Rozdíl je ale tak absurdně malý, že ho nedokáže zaznamenat běžná váha ani lidská ruka. Přesto existuje. A souvisí s jednou z nejslavnějších rovnic moderní fyziky.
Digitální data nejsou „nehmotná“
Lidé často mluví o digitálním světě, jako by byl neviditelný a beztělesný. Fotky existují „v cloudu“, hudba se streamuje z internetu a zprávy vypadají jen jako abstraktní informace na displeji.
Uvnitř telefonu je ale všechno fyzické.
Moderní mobily používají takzvanou flash paměť, která ukládá data pomocí drobných elektronických změn v paměťových buňkách. Každá fotografie nebo aplikace je ve skutečnosti konkrétní fyzikální konfigurace elektronů uvnitř čipu.
A právě zde vstupuje do hry Albert Einstein.
Jeho slavná rovnice E=mc2E = mc^2E=mc2 říká, že energie a hmota jsou propojené. Pokud systém získá energii, získá zároveň i nepatrné množství hmotnosti.
Když tedy telefon ukládá data, mění energetický stav elektronů v paměti. A tím technicky přibývá i jeho hmotnost.
Kolik váží jedna fotografie?
Tady začíná být celé téma skoro komické.
Podle odhadů profesora Johna Kubiatowicze z University of California Berkeley by zaplnění čtečky Kindle o kapacitě čtyř gigabajtů přidalo zařízení zhruba jeden attogram hmotnosti.
Attogram je číslo, které zní skoro vymyšleně: jedna kvintiliontina gramu. To je tak malé množství, že je menší než některé viry. Jinými slovy — ano, telefon s tisíci fotkami je technicky těžší než prázdný telefon. Jen rozdíl existuje v měřítku, které je pro lidské smysly prakticky nemožné zachytit.
Baterie mění hmotnost mnohem víc než fotky
Ještě absurdnější je, že uložená data představují jen zlomek změn, které v telefonu probíhají běžně.
Mnohem větší rozdíl způsobuje samotná baterie. Když se nabíjí, ukládá energii — a podle stejného fyzikálního principu tím nepatrně roste i její hmotnost. Když se vybíjí, zase o něco „zlehčí“.
Ani tento rozdíl samozřejmě člověk neucítí. Jen je proti hmotnosti digitálních dat obrovský.
Fyzika tak vede k podivnému závěru - telefon se neustále mikroskopicky mění podle toho, kolik má energie, kolik ukládá dat a v jakém stavu se nachází jeho elektronické součástky.
Kolik dat by člověk musel uložit, aby to skutečně cítil?
Tady už se výpočty mění téměř ve science fiction.
Aby člověk dokázal rozdíl hmotnosti telefonu spolehlivě poznat rukou, muselo by jít přibližně o několik gramů. Jenže digitální data přidávají hmotnost tak pomalu, že by bylo potřeba uložit desítky milionů zettabytů dat.
Jeden zettabyte znamená bilion gigabajtů.
Pro srovnání — celý dnešní internet se odhaduje přibližně na stovky zettabytů. Člověk by tedy musel do telefonu stáhnout internet znovu a znovu v naprosto absurdním měřítku, aby se zařízení stalo znatelně těžším.
V tu chvíli by už ale telefon pravděpodobně dávno přestal být telefonem a fyzika by si z celé situace začala dělat legraci sama.
Každá vzpomínka zanechává stopu i v hmotě
Na celé myšlence je fascinující hlavně jedna věc: digitální informace nejsou úplně abstraktní.
Každá fotografie, každá hlasová zpráva nebo každé uložené video mění fyzický stav hmoty uvnitř zařízení. Neviditelně. Mikroskopicky. Ale skutečně.
Je to zvláštní připomínka toho, že i digitální svět nakonec pořád podléhá zákonům fyziky.
A že někde hluboko uvnitř telefonu mají naše vzpomínky opravdu svou hmotnost.
Zdroje: ZME Science, Science Direct, img ai generated leonardo ai
