Už se nevrátil. Pátraly po něm stovky lidí, ale nenašly tělo, oblečení ani jediný předmět, který by spolehlivě ukázal, co se s ním stalo. A právě minulost někdejšího špiona způsobila, že obyčejné neštěstí nikdy nedokázalo úplně vytlačit mnohem temnější vysvětlení.
Než prodával hedvábí, měl seskakovat padákem do války
Thompsonův život vypadal neobvykle už dávno předtím, než zmizel. Pocházel ze zámožné rodiny, vystudoval Princeton a poté nastoupil na architekturu na University of Pennsylvania. Studium tam nedokončil, přesto se architekturou profesionálně živil a několik let pracoval v New Yorku.
S příchodem války se jeho kariéra vydala úplně jiným směrem. Vstoupil do armády a následně se dostal do Office of Strategic Services. OSS bylo americkou válečnou zpravodajskou organizací a jedním z institucionálních předchůdců pozdější CIA.
Thompson působil nejprve mimo jihovýchodní Asii, nakonec byl ale přidělen k operacím souvisejícím s thajským protijaponským hnutím Seri Thai. Dochované materiály CIA popisují dokonce okamžik z léta 1945, kdy byli Thompson a další agenti už na palubě letounu C-47 připraveni seskočit do Thajska a pomáhat s výcvikem protijaponských sil. Během letu však přišla zpráva, že válka skončila, a operace byla odvolána.
Do Thajska se Thompson přesto dostal. A země, kam původně přijel jako zpravodajský důstojník, se nakonec stala jeho domovem.
V hedvábí našel svůj druhý život
Po válce se Thompson vrátil do Spojených států, odešel z armády a následně zamířil znovu do Bangkoku. Nejprve se podílel na projektu obnovy slavného hotelu Oriental, ale spolupráce s ostatními investory nevydržela. Potom obrátil pozornost k odvětví, které tehdy rozhodně nevypadalo jako samozřejmá cesta k bohatství.
K tradičnímu thajskému hedvábí.
Místní ruční výroba měla dlouhou historii, jenže v poválečných letech čelila konkurenci průmyslově vyráběných látek a její komerční význam upadal. Thompson v ní naopak viděl něco, co lze nabídnout zahraničnímu trhu právě proto, že není dokonale uniformní. Ruční tkaní dávalo látce strukturu a nepravidelnosti, které se staly součástí jejího kouzla.
V roce 1948 spoluzaložil Thai Silk Company. Pomáhal upravovat barevnost látek pro západní zákazníky, budoval kontakty v zahraničí a zároveň zachovával výrobu z velké části u domácích tkalců. Jeho jméno se brzy spojilo s výraznými barvami a luxusním thajským hedvábím.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Broadway pomohl udělat z thajského hedvábí módní senzaci
Jedním z rozhodujících okamžiků přišel na začátku padesátých let. Kostýmní výtvarnice Irene Sharaff použila thajské hedvábí pro broadwayský muzikál The King and I. Thompsonovy látky se zároveň dostávaly k lidem z amerického módního prostředí a o materiál začal růst zájem daleko za hranicemi Thajska.
Během několika let byl z někdejšího architekta a zpravodajce „Silk King“, hedvábný král. Časopis TIME o něm v roce 1958 psal jako o muži, který téměř sám zachránil důležité thajské odvětví před zánikem. Přesnější je říct, že Thompson byl mimořádně schopným propagátorem a obchodníkem, který tradiční výrobu propojil s globálním luxusním trhem. Thajské hedvábí samozřejmě nevytvořil. Dokázal však pomoci změnit způsob, jakým je vnímala velká část západního světa.
Úspěch měl zároveň sociální rozměr. Thompson dlouho podporoval model, v němž mnoho tkalců, především žen, pracovalo doma. Výroba tak přinášela příjem rodinám, aniž by musela být okamžitě převedena do velkých továren.
Postavil si dům, který přežil svého majitele
Thompson nebyl jen obchodníkem. Byl také vášnivým sběratelem umění jihovýchodní Asie a architektem, který si v Bangkoku vytvořil mimořádné sídlo.
Na konci padesátých let nechal sestavit několik tradičních thajských dřevěných staveb, některé přivezené z Ayutthayi a další z bangkokské oblasti Bangkrua. Výsledkem byl celek, v němž spojil tradiční thajskou architekturu se svým vlastním pohledem na prostor a vystavil zde rozsáhlou uměleckou sbírku.
