Příšera se může schovat. Její buňky mají horší disciplínu
Každý živočich během života trousí do prostředí drobné biologické stopy. Buňky kůže. Sliz. Výkaly. Moč. Mikroskopické úlomky tkání. V nich je DNA.
Moderní ekologie proto nemusí každou rybu vytáhnout sítí ani každého obojživelníka osobně spatřit. Z vody lze odebrat vzorek, genetický materiál izolovat a získané sekvence porovnat s databázemi známých organismů.
Tomuto přístupu se říká environmentální DNA neboli eDNA. A pokud existuje místo, kde bylo téměř nevyhnutelné tuto technologii jednou vyzkoušet, je to Loch Ness.
250 lahví proti jedné legendě
Tým vedený genetikem Neilem Gemmellem z University of Otago odebral v Loch Ness přibližně 250 vzorků vody z různých míst a hloubek. Vzorkování mířilo také hluboko do vodního sloupce, protože právě tam by se podle představ zastánců legendy mohl velký tvor skrývat.
Následovalo extrahování a sekvenování DNA a porovnávání získaných fragmentů s rozsáhlými genetickými databázemi. Výsledkem nebyla jedna odpověď na otázku „existuje Nessie?“. Vznikl genetický průřez životem celého jezera. A několik populárních teorií při něm utrpělo poměrně těžkou ránu.
Plesiosaurus se do zkumavky nedostavil
Tým nenašel genetický materiál podporující představu velkého plaza příbuzného plesiosaurům. Stejně tak se neobjevila DNA, která by potvrzovala populární kandidáty v podobě sumce, jesetera nebo žraloka. To ale vyžaduje jednu důležitou brzdu. eDNA není božské oko.
Pokud je organismus velmi vzácný, pohybuje se mimo vzorkované oblasti, zanechá málo genetického materiálu nebo jeho DNA není v databázích dostatečně zastoupena, může detekci uniknout. Negativní výsledek proto není absolutním důkazem, že v okamžiku vzorkování nemohl být v jezeře vůbec žádný neobvyklý živočich.
Jenže u dlouhodobě žijící populace několika velkých zvířat už začíná být nepřítomnost odpovídajících genetických stop zajímavá.
Zato úhoř byl skoro všude
Výrazná byla DNA evropských úhořů. Objevovala se prakticky ve všech částech jezera. A tím dostala starší hypotéza nový život: co když alespoň některá pozorování Nessie způsobují mimořádně velcí úhoři?
Úhoř má vhodný základní design. Je dlouhý, hadovitý, žije pod vodou a při krátkém zahlédnutí může působit podstatně záhadněji, než vypadá v rybářské síti.
Gemmell proto správně upozornil, že eDNA dokáže říct, že úhoři přítomní jsou. Neumí však z nalezených molekul určit jejich délku. Z genetického signálu se nedá poznat, zda měl původce půl metru, metr nebo délku menší ponorky.
Statistiky ale obřímu úhoři zkazily večírek
O několik let později se otázka velikosti dostala podrobnější analýzy. Studie z roku 2023 modelovala délky evropských úhořů podle dostupných úlovkových dat. Přibližně metrový jedinec vyšel jako vzácný, ale stále realistický. Autoři odhadli pravděpodobnost zhruba kolem jednoho případu na 50 tisíc.
To vzhledem k počtu úhořů nemusí být absurdní. Pak ale přidali další metry. A tam se teorie začala hroutit. Pravděpodobnost šestimetrového evropského úhoře vyšla prakticky nulová. Máme tedy něco, co docela dobře může vysvětlovat některá pozorování větších podlouhlých zvířat. Nemáme něco, z čeho by se pohodlně dala vyrobit klasická desetimetrová Nessie.
Zajímavé je, co DNA vlastně změnila
Výzkum nebyl honem na příšeru ve stylu „zítra zjistíme pravdu“. Jeho větší vědecká hodnota spočívala v demonstraci toho, co dokáže eDNA při mapování celého sladkovodního ekosystému. Nessie byla háček. Za ní přišly tisíce genetických stop reálných organismů.
Je to téměř ironické. Nejslavnější neprokázaný obyvatel Loch Ness pomohl přitáhnout světovou pozornost k metodě určené ke studiu druhů, které skutečně existují, ale často je obtížné přímo pozorovat.
A legenda přežila i negativní test
Výsledek zároveň ukazuje ještě jednu zvláštnost kryptozoologie. Když nenajdeme DNA plesiosaura, příběh nekončí. Možná se vzorek netrefil. Možná je tvor extrémně vzácný. Možná do jezera jen připlouvá. Možná jde o úhoře. Možná něco úplně jiného.
Vědecká hypotéza by měla být stále těžší udržet, čím více předpovědí selže. Legenda se umí přesunout. Nessie proto po 250 vzorcích vody z Loch Ness nezmizela. Jen se z dlouhokrkého pravěkého plaza na chvíli proměnila v podezřele velkého úhoře.
VÍCE O NESSIE
DALŠÍ NEVYSVĚTLENÉ ZÁHADY
Zdroje: Kód Enigma [1], University of Otago – First eDNA Study Of Loch Ness Points To Something Fishy [2], University of Otago – Otago scientist reveals Loch Ness Monster could be a giant eel [3], University of Otago – First phase of hunt for Loch Ness monster complete [4], JMIRx Bio – The Loch Ness Monster: If It’s Real, Could It Be an Eel?, DOI 10.2196/49063 [5]. img ai generated
