Halloween, na který Donora nikdy nezapomněla
V pátek 29. října 1948 procházel americkým městem Donora tradiční halloweenský průvod. Přestože se nad ulicemi držela hustá mlha a někteří obyvatelé už měli problémy s dýcháním, slavnosti pokračovaly. Následující den se konal také středoškolský fotbalový zápas mezi týmy Donory a sousední Monongahely. Na hřiště dorazili hráči i diváci, přestože podmínky ve městě byly stále horší.
Nikdo z účastníků tehdy nemohl tušit, že se Donora právě zapisuje do dějin jedné z nejhorších ekologických katastrof ve Spojených státech. Nad městem se několik dní držela vrstva znečištěného vzduchu, která postupně houstla. Zpočátku připomínala obyčejnou podzimní mlhu. Jenže ta obvykle během dne zeslábla nebo ji rozptýlil vítr. Tentokrát se nic takového nestalo.
V pátek večer už měli místní lékaři tolik telefonátů od nemocných obyvatel, že jejich ordinace a telefonní ústředny nápor sotva zvládaly. Lidé si stěžovali na pálení v krku, prudký kašel, bolesti hlavy, nevolnost a dušnost. V sobotu kolem druhé hodiny ráno zemřel první člověk, jehož úmrtí bylo později spojeno se smogovou katastrofou. Během dalších hodin začal počet obětí rychle růst.
Zdravotnická pomoc se přitom do některých částí města dostávala jen velmi obtížně. Viditelnost klesla natolik, že řidiči téměř neviděli před automobil. Podle historických svědectví museli někdy záchranným vozům ukazovat cestu lidé jdoucí pěšky před nimi. Znečištěný vzduch se přitom držel v celém údolí, takže obyvatelé neměli kam před nebezpečím utéct.
FOTO PICRYL
Město, které postavil průmysl
Donora leží v jihozápadní Pensylvánii přibližně třicet kilometrů jižně od Pittsburghu, na břehu řeky Monongahela. Na konci čtyřicátých let měla přibližně čtrnáct tisíc obyvatel a její každodenní život byl úzce spojen s hutním průmyslem.
Ve městě působily podniky společnosti American Steel and Wire, včetně významného provozu na zpracování zinku známého jako Donora Zinc Works. V okolí se nacházely další průmyslové provozy, železniční infrastruktura a domácnosti vytápěné uhlím. Pro mnoho rodin představovaly továrny základ ekonomické existence. Poskytovaly práci, peníze a určovaly rytmus města. Současně ale produkovaly velké množství kouře a dalších znečišťujících látek.
Obyvatelé si na špinavý vzduch do určité míry zvykli. Dým vystupující z vysokých komínů se stal každodenní součástí zdejší krajiny. Průmyslové emise obsahovaly mimo jiné oxid siřičitý, prachové částice a další látky vznikající při zpracování kovů a spalování uhlí.
Znečištění přitom nepředstavovalo nový problém. Už v roce 1918 se objevily právní spory kvůli škodám způsobeným emisemi. Ve dvacátých letech si obyvatelé a farmáři z okolí stěžovali na poškozené rostliny, úrodu i hospodářská zvířata. Průmyslová společnost čelila žalobám a některé nároky byly finančně vyrovnány. Přesto provoz pokračoval.
Když tedy koncem října 1948 přišlo nezvyklé počasí, nevytvořilo znečištění z ničeho. Pouze dramaticky změnilo podmínky, za kterých se existující emise šířily. Právě tato kombinace se ukázala jako smrtící.
Neviditelné víko, které nepustilo jedovatý vzduch pryč
Za normálních podmínek teplota vzduchu s rostoucí výškou obvykle klesá. Vzduch ohřátý u země může stoupat a během svého pohybu se promíchávat s okolní atmosférou. Tento proces pomáhá znečišťující látky rozptylovat.
Při teplotní inverzi však vznikne opačné uspořádání. Nad chladnější vrstvou vzduchu při zemském povrchu se nachází vrstva teplejší, která působí jako překážka omezující vertikální promíchávání atmosféry. Pokud je současně slabý vítr, znečišťující látky se mohou hromadit v prostoru, kde lidé žijí a dýchají.
Přesně to se stalo v Donoře. Údolí řeky Monongahela je obklopeno kopci, které místy vystupují přibližně 120 až 180 metrů nad hladinu řeky. Tvar terénu zhoršoval rozptyl znečištěného vzduchu a podporoval jeho setrvávání v nízko položených částech města.
