Na začátku jeho života Darwin teprve sbíral zkušenosti
Když se Jonathan podle všeobecně přijímaného odhadu vylíhl, Charles Darwin byl mladý přírodovědec na cestě, která zásadně ovlivnila jeho další práci. Loď Beagle vyplula z Anglie v prosinci 1831 a vrátila se až v říjnu 1836. Darwin pozoroval krajinu, sbíral vzorky a dopisoval si s odborníky. Jeho nejslavnější kniha o původu druhů byla ještě daleko v budoucnosti.
Jonathan dnes stále žije na Svaté Heleně. Přibližně 194 let jeho života propojuje dobu plachetnic s dobou kosmických sond a genetických analýz. Darwinův souputník ovšem není želva, kterou by přírodovědec prokazatelně znal. Jejich příběhy se překrývají v čase, což samo stačí k překvapivému poznání: zvíře žijící dnes mohlo existovat už během jedné z nejslavnějších výprav dějin vědy.
Rodný list nemá, starou fotografii ano
Jonathanův věk není doložen záznamem o vylíhnutí. Odhad vychází z jeho příchodu na Svatou Helenu v roce 1882, kdy už byl plně dospělý. To podle znalostí o růstu obřích želv znamenalo stáří nejméně kolem padesáti let. Odečtením této doby se dostáváme k roku 1832. Ve skutečnosti může být ještě starší.
Dochovala se také fotografie z let 1882 až 1886, na níž je Jonathan zachycen jako velká dospělá želva v areálu Plantation House, sídla ostrovního guvernéra. Podobné snímky mají zvláštní účinek. Na historické fotografii obvykle sledujeme dávno zemřelé lidi a svět, který zmizel. Tady je však jeden z jejích obyvatel stále naživu a dál se pohybuje po stejných pozemcích.
Napoleon je slavnější soused, se kterým se nepotkal
Svatá Helena je známá především jako místo posledního Napoleonova vyhnanství. Spojit císaře s mimořádně starou želvou je lákavé, ale Jonathanův příběh takové setkání neumožňuje. Napoleon zemřel v roce 1821, tedy před odhadovaným Jonathanovým vylíhnutím a více než šedesát let před jeho příchodem na ostrov.
Jonathan pochází ze Seychel a na Svaté Heleně žije od roku 1882. Jeho dlouhověkost tak nevytváří osobní spojení s Napoleonem, ale s mnohem delší historií ostrova. Pro generace místních obyvatel představuje mimořádně stálý bod: lidé nastupují do funkcí, odcházejí a předávají péči nástupcům, zatímco želva zůstává.
Princezna Alžběta přijela za stoletým veteránem
Některá slavná setkání naopak doložená jsou. V roce 1947 se s Jonathanem setkali král Jiří VI., jeho manželka a princezny Alžběta a Margaret. Budoucí královna Alžběta II. byla tehdy mladá žena, zatímco Jonathanovi se připisovalo přibližně 115 let. Jeho život už v té době výrazně přesahoval délku běžného lidského života.
V roce 1957 ho při návštěvě ostrova krmil princ Philip. V lednu 2024 se za ním zastavil Philipův syn princ Edward, vévoda z Edinburghu. Jonathan tak propojil několik generací jedné rodiny. Královská návštěva, která je pro člověka výjimečnou událostí, se v jeho příběhu opakuje po desetiletích s novými příchozími.
Od prvního letadla až k Měsíci
Když bratři Wrightové v prosinci 1903 uskutečnili první úspěšné řízené motorové lety, Jonathanovi bylo podle odhadu přes sedmdesát. Když v červenci 1969 přistála posádka Apolla 11 na Měsíci, měl za sebou přibližně 137 let života. Během jediného želvího života se tak lidé posunuli od krátkého letu nad pískem k cestě na jiné nebeské těleso.
Obě světové války rovněž proběhly během jeho pobytu na Svaté Heleně. To neznamená, že Jonathan sledoval lidské dějiny tak, jak jim rozumíme my. Jeho každodenní svět určovaly potrava, počasí, ostatní želvy a lidé kolem něj. Historické milníky nám však pomáhají pochopit délku života, kterou samotné číslo na narozeninovém dortu vystihuje jen obtížně.
Stáří ho neminulo, péče mu pomáhá
Jonathan není živočich, na kterém by čas nezanechal stopy. Jeho zrak poškodil šedý zákal a zeslábl mu také čich. Guinness World Records však uvádí, že si zachovává dobrý sluch. Ošetřovatelé a veterinární péče mu pomáhají zvládat život ve věku, kterého se dožívá jen málo známých suchozemských zvířat.
Představa, že mu dlouhověkost zajistil pouze klid a pomalá chůze, je půvabná, ale z vědeckého hlediska nestačí. Jonathan patří k obřím želvám, které jsou dlouhověké už jako skupina. Jeho individuální výdrž může souviset s dědičnými vlastnostmi, prostředím i péčí. Oddělit tyto vlivy je obtížné, zvlášť když máme jednoho tak výjimečného jedince.
Po téměř dvou stoletích se stal předmětem nové studie
Výzkum zveřejněný 7. října 2026 v časopise Science Advances se zaměřil na Jonathanovu genetickou výbavu a methylaci DNA — chemické značky, které pomáhají regulovat používání genetických instrukcí. Vědci jeho metylační vzorce porovnali se čtyřmi dalšími obřími želvami různého věku.
V řadě oblastí Jonathan vykazoval změny odpovídající stáří. Některé úseky s nižší mírou neuspořádanosti metylačních vzorců však souvisely s regulací genů důležitých pro mitochondriální výrobu energie a zpracování RNA. Autoři navrhují, že udržování této regulace může přispívat k mimořádné dlouhověkosti. Studie ale neprokazuje, že právě tento mechanismus způsobil Jonathanův dlouhý život, ani z něj nevyvozuje hotový postup pro prodlužování lidského věku.
Jonathan tak během života přešel z historických fotografií do genetických databází. Lidé se nejprve snažili zjistit, jak je starý; nyní hledají, co jeho buňkám umožnilo vydržet tak dlouho. Aby tuto otázku zodpověděli, budou potřebovat další želvy a další experimenty. Rekordní věk sám nabízí výjimečnou stopu, nikoli úplné vysvětlení.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], Science Advances – Epigenetic insights into extreme longevity in the world’s oldest terrestrial animal, Jonathan, DOI 10.1126/sciadv.adw8887 [2], Guinness World Records – Oldest turtle/chelonian [3], Guinness World Records – 190-year-old Jonathan becomes world’s oldest tortoise ever [4], The Royal Family – The Duke of Edinburgh visits South Africa and St Helena [5], Darwin Correspondence Project – The Voyage of the Beagle [6], National Park Service – First Flights: December 17, 1903 [7], NASA – Apollo 11 [8], University of Cambridge – Genetic analysis of the world’s oldest land animal reveals secret of living 194 years [9] img ai generated
