Čtyřicet čtyři kilogramů látek, které nikdo nechce mít v řece
Na první pohled nemusí číslo 44 kilogramů působit nijak dramaticky. Ve srovnání s tunami běžných průmyslových odpadů jde o poměrně malé množství. Jenže právě u některých chemických látek nemusí být samotná hmotnost dobrým měřítkem ekologického rizika. Důležitější je jejich toxicita, schopnost šířit se prostředím, hromadit se v organismech a odolávat přirozenému rozkladu.
Biologická čistírna odpadních vod v Rybitví u Pardubic podle údajů zveřejněných spolkem Arnika ohlásila za rok 2025 vypuštění přibližně 44 kilogramů látek ze skupiny PFAS. To představuje zhruba dvě třetiny všech emisí těchto látek do vody ohlášených v českém Integrovaném registru znečišťování. Za předchozí rok přitom stejný provoz vykázal téměř sedmkrát nižší množství.
Čistírna zpracovává komunální odpadní vody z Pardubic, ale také průmyslové odpadní vody z chemického areálu v Semtíně. Z dostupných informací zatím není možné jednoznačně určit, odkud přesně zjištěné PFAS pocházejí. Nelze proto automaticky označit konkrétní průmyslový podnik za jejich původce.
Ekologové ze spolku Arnika navíc upozornili na kontaminaci sedimentů v nádrži Lhotka, kam přitékají průmyslové odpadní vody před čištěním. Tyto látky byly nalezeny také v oblasti navazujících vodních toků, které souvisejí s povodím Labe.
Proč ovšem několik desítek kilogramů chemických látek vyvolává takovou pozornost? Abychom to pochopili, musíme se podívat na chemii, která z PFAS udělala jednu z nejúspěšnějších, ale zároveň nejproblematičtějších skupin syntetických sloučenin moderní doby.
Chemická vazba, kterou příroda téměř nedokáže rozbít
PFAS je zkratka pro perfluorované a polyfluorované alkylové látky. Nejde o jedinou chemikálii, ale o velmi rozsáhlou skupinu syntetických sloučenin, která podle Evropské agentury pro životní prostředí zahrnuje více než deset tisíc různých látek.
Jejich společným znakem je přítomnost vazeb mezi uhlíkem a fluorem. Právě tato vazba patří mezi nejsilnější v organické chemii a mnoha sloučeninám propůjčuje mimořádnou stabilitu.
V běžném životě se takové vlastnosti hodí. PFAS pomáhají vytvářet materiály, které odpuzují vodu, mastnotu nebo nečistoty. Používají se v některých nepromokavých textiliích, průmyslových těsněních, hasicích pěnách, elektronice nebo při výrobě speciálních povrchových úprav.
Problém nastává ve chvíli, kdy tyto látky uniknou do životního prostředí. Bakterie a další mikroorganismy, které běžně rozkládají organické znečištění, často nedokážou stabilní fluorované struktury účinně rozložit. Některé PFAS proto zůstávají v půdě a vodě mimořádně dlouho.
Odtud pochází označení věčné chemikálie. Není úplně doslovné, protože ne všechny PFAS se chovají stejně a za určitých podmínek lze některé rozložit nebo přeměnit. U řady z nich je však přirozená degradace tak pomalá, že mohou v prostředí přetrvávat celé generace.
A právě tato stabilita, která byla při jejich vývoji obrovskou výhodou, se stala jedním z hlavních důvodů současného ekologického problému.
Proč je běžná čistírna nedokáže odstranit
Čistírny odpadních vod jsou navržené především k odstraňování organického znečištění, nerozpuštěných látek a některých živin, zejména sloučenin dusíku a fosforu. V biologické části procesu využívají mikroorganismy, které rozkládají látky přítomné v odpadní vodě.
Tento princip velmi dobře funguje například u mnoha běžných organických zbytků z domácností. Molekuly PFAS však mohou být pro mikroorganismy mimořádně obtížně rozložitelné. Výsledkem je, že část těchto látek projde čistírnou a pokračuje s vyčištěnou vodou do recipientu, tedy do řeky nebo jiného vodního toku.
Některé PFAS se mohou zachytit v čistírenských kalech. To ale neznamená, že problém zmizel. Pouze se přesunul z vody do jiného materiálu, se kterým je následně nutné bezpečně nakládat.
Existují technologie, které dokážou obsah PFAS ve vodě významně snížit. Patří mezi ně filtrace přes granulované aktivní uhlí, iontoměničové pryskyřice nebo membránové procesy, například reverzní osmóza.
Každá metoda má však svá omezení. Aktivní uhlí může dobře zachycovat některé PFAS s delšími uhlíkovými řetězci, ale u jiných látek je méně účinné. Membránové technologie dokážou odstranit širší spektrum kontaminantů, jsou však energeticky a finančně náročnější.