Od 26. a 27. října se nad oblastí vytvořily mimořádně stabilní atmosférické podmínky. Mlha se stále více zahušťovala, vítr téměř ustal a emise z továren se začaly koncentrovat. Vzduch obsahoval směs plynů a jemných částic, které dráždily dýchací cesty. Mlha navíc vytvářela vhodné prostředí pro chemické přeměny některých znečišťujících látek.
Důležité je, že samotná inverze není jedovatá. Teplotní inverze může nastat také nad krajinou bez významných zdrojů emisí. Nebezpečnou se stává tehdy, když pod ní zůstávají uvězněné škodliviny v množství, které už organismus nedokáže bezpečně zvládat.
V Donoře se tak spojily tři faktory: průmyslové emise, uzavřený terén údolí a mimořádně nepříznivé počasí. Výsledkem byl vzduch, jehož dýchání se pro část obyvatel stalo životu nebezpečným.
Hasiči místo požárů zachraňovali lidi, kteří nemohli dýchat
Jak přibývalo nemocných, Donora začala připomínat město zasažené epidemií. Lidé zůstávali ve svých domácnostech, protože pohyb venku jim zdravotní potíže ještě zhoršoval. Někteří však nedokázali normálně dýchat ani uvnitř domů.
Místní lékaři pracovali téměř nepřetržitě. Počet žádostí o pomoc převyšoval možnosti malého města, a tak se do záchranných prací zapojili hasiči, dobrovolníci a místní pobočka Amerického červeného kříže. Hasiči procházeli ulicemi a vyhledávali nemocné, kteří potřebovali kyslík. V některých případech museli k pacientům nosit kyslíkové lahve přímo domů, protože převoz do nemocnice nebyl snadný.
Zřizovala se také provizorní zdravotnická stanoviště. V komunitním centru vzniklo místo, kde bylo možné poskytovat pomoc postiženým a soustředit potřebné vybavení. Podle místních historických záznamů byla v jeho suterénu připravena i provizorní márnice.
Znečištěný vzduch postihoval všechny věkové skupiny, ale nejvážnější následky měl zejména u starších lidí a osob s již existujícími chorobami srdce nebo plic. Oxid siřičitý a další dráždivé látky mohou vyvolávat zúžení dýchacích cest a zánětlivé reakce. Jemné prachové částice pronikají hluboko do dýchacího systému a mohou zatěžovat také srdce a cévy.
Pro zdravého člověka může vysoká koncentrace škodlivin znamenat závažné potíže. Pro někoho, kdo už trpí astmatem, chronickou bronchitidou nebo srdečním onemocněním, však stejná expozice může představovat bezprostřední ohrožení života. To vysvětluje, proč byli mezi oběťmi Donory především starší obyvatelé se zdravotními problémy.
Jejich úmrtí ale nelze jednoduše připsat pouze předchozím nemocem. Smogová epizoda představovala mimořádnou zátěž, která jejich stav náhle a dramaticky zhoršila.
Dvacet mrtvých a téměř polovina města s příznaky otravy
Teprve v neděli 31. října se počasí změnilo. Do oblasti přišel déšť a zesílilo proudění vzduchu. Inverzní situace se začala rozpadat a znečišťující látky se postupně rozptýlily. Pro většinu obyvatel tím bezprostřední nebezpečí skončilo, následky však byly katastrofální.
Oficiální vyšetřování americké veřejné zdravotní služby později uvedlo dvacet úmrtí a 5 910 postižených obyvatel. To představovalo přibližně 42,7 procenta populace města. Více než čtyři z deseti obyvatel tedy během několika dní pocítili zdravotní následky znečištěného vzduchu.
Vyšetřovatelé rozdělili případy podle závažnosti. Zhruba 2 148 lidí mělo mírné příznaky, 2 322 středně těžké a dalších 1 440 osob bylo postiženo vážně. Nešlo tedy pouze o nepříjemný zápach nebo podrážděné oči. Tisíce lidí prodělaly zdravotní potíže natolik výrazné, že je následné vyšetřování klasifikovalo jako onemocnění spojené se smogovou epizodou.
Oficiální počet dvaceti obětí je dnes nejčastěji uváděným bezprostředním výsledkem katastrofy. Některé pozdější historické a odborné práce však upozorňují, že skutečné dlouhodobé následky mohly být širší. Americká Agentura pro ochranu životního prostředí například ve svých historických materiálech zmiňuje, že počet úmrtí spojovaných s událostí později vzrostl téměř ke čtyřiceti.
