Podle této teorie kdysi existovala globální civilizace s pokročilou architekturou a technologiemi, která vybudovala monumentální stavby po celém světě. Pak ji údajně zničila obrovská „bahenní potopa“ a světové mocnosti následně její existenci vymazaly z historie.
Zní to jako scénář fantasy románu. Jenže videa o Tartarii dnes sbírají miliony zhlédnutí a teorie se postupně rozšířila z okrajových fór až na TikTok, YouTube nebo podcasty s obrovským publikem.
A právě proto začíná být zajímavá i pro historiky a sociology.
Tartarie skutečně existovala. Jen ne tak, jak tvrdí internet
Celá teorie stojí na jednom důležitém faktu:
slovo Tartarie se opravdu objevuje na starých mapách.
Evropští kartografové tak po staletí označovali rozsáhlé oblasti střední Asie a Sibiře. Název zahrnoval území dnešního Kazachstánu, Mongolska, části Číny nebo Ruska.
To je historická realita.
Moderní internetová verze ale tvrdí něco úplně jiného. Podle ní měla být Tartarie globální supercivilizací, která vybudovala slavné památky od pyramid v Gíze přes Velkou čínskou zeď až po americký Kapitol.
A právě zde se teorie definitivně odpojuje od historie.
Neexistují archeologické důkazy, písemné záznamy ani chronologická data, která by podobnou civilizaci potvrzovala. Přesto se myšlenka dál šíří internetem překvapivě úspěšně.
Jak vznikla „bahenní potopa“
Jedním z nejznámějších motivů Tartarie je takzvaný mud flood — gigantická bahenní katastrofa, která měla v 19. století pohřbít velkou část původních měst.
Zastánci teorie často ukazují fotografie starých budov se sklepními okny částečně pod úrovní dnešních ulic. Tvrdí, že tato okna byla původně přízemím starších staveb zasypaných bahnem po celosvětové katastrofě.
Jenže architekti i historici mají mnohem jednodušší vysvětlení.
Mnohá města v 19. století postupně zvyšovala úroveň ulic kvůli kanalizaci, odvodnění nebo rostoucímu provozu. Velkou roli hráli také koně — a obrovské množství odpadu, které tehdejší doprava produkovala. Starší části budov tak často skončily pod novější úrovní terénu zcela běžným urbanistickým vývojem.
Přesto právě tyto fotografie dávají teorii obrovskou vizuální sílu. Na první pohled totiž opravdu působí zvláštně.
Proč podobné teorie fungují
Tartarie není zajímavá hlavně jako historie. Je zajímavá jako psychologický fenomén.
Kombinuje několik věcí, které internet miluje: tajné dějiny, pocit „zakázané pravdy“, monumentální architekturu, nedůvěru k institucím a představu, že lidstvo ztratilo vyspělejší minulost. Právě proto se Tartarii někdy přezdívá „QAnon architektury“.
Teorie navíc velmi dobře využívá skutečnost, že většina lidí nerozumí detailně archeologii, urbanismu ani historii stavebnictví. Staré fotografie měst nebo opulentní budovy z 19. století pak mohou snadno působit „příliš vyspěle“ na dobu svého vzniku.
A internetové algoritmy podobný obsah milují. Čím silnější překvapení nebo pocit skrytého tajemství, tím větší šance na virální šíření.
Historie skutečně píší vítězové. Jen ne tak jednoduše
Na celé popularitě Tartarie je zajímavé ještě něco jiného.
Teorie stojí na myšlence, že „historii píší vítězové“ a že mocné skupiny mohou manipulovat kolektivní pamětí společnosti. To samo o sobě není úplně nesmyslná úvaha. Historici dobře vědí, že dějiny bývají ovlivněné politikou, ideologií i propagandou.
Jenže z toho automaticky neplyne existence globální zakázané supercivilizace.
Moderní archeologie pracuje s obrovským množstvím nezávislých důkazů: radiokarbonovým datováním, stratigrafií, historickými texty, jazykovým vývojem, geologií, i tisíci paralelních zdrojů z různých kultur.
A právě zde se Tartarie začíná rozpadat. Teorie totiž nedokáže vytvořit konzistentní alternativní historii. Každý nesoulad jednoduše označí za součást spiknutí.
Internet možná nehledá Tartarii. Ale ztracený pocit úžasu
Popularita Tartarie nakonec možná nevypovídá ani tak o historii jako spíš o současnosti.
Moderní svět je přeplněný informacemi, ale zároveň často působí odkouzleně a předvídatelně. Teorie o ztracených civilizacích vracejí lidem pocit tajemství, skrytých vrstev reality a neobjevených dějin.
A právě proto jsou tak přitažlivé.
Ne proto, že by nabízely přesné odpovědi, ale protože dávají světu znovu pocit záhady.
Tartarie byla skutečné geografické označení na starých mapách. Globální technologickou supercivilizací ale pravděpodobně nikdy nebyla.
Přesto její příběh něco důležitého ukazuje:
i v době internetu lidé stále touží věřit, že pod povrchem známého světa existuje ještě nějaká skrytá historie.
Zdroje: Britannica, World History, All That is Interesting, Popular Science, img ai generated leonardo ai