Navíc je potřeba rozlišit odstranění látky z vody a její skutečné zničení. Filtr může PFAS zachytit, ale kontaminovaná náplň nebo koncentrovaný odpad se musí dále zpracovat. Bez správného nakládání by se znečištění mohlo pouze přemístit jinam.
Právě proto odborníci stále častěji upozorňují, že nejúčinnější cestou není jen zdokonalování čistíren, ale především omezení přísunu problematických látek do odpadních vod.
Od vody k rybám a nakonec na náš talíř
PFAS se mohou vodními systémy šířit na velké vzdálenosti. Některé zůstávají rozpuštěné ve vodě, jiné se mohou vázat na sedimenty nebo vstupovat do živých organismů.
Právě zde začíná další problém. Některé PFAS mají schopnost bioakumulace, tedy postupného hromadění v organismu. Vodní živočichové je mohou přijímat z vody nebo potravy a za určitých podmínek se mohou dostávat také do vyšších článků potravního řetězce.
U ryb se některé tyto látky ukládají například v krvi, játrech nebo dalších tkáních. Míra hromadění však závisí na konkrétní chemické sloučenině, druhu ryby, délce expozice a dalších podmínkách.
Evropský úřad pro bezpečnost potravin upozorňuje, že ryby a další potraviny živočišného původu mohou být významným zdrojem lidské expozice některým PFAS. Přítomnost látek ve vodním prostředí proto představuje relevantní důvod ke zkoumání možného přenosu do potravin.
V případě Rybitví je však potřeba zachovat důležitou hranici mezi zjištěním a podezřením.
Arnika upozornila, že v okolí kontaminovaných vodních ploch a toků se pohybují rybáři. Podle dostupných informací ale zatím nebyly zveřejněny rozbory místních ryb, které by potvrdily konkrétní koncentrace PFAS v jejich tkáních. Nelze proto tvrdit, že zde ulovené ryby jsou prokazatelně zdravotně závadné.
Zjištěná kontaminace sedimentů je nicméně dostatečným důvodem k tomu, aby se odborníci možným přenosem těchto látek do ryb zabývali. Právě měření v rybích tkáních by pomohlo určit, zda existuje konkrétní riziko pro lidi, kteří úlovky konzumují.
Co mohou věčné chemikálie způsobovat v lidském těle
Zdravotní rizika PFAS patří mezi intenzivně zkoumané oblasti toxikologie. Především je ale nutné zdůraznit, že jednotlivé látky v této rozsáhlé skupině nemají totožné vlastnosti ani stejně dobře prozkoumané účinky.
Nejvíce informací máme o některých dlouhodobě používaných sloučeninách, například PFOA a PFOS. Výzkumy u nich identifikovaly souvislosti s vyšší hladinou cholesterolu, některými změnami funkce imunitního systému, poruchami vývoje a zvýšeným rizikem vybraných onemocnění.
Zvlášť důležitá je oblast imunity. Evropský úřad pro bezpečnost potravin stanovil v roce 2020 tolerovatelný týdenní příjem pro součet čtyř vybraných PFAS na 4,4 nanogramu na kilogram tělesné hmotnosti. Rozhodujícím podkladem bylo zjištění, že dlouhodobá expozice těmto látkám může souviset s oslabenou protilátkovou odpovědí po očkování.
Některé PFAS jsou spojovány také se zvýšeným rizikem určitých druhů rakoviny. Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny klasifikovala PFOA jako karcinogenní pro člověka a PFOS jako možná karcinogenní.
To ovšem neznamená, že každé zjištění PFAS v životním prostředí automaticky představuje bezprostřední zdravotní ohrožení. Riziko závisí na konkrétní látce, její koncentraci, délce a způsobu expozice a dalších faktorech.
Významnou roli hraje také skutečnost, že některé PFAS mohou v lidském těle přetrvávat roky. Při dlouhodobém opakovaném příjmu proto může být důležitá celková zátěž, nikoli pouze jednotlivá krátkodobá expozice.
Právě schopnost dlouhodobě přetrvávat v organismu odlišuje některé věčné chemikálie od látek, které tělo dokáže poměrně rychle rozložit a vyloučit.
Když chemie, kterou používáme doma, skončí daleko od domova
Přítomnost PFAS v odpadních vodách není pouze problémem chemického průmyslu. Do kanalizace se mohou dostávat také z různých spotřebních výrobků nebo při jejich používání a likvidaci.
Například některé textilie s vodoodpudivými úpravami mohou během praní uvolňovat chemické látky do vody. Další PFAS mohou pocházet z průmyslových procesů, hasicích pěn, skládek nebo jiných materiálů, které se dostávají do odpadového hospodářství.