Tyto údaje však není správné zaměňovat. Dvacet mrtvých představuje standardně uváděný počet bezprostředních obětí. Vyšší odhady zahrnují také možné následné dopady, jejichž přesné vymezení je složitější. Právě otázka dlouhodobého vlivu se stala jedním z důležitých témat dalšího výzkumu.
Vyšetřovatelé hledali jediný jed. Ukázalo se, že problém byl složitější
Po katastrofě zahájila americká veřejná zdravotní služba rozsáhlé vyšetřování. Odborníci zkoumali zdravotní záznamy, podmínky v jednotlivých částech města, meteorologickou situaci i průmyslové zdroje znečištění. Celkem byly shromážděny podrobné údaje od tisíců obyvatel.
Výsledná zpráva z roku 1949 patří k významným dokumentům raného výzkumu zdravotních účinků znečištěného ovzduší. Jedním z hlavních závěrů bylo, že katastrofu pravděpodobně nezpůsobila jediná chemická látka.
V ovzduší se nacházela směs oxidu siřičitého, prachových částic a dalších průmyslových emisí. Jejich společné působení mohlo vyvolat mnohem závažnější zdravotní reakce, než by odpovídalo jednoduchému posouzení jediné složky. Vyšetřovatelé upozornili na význam sloučenin síry a jemných částic, ale přesné příspěvky jednotlivých látek nebylo možné zpětně jednoznačně určit.
To je důležité i dnes. Znečištěné ovzduší není vždy tvořeno jednou snadno identifikovatelnou látkou. Ve skutečnosti může jít o složitou směs chemických sloučenin a částic, jejichž působení na lidské zdraví se vzájemně ovlivňuje.
Donora tak poskytla mimořádně tragický důkaz, že hodnocení průmyslových emisí nemůže vycházet jen z toho, zda je jedna konkrétní látka pod určitou hranicí. Podstatná je také celková expozice obyvatel, meteorologické podmínky a zdravotní stav místní populace.
Závod, který dával lidem práci, jim zároveň ničil zdraví
Katastrofa otevřela také velmi nepříjemnou společenskou otázku. Průmyslové podniky patřily mezi největší zaměstnavatele v oblasti a na jejich provozu závisely tisíce rodin. Současně právě jejich emise představovaly významný zdroj znečištění.
Už před rokem 1948 existovaly stížnosti na škody způsobené průmyslovým provozem. Po katastrofě se však spor změnil. Nešlo už pouze o zničenou úrodu nebo poškozené rostliny. Šlo o lidské životy.
Proti provozovateli závodu na zpracování zinku byly podány žaloby. Některé skončily v roce 1951 mimosoudním vyrovnáním v celkové hodnotě přibližně 250 tisíc dolarů. Společnost přitom právní odpovědnost za katastrofu odmítala.
Ani vyšetřování nedokázalo s absolutní přesností rozdělit podíl jednotlivých průmyslových zdrojů na každém úmrtí nebo onemocnění. Z veřejnozdravotního hlediska však bylo zřejmé, že kombinace emisí a mimořádných meteorologických podmínek vedla ke katastrofě.
Pro místní obyvatele tím vznikl bolestivý rozpor. Na jedné straně chtěli bezpečnější vzduch a ochranu zdraví. Na druhé straně se obávali, že přísnější požadavky na průmysl povedou ke ztrátě pracovních míst.
Tyto obavy nebyly zcela neopodstatněné. Závod na zpracování zinku v Donoře byl uzavřen v roce 1957. Další průmyslové provozy postupně skončily v následujících letech a město přišlo o značnou část ekonomické základny.
Uzavírání továren však mělo širší hospodářské příčiny, a nebylo by správné celý úpadek místního průmyslu připisovat pouze smogové katastrofě nebo ekologickým opatřením. Příběh Donory tak ukazuje, jak obtížné může být hledání rovnováhy mezi zaměstnaností, hospodářským rozvojem a ochranou zdraví obyvatel.
Tragédie, která přispěla ke změně amerických zákonů
Ještě před katastrofou se ve Spojených státech vedly diskuse o škodlivosti průmyslového kouře, ale právní pravidla byla roztříštěná a často se zaměřovala především na lokální problémy.
Donora pomohla změnit veřejné vnímání tohoto nebezpečí. Ukázalo se, že znečištěné ovzduší není pouze estetickým problémem nebo nepříjemností, kterou je nutné tolerovat jako cenu průmyslového rozvoje. Za určitých podmínek může během několika dní zabít desítky lidí.
V roce 1950 se ve Spojených státech konala významná národní konference věnovaná znečištění ovzduší, kterou svolala administrativa prezidenta Harryho Trumana. V následujících desetiletích postupně přibývaly federální iniciativy.