Dnes je Jim Thompson House jednou z nejznámějších kulturních památek Bangkoku. Jeho majitel si ho však dlouho neužil.
Velikonoční neděle roku 1967
Na jaře 1967 bylo Thompsonovi 61 let. Odjel s přáteli do Cameron Highlands, horské oblasti dnešní Malajsie známé chladnějším podnebím, čajovými plantážemi a lesnatými svahy.
Bydlel v rekreačním domě nazývaném Moonlight, který patřil jeho přátelům Helen a Ling Tien Giovým. V neděli 26. března, na Velikonoce, skupina absolvovala dopolední bohoslužbu a následně se vrátila na oběd. Přibližně ve 13:30 Thompson vyrazil sám ven. Podle svědků odešel po přístupové cestě od domu na jednu ze svých procházek.
Nevzal si nic, co by naznačovalo plánovaný dlouhý výlet. Měl se vrátit. K večeru však stále nebyl zpátky. Začalo pátrání.
Hledalo ho více než 500 lidí
Rozsah pátrání dobře ukazuje, jak mimořádný případ to tehdy byl. Do hledání se postupně zapojila malajsijská policie, armáda, domorodí stopaři Orang Asli, Gurkhové, místní obyvatelé, dobrovolníci a další skupiny. Celkem šlo o více než pět stovek lidí. Oficiální intenzivní pátrání trvalo jedenáct dní, další hledání pokračovalo ještě dlouho poté.
A přesto se nenašlo prakticky nic.
Žádné tělo. Žádné oblečení. Žádné osobní předměty. Žádná spolehlivá stopa vedoucí z místa, kde byl Thompson naposledy viděn, k místu nehody.
Pro člověka ztraceného v horském tropickém terénu to není nemožné. Jenže Thompson nebyl anonymní turista a jeho minulost byla příliš neobvyklá na to, aby veřejnost přijala prosté vysvětlení bez dalších otázek.
Ztratil se v džungli?
Nejméně dramatické vysvětlení je zároveň jedním z nejpravděpodobnějších.
Thompson se mohl sejít z cesty, uklouznout na prudkém svahu, utrpět úraz a zemřít na místě, které pátrači jednoduše minuli. Hustá vegetace a členitý terén dokážou skrýt člověka překvapivě blízko od prohledávané trasy.
Pozdější analýza pátrání z roku 2015 právě tuto možnost výrazně rehabilitovala. Na základě metod používaných při pátracích a záchranných operacích její autor dospěl k závěru, že rozsáhlé hledání rozhodně neznamenalo kompletní pokrytí oblasti. Odhadovaná pravděpodobnost, že by pátrání našlo Thompsonovo tělo, pokud se nacházelo v širší hledané zóně, nebyla zdaleka stoprocentní.
Jinými slovy: argument „tolik lidí ho hledalo, takže tam nemohl být“ není zdaleka tak silný, jak zní.
Jenže bývalý špion se neztrácí snadno
Proti teorii obyčejné nehody stojí především Thompsonova osobnost.
Nebyl to člověk bez zkušeností s neznámým prostředím. Během války prošel zpravodajským výcvikem a pracoval v terénu. Zároveň byl ve výborné fyzické kondici a Cameron Highlands nebyly oblastí, do níž by právě přijel po měsících bez pohybu.
To samozřejmě neznamená, že nemohl udělat chybu. Zkušený člověk může zakopnout stejně jako kdokoliv jiný.
Jeho zpravodajská minulost však téměř okamžitě otevřela jinou možnost: co když Thompson nezmizel kvůli terénu, ale kvůli lidem?
Vražda a únos mají jeden velký problém
Teorií vzniklo mnoho. Thompson mohl být unesen kvůli výkupnému. Jako bohatý zahraniční podnikatel by byl atraktivním cílem.
Jenže nikdo nikdy výkupné nepožadoval.
Mohlo jít o vraždu spojenou s obchodními zájmy, jeho osobním životem nebo dávnými zpravodajskými kontakty. Studená válka byla v roce 1967 v jihovýchodní Asii mimořádně živá a Thompson znal řadu lidí z politiky i zpravodajského prostředí. CIA sama ve svých později zveřejněných materiálech připomínala, že záhada jeho zmizení zůstala nevyřešená.
