prezident Francesco Cossiga, který byl v době katastrofy premiérem, později prohlašoval, že DC-9 zasáhla francouzská střela během pokusu zničit libyjský letoun. V roce 2023 tuto verzi výrazně oživil bývalý premiér Giuliano Amato. Tvrdil, že francouzský letoun měl útočit na stroj, v němž se očekával Kaddáfí, a že libyjský vůdce byl předem varován. Amato vyzval Francii, aby případ objasnila.
Jenže Amato zároveň nepředložil nový fyzický důkaz. Jeho výklad okamžitě vyvolal námitky včetně upozornění, že některé události související s Craxiho varováním Kaddáfímu jsou spolehlivě doloženy až v souvislosti s americkým bombardováním Libye roku 1986, tedy o šest let později.
Francouzská stopa proto zůstává hypotézou, byť ji v různých obdobích podpořili mimořádně významní italští politici a vyšetřovatelé.
V roce 2025 se objevil svědek z velitelství NATO
Případ se znovu posunul, když italská média v květnu 2025 zveřejnila svědectví Giovanbattisty Sparly, někdejšího příslušníka italského letectva, který měl v noci katastrofy sloužit v operačním centru SHAPE – vrchním evropském velitelství NATO v belgickém Casteau.
Sparla vypověděl, že DC-9 se podle jeho informací ocitl uprostřed střetu amerických a libyjských letounů a byl zasažen střelou vypálenou omylem. Jde o svědecké tvrzení, nikoli o nezávisle potvrzený záznam samotného zásahu. Je však významné tím, že zapadá do širšího scénáře, který současní vyšetřovatelé dál prověřovali.
Římská prokuratura podle zveřejněných částí žádosti o archivaci vyslechla kolem třiceti svědků a žádala informace také Spojené státy a Francii. Odpovědi těchto zemí označila za „vyhýbavé, neúplné nebo utajené“. Současně uvedla, že výsledky vyšetřování odpovídají scénáři leteckého boje a že hypotézu bomby na palubě považuje za vyloučenou.
Paradoxně právě tato prokuratura současně požádala o archivaci obou otevřených spisů. Ne proto, že by podle ní žádná vojenská událost nebyla, ale protože se ani po dalším vyšetřování nepodařilo získat dostatek důkazů k určení konkrétních pachatelů.
A v roce 2026 Itálie řekla: ještě nekončíme
Tím se stará letecká záhada dostává přímo do současnosti.
Dne 27. června 2026, přesně 46 let po katastrofě, oznámila italská vláda, že se prostřednictvím Avvocatura dello Stato postaví proti žádosti římské prokuratury o archivaci vyšetřování. Soudní jednání, při němž má soudce rozhodnout, zda případ skutečně uzavřít, bylo stanoveno na 30. září 2026.
Prezident Sergio Mattarella při výročí označil Usticu za nesmazatelnou stopu v dějinách republiky a znovu zdůraznil potřebu rekonstruovat fakta. Rodiny obětí zároveň tvrdí, že nové vyšetřování přineslo další informace o francouzské námořní a letecké přítomnosti i o vojenské aktivitě sledované radarovými a aliančními strukturami. Tyto jednotlivé závěry však zatím nebyly přetaveny v určení odpovědného státu či jednotky.
Největší záhada už není, zda se kolem DC-9 něco dělo
Ustica je zvláštní případ právě proto, že hranice mezi konspirací a doloženým problémem se během desetiletí výrazně posunula.
Jednoduchá představa, že bez problémů letící DC-9 náhle explodoval ve zcela prázdném nebi, dnes nevystihuje stav vyšetřování. Italské soudy, vyšetřovatelé i novější svědectví opakovaně pracují s vojenskou aktivitou v okolí letadla. Civilní justice přijala raketový scénář jako dostatečně podložený a nejnovější prokurátorská šetření podle zveřejněných informací dál počítají s leteckou bitvou.
Nevíme však, kdo bojoval, zda byl DC-9 zasažen přímo, zda jej zničil výbuch v těsné blízkosti nebo jiná událost spojená s vojenskými stroji. A už vůbec není dokázáno, že konkrétní členský stát NATO úmyslně či omylem sestřelil italské dopravní letadlo.
Po 46 letech tedy Ustica není záhadou proto, že bychom neměli žádné stopy.
Je záhadou proto, že jich máme obrovské množství – radarové záznamy, trosky, posudky, soudní rozhodnutí, svědectví, diplomatické žádosti i tvrzení někdejších premiérů – a přesto z nich stále nedokážeme sestavit poslední minutu letu tak, aby za ní bylo možné napsat jméno.
Možná právě proto se Itálie v roce 2026 ještě jednou odmítla smířit s tím, že odpověď už nikdy nepřijde.
Věděli jste, že…
…rekonstruovaný vrak Itavie není uložen v policejním skladu? Od roku 2007 tvoří ústřední část Museo per la Memoria di Ustica v Boloni. Francouzský umělec Christian Boltanski kolem něj vytvořil instalaci s 81 pulzujícími světly – jedním za každého člověka, který na palubě zahynul. Muzeum tak funguje současně jako památník i fyzická připomínka případu, který italská justice ani po desetiletích definitivně neuzavřela.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Další příběhy záhad, historie a vědy najdete na Kód Enigma.
Zdroje: Palazzo Chigi – Strage di Ustica: il Governo si opporrà alla richiesta di archiviazione [1], ANSA – Ustica: supertestimone, “battaglia aerea intorno al Dc9” [2], RaiNews – Ustica, la Procura di Roma: da USA e Francia risposte evasive [3], Senato della Repubblica – documentazione parlamentare sulla sentenza-ordinanza Priore [4], ANSA – Ustica: Cassazione, fu missile e vi fu depistaggio [5], la Repubblica – Giuliano Amato: “Ustica, il Dc9 fu abbattuto da un missile francese” [6], RaiNews – 46° anniversario della strage di Ustica [7], img ai generated