Roku 1955 přijaly Spojené státy první významný federální zákon zaměřený na výzkum a kontrolu znečištění ovzduší. V roce 1963 následoval zákon Clean Air Act a roku 1970 jeho zásadní rozšíření. Právě rok 1970 se stal důležitým mezníkem také kvůli vzniku americké Agentury pro ochranu životního prostředí, známé pod zkratkou EPA.
Bylo by nepřesné tvrdit, že jediná událost v Donoře přímo způsobila všechny tyto změny. K reformám přispěly také další smogové katastrofy, nové vědecké poznatky, veřejný tlak a rostoucí ekologické hnutí.
Donora se však stala jedním z nejvýraznějších symbolů toho, proč podobná pravidla vůbec potřebujeme. A možná ještě důležitější bylo, že její následky pomohly proměnit samotný způsob, jakým vědci zkoumali zdravotní dopady průmyslového znečištění.
Po sedmdesáti letech vědci zjistili, že příběh možná ještě neskončil
V roce 2018 publikovali výzkumníci v odborném časopise American Journal of Public Health rozsáhlé historické zhodnocení katastrofy. Studie připomněla nejen bezprostřední následky, ale také pozdější výzkumy zdravotního stavu obyvatel Donory.
Některé analýzy naznačovaly, že lidé vystavení smogu mohli mít v následujících letech zvýšené riziko určitých zdravotních komplikací. Výzkumníci upozornili například na vyšší než očekávané výskyty kardiovaskulárních onemocnění a některých nádorových chorob v oblasti.
Zároveň však zdůraznili, že určit přesný dlouhodobý podíl smogové epizody je velmi obtížné. Zdravotní stav obyvatel totiž ovlivňovala řada dalších faktorů, včetně dlouhodobého průmyslového znečištění, zaměstnání, kouření a dalších životních podmínek.
Nelze proto jednoduše říct, že konkrétní nemoc objevená o mnoho let později byla přímým důsledkem několika dní v říjnu 1948. Výzkum však připomněl něco velmi důležitého: následky extrémní expozice škodlivinám se nemusejí projevit pouze bezprostředně. Některé zdravotní změny mohou přetrvávat dlouhou dobu a vyžadují další sledování.
Donora proto zůstává významným případem nejen pro historiky, ale také pro epidemiology a odborníky na veřejné zdraví.
Může se něco podobného stát znovu?
Teplotní inverze nejsou nijak vzácné. Vznikají v údolích, kotlinách i velkých městech, zejména během chladnější části roku. Pokud je slabý vítr a vzduch se nedostatečně promíchává, mohou koncentrace škodlivin u zemského povrchu výrazně narůstat.
Moderní technologie umožňují takové situace sledovat mnohem přesněji než v roce 1948. Meteorologové využívají předpovědní modely, měření teplotního profilu atmosféry a údaje o proudění vzduchu. Stanice kvality ovzduší současně zaznamenávají koncentrace prachových částic, oxidu siřičitého, oxidů dusíku a dalších škodlivin.
Díky tomu lze předem upozorňovat na období, během nichž se mohou podmínky pro rozptyl emisí výrazně zhoršit. To však neznamená, že problém zmizel.
V některých průmyslových oblastech světa se stále objevují epizody velmi vysokého znečištění ovzduší. Zvlášť ohroženi mohou být lidé s chronickými onemocněními dýchacího systému, senioři a děti.
Příběh Donory proto není pouze historickou kuriozitou. Ukazuje, jak nebezpečné může být spojení známého zdroje znečištění s počasím, které na několik dní zabrání jeho rozptylu.
Katastrofa nemusí začít výbuchem, havárií ani viditelným únikem jedovatého plynu. Někdy stačí, aby se nad městem přestal pohybovat vzduch.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], U.S. Public Health Service – Air Pollution in Donora, Pennsylvania: Epidemiology of the Unusual Smog Episode of October 1948, Preliminary Report, 1949 [2], U.S. Environmental Protection Agency – Air Pollution Episodes: A Citizen Handbook [3], American Journal of Public Health – The Donora Smog Revisited: 70 Years After the Event That Inspired the Clean Air Act, 2018 [4], Donora Historical Society and Smog Museum – 1948 Smog [5], Smithsonian Magazine – A Darkness in Donora [6], Pennsylvania Historical and Museum Commission – Donora Smog Disaster [7], U.S. Environmental Protection Agency – History of Air Pollution [8], img ai generated (pouze při použití AI ilustrace)