Na rozdíl od dobrého špionážního románu ale chybí to nejpodstatnější: důkaz.
Žádný důvěryhodný dokument dosud neukázal, že by Thompson v době svého zmizení plnil tajnou misi. Není znám pachatel, motiv ani věrohodná stopa dokazující únos.
Zůstává jen životopis člověka, u kterého podobná teorie zní o něco méně absurdně než u běžného obchodníka.
A co když zmizet chtěl?
Možná nejromantičtější verze tvrdí, že si Thompson své zmizení naplánoval.
Bývalý agent OSS znal techniky utajení, měl kontakty v několika zemích a dostatek peněz, aby teoreticky dokázal začít někde znovu. Pokud by někdo z jeho generace věděl, jak se ztratit, Jim Thompson by skutečně patřil mezi rozumné kandidáty.
Jenže i tato představa naráží na velmi jednoduchý problém.
Proč?
V době zmizení byl bohatý, slavný a jeho podnik prosperoval. Měl dům, sbírku, přátele i postavení, které si během dvaceti let vybudoval. Museli bychom předpokládat existenci silného důvodu k útěku, po němž nezůstala žádná přesvědčivá stopa.
A následovalo téměř šest desetiletí bez jediného potvrzeného kontaktu.
Možnost dobrovolného zmizení nelze úplně vyloučit. Důkazy pro ni ale nejsou o nic pevnější než pro vraždu.
Kosti nalezené po letech záhadu nevyřešily
V roce 1985 byly poblíž Brinchangu v Cameron Highlands objeveny lidské kosterní pozůstatky bez lebky. Později vznikla hypotéza, že by mohly patřit Thompsonovi.
Ani tato stopa však nepřinesla konečné rozuzlení. Identita ostatků nebyla spolehlivě spojena s pohřešovaným Američanem a z případu se nestal vyřešený příběh.
Thompson byl nakonec v Thajsku roku 1974 úředně prohlášen za mrtvého. Fyzický důkaz jeho smrti však chybí dodnes.
Možná jsme záhadu vytvořili sami
Na případu Jima Thompsona je zvláštní, že nejprostší scénář nepotřebuje téměř žádnou konspiraci.
Muž vyjde na procházku v členitém horském terénu. Zabloudí nebo se zraní. Pátrači jeho tělo nenajdou. Tropické prostředí během následujících let odstraní velkou část stop.
Stává se to.
Jenže změňme jednu jedinou věc: z pohřešovaného turisty udělejme bývalého tajného agenta, milionáře, sběratele umění a jednoho z nejslavnějších cizinců v jihovýchodní Asii.
Stejná událost náhle přestane působit obyčejně.
Právě Thompsonův předchozí život možná vytvořil největší překážku k přijetí jednoduchého vysvětlení. Každá mezera v důkazech vypadá jako prostor pro tajnou operaci. Každý neznámý kontakt může být agent. Každý obchodní spor možný motiv.
Přitom pravda mohla být bolestně banální.
A stejně dobře nemusela.
Jim Thompson vyšel 26. března 1967 na procházku a od té chvíle máme pouze teorie. Člověk, který během života několikrát změnil vlastní identitu – z architekta ve vojáka, z vojáka ve špiona a ze špiona v hedvábného magnáta – tak nakonec získal ještě jednu. Stal se mužem, po kterém nezůstala ani stopa.
Věděli jste, že…
…Thompsonův bangkokský dům dnes pokračuje téměř v opačném příběhu než jeho majitel? Zatímco po něm samotném se v roce 1967 slehla zem, šest tradičních thajských staveb, které nechal spojit do svého sídla, zůstalo zachováno a jeho někdejší domov se stal muzeem. Thompson tak po sobě zanechal velmi hmatatelnou stopu na místě, odkud jednoho dne odjel na dovolenou, z níž už se nikdy nevrátil.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], Penn Museum – Jim Thompson, the Thai Silk King [2], CIA – OSS and Free Thai Operations in World War II [3], TIME – The Architect Who Changed the Thai Silk Industry and Then Disappeared [4], Smithsonian Institution Archives – Helen D. Ling Papers [5]. img Wikimedia Commons / public archive photography