Právě proto bývá nalezení konkrétního původce znečištění velmi obtížné. Čistírna může zpracovávat směs odpadních vod z mnoha různých zdrojů a jednotlivé látky se v ní mohou spojovat do výsledného chemického profilu.
V Rybitví je situace navíc komplikovaná tím, že zařízení zpracovává zároveň komunální i průmyslové odpadní vody. Aby bylo možné určit hlavní původ PFAS, bylo by nutné podrobněji sledovat jejich koncentrace a množství na jednotlivých přítocích a v různých fázích čištění.
Samotný údaj o 44 kilogramech na výstupu proto nevysvětluje, kde přesně kontaminace vzniká. Udává však důležitou informaci o množství těchto látek, které provoz ohlásil jako vypuštěné do vody.
Zároveň je nutné správně číst celostátní statistiku. Dvě třetiny ohlášených emisí PFAS neznamenají dvě třetiny veškerého skutečného znečištění českých vod těmito látkami. Registr zachycuje údaje podléhající ohlašovací povinnosti, nikoli každý jednotlivý zdroj kontaminace v krajině.
Dá se PFAS zbavit i doma?
Obavy z věčných chemikálií vedou některé lidi k otázce, zda je možné omezit jejich přítomnost v pitné vodě pomocí domácí filtrace.
Určité typy filtrů mohou koncentrace vybraných PFAS skutečně snižovat. Americká Agentura pro ochranu životního prostředí uvádí například systémy s aktivním uhlím, iontoměničovými materiály nebo reverzní osmózou.
Neplatí to však automaticky pro jakýkoliv filtr. Účinnost závisí na jeho konstrukci, konkrétních látkách přítomných ve vodě a pravidelné výměně filtračních náplní. Pokud výrobce neuvádí ověřenou schopnost odstraňovat PFAS, samotné označení vodní filtr ještě nic nezaručuje.
Důležité je také vědět, že převaření vody problém neřeší. PFAS nejsou mikroorganismy, které bychom mohli zničit běžným varem. Při odpařování části vody navíc mohou některé neodstraněné látky zůstávat v menším objemu tekutiny.
To ale neznamená, že by si každý měl okamžitě pořizovat drahý filtrační systém. V případě veřejných vodovodů je mnohem důležitější sledovat oficiální výsledky kontrol kvality pitné vody a případná doporučení vodárenských společností nebo hygienických orgánů.
Od ledna 2026 navíc v Evropské unii platí nové požadavky na systematické sledování PFAS v pitné vodě. Členské státy musejí kontrolovat jejich koncentrace a při překročení příslušných limitů přijímat opatření na ochranu veřejného zdraví.
Skutečný problém není jen znečištění. Je to jeho dlouhá životnost
Případ čistírny v Rybitví dobře ukazuje, proč se věčné chemikálie staly jedním z významných problémů současné ochrany životního prostředí. Jejich používání má konkrétní technické výhody, ale při úniku z výrobků a průmyslových procesů může vznikat znečištění, jehož odstranění je mimořádně obtížné.
A zatímco některé běžné chemické látky se v přírodě postupně rozkládají, velká část PFAS může přetrvávat natolik dlouho, že problém nezmizí ani po ukončení jejich vypouštění.
Evropské instituce proto stále více prosazují omezení zdrojů kontaminace, lepší monitoring a postupné nahrazování problematických látek bezpečnějšími alternativami tam, kde je to technicky možné.
Pro Rybitví nyní zůstávají otevřené tři zásadní otázky: odkud hlášené PFAS přicházejí, jak účinně je lze zachycovat před vypuštěním do prostředí a zda se již dostaly do místních vodních organismů v množství, které by vyžadovalo konkrétní ochranná opatření.
Právě odpovědi na tyto otázky budou pro obyvatele okolí důležitější než samotné pořadí v žebříčku znečišťovatelů.
Věčné chemikálie totiž představují zvláštní paradox moderního průmyslu. Dokázali jsme vytvořit materiály, které skvěle odolávají vodě, mastnotě a chemickému rozkladu. Teprve postupně ale zjišťujeme, jak náročné je vypořádat se s jejich vlastnostmi ve chvíli, kdy je už nechceme mít kolem sebe.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], Arnika – Úniky PFAS se více než zdvojnásobily, z čela žebříčků znečišťovatelů zmizela Spolana [2], Český rozhlas – Nejvíc věčných chemikálií loni do vody vypustila čistírna v Rybitví [3], ČT24 – Arnika: Čistírna u Pardubic meziročně vypustila násobně víc věčných chemikálií [4], European Chemicals Agency – Per- and polyfluoroalkyl substances (PFAS) [5], European Food Safety Authority – Per- and polyfluoroalkyl substances (PFAS) [6], European Environment Agency – PFAS pollution in European waters [7], US Environmental Protection Agency – Water Research on PFAS [8], European Commission – New EU rules limit PFAS in drinking water [9], img ai generated
