Přesto dnes astronomové stále častěji nacházejí důkazy, že podobné světy skutečně existují.
Říká se jim rogue planets — toulající se nebo osiřelé planety. Neobíhají žádnou hvězdu. Volně putují mezihvězdným prostorem galaxie a některé z nich možná nikdy neměly skutečný „domov“.
A podle nových odhadů jich v Mléčné dráze nemusí být miliony. Možná miliardy. Nebo dokonce biliony.
Planety, které byly vyhozeny z vlastních soustav
Většina lidí si představuje planetární systémy jako stabilní mechanismy připomínající Sluneční soustavu. Jenže mladé hvězdné systémy bývají spíš chaotickým bojištěm gravitace.
Obří planety na sebe působí, mění si dráhy a někdy dochází k dramatickým gravitačním střetům. Menší nebo méně stabilní světy mohou být doslova vystřeleny pryč ze systému.
A právě tak podle astronomů vzniká velká část rogue planet.
Některé byly vyvrženy během raného formování soustav. Jiné možná ztratily své hvězdy po kosmických katastrofách nebo po průletu jiné hvězdy v nebezpečné blízkosti.
Výsledkem jsou světy odsouzené k samotářskému putování mezihvězdnou temnotou.
Možná jich je víc než normálních planet
To nejpodivnější na celé myšlence je rozsah.
Počítačové simulace naznačují, že 20 až 30 procent plynných planet může být během života soustavy vyvrženo pryč. A některé odhady naznačují, že rogue planet může být v galaxii dokonce více než hvězd.
Jenže jejich hledání je extrémně obtížné.
Normální exoplanety astronomové většinou objevují díky tomu, jak ovlivňují své hvězdy — například když před nimi přecházejí nebo je gravitačně „rozkývou“. Rogue planety ale žádnou hvězdu nemají.
Jsou téměř neviditelné.
Astronomové je hledají pomocí deformace světla
Velká část objevů rogue planet dnes vzniká díky metodě zvané gravitační mikročočka.
Princip připomíná kosmickou optickou iluzi.
Když se mezi Zemi a vzdálenou hvězdu dostane masivní objekt, jeho gravitace nepatrně ohne světlo hvězdy za ním. Krátce tak dojde k zesílení jejího jasu.
Právě z těchto drobných změn dokážou astronomové odhalit i objekty, které samy prakticky nesvítí.
A právě díky tomu začala astronomická komunita zjišťovat, že mezihvězdný prostor možná není prázdný. Jen je plný osamělých světů, které dosud nikdo neviděl.
Některé „planety“ možná ani nejsou planety
Situaci navíc komplikuje fakt, že hranice mezi planetou a hvězdou není úplně jasná.
Některé objekty nalezené daleko od hvězd připomínají takzvané hnědé trpaslíky — neúspěšné hvězdy, které nikdy nezískaly dostatek hmoty pro zažehnutí jaderné fúze.
Jiné mají chemické složení mnohem bližší skutečným planetám.
A právě zde dnes hraje zásadní roli teleskop James Webb. Jeho přístroje dokážou analyzovat spektrum světla těchto objektů a zjistit, jaké chemické látky obsahují.
Přítomnost vody, metanu nebo amoniaku může napovědět, že jde o skutečné planetární světy.
Největší překvapení: některé putují ve dvojicích
V roce 2024 přinesl James Webb ještě podivnější objev.
V mlhovině Orion astronomové nalezli dvojice volně putujících objektů o velikosti Jupiteru, které společně obíhají kolem sebe. Dostaly jméno JuMBOs — Jupiter Mass Binary Objects.
To bylo velmi nečekané.
Pokud byly planety skutečně vyhozeny ze svých soustav, jak mohly zůstat gravitačně spojené? Podobné dvojice by se při násilném vyvržení měly spíš rozpadnout.
Astronomové zatím nemají jasnou odpověď.
A právě to naznačuje, že vesmír možná vytváří osamělé světy mnohem podivnějšími způsoby, než se dosud předpokládalo.
Mohou na nich existovat oceány nebo dokonce život?
Na první pohled zní planeta bez hvězdy jako dokonale mrtvé místo.
Jenže někteří vědci si tím nejsou jistí.
Mladé rogue planety mohou být ještě dlouho zahřívány zbytkovým teplem po svém vzniku. Pokud si zároveň udrží hustou atmosféru, mohou pod ní existovat oblasti s relativně stabilní teplotou.
Další možností jsou měsíce podobné Europě nebo Enceladu ve Sluneční soustavě. Tyto světy jsou zahřívány slapovými silami — gravitace velké planety deformuje jejich nitro a vytváří teplo.
Pod ledem tak mohou existovat kapalné oceány i velmi daleko od Slunce.
Některé studie dokonce naznačují, že podobné oceány by mohly na měsících rogue planet přežívat miliardy let.
Vesmír možná není plný jen hvězd. Ale i ztracených světů
V roce 2027 by měla NASA vypustit teleskop Nancy Grace Roman, který bude hledat právě podobné objekty s dosud nevídanou citlivostí.
Astronomové očekávají stovky nových objevů. A možná i zásadní změnu v tom, jak si představujeme planetární systémy.
Po staletí lidé považovali planety za věrné průvodce hvězd.
Moderní astronomie ale začíná ukazovat mnohem chaotičtější vesmír — plný světů, které byly vyvrženy, ztraceny nebo nikdy žádné Slunce neměly.
A někde v této nekonečné temnotě možná existují oceány, které nikdy neviděly denní světlo.
Zdroj: JWSB, NASA, ESA, Space, img ai generated leonardo ai
