Tlak, který mění pevnou hmotu
Led je pevný, ale není nehybný. Pod vysokým tlakem může jeho povrch lokálně tát. Když úzká čepel brusle zatlačí na led, tlak se soustředí na extrémně malou plochu. Výsledkem je mikroskopická vrstva vody, která snižuje tření.
Dlouho se předpokládalo, že právě tento „tlakový efekt“ je hlavním důvodem klouzání. Moderní výzkum ale ukazuje, že situace je složitější. Tání nezpůsobuje jen tlak, ale také tření a teplo vznikající pohybem. Kombinace obou faktorů vytváří tenkou mazací vrstvu – často silnou jen několik mikrometrů.
Rychlobruslař tak ve skutečnosti neklouže po pevném ledu, ale po dynamicky vznikající vodní bláně.
Tření, které musí být přesně akorát
Paradoxně není cílem tření zcela eliminovat. Bruslař potřebuje dostatečnou přilnavost pro odraz. Pokud by byla vrstva vody příliš silná, ztratil by kontrolu. Pokud by byla příliš tenká, odpor by vzrostl.
Optimální teplota ledu na olympijských oválech se proto pečlivě hlídá – obvykle kolem −5 až −7 °C. Příliš studený led zvyšuje tření. Příliš teplý je měkký a nestabilní.
Každý detail – struktura ledu, vlhkost vzduchu, kvalita broušení čepele – může rozhodnout o setinách sekundy.
Aerodynamika těla jako druhá polovina rovnice
Při rychlostech přes 50 km/h se hlavním odporem stává vzduch. Proto rychlobruslaři jezdí v hlubokém podřepu s minimální čelní plochou. Kombinézy jsou navržené tak, aby narušovaly proudění co nejméně – nebo naopak v určitých místech vytvářely kontrolované turbulence, které snižují odpor.
Testování v aerodynamických tunelech dnes patří k běžné přípravě elitních týmů. Pozice hlavy, úhel zad, dokonce i tvar švů na kombinéze mohou ovlivnit výslednou rychlost.
Rychlobruslení je tak stejně tak biomechanika jako fyzika.
Oblouk jako fyzikální výzva
Největší rozdíl mezi průměrným a elitním závodníkem se často projeví v zatáčkách. Jízda po oblouku znamená působení odstředivé síly, kterou musí bruslař vyrovnat náklonem těla.
Čím vyšší rychlost, tím větší síla. Náklon musí být přesný – příliš malý znamená ztrátu rychlosti, příliš velký riziko pádu. V zatáčce se také mění tlak na čepel, což ovlivňuje tloušťku vodní vrstvy a tím i klouzání.
Každý oblouk je mikroskopická rovnováha mezi gravitací, třením a setrvačností.
Technologie, která mění sport
Moderní rychlobruslení používá takzvané klapky – brusle s pohyblivou patou. Tento mechanismus umožňuje delší kontakt čepele s ledem při odrazu, což zvyšuje efektivitu přenosu síly.
Zavedení klapek v 90. letech vedlo k výraznému zlepšení časů. Rekordy padaly jeden za druhým. Ukázalo se, že i malá změna v biomechanice může mít dramatický efekt.
Sport, který vypadá minimalisticky, je ve skutečnosti technologicky sofistikovaný.
Rychlobruslení není jen o síle nohou. Je to dialog mezi ocelí a ledem, mezi molekulami vody a proudícím vzduchem. Vítězí ten, kdo dokáže využít fyzikální zákony na svou stranu – a klouzat přesně na hranici mezi třením a volností.
Na olympijském oválu se nerozhoduje jen o medailích.
Rozhoduje se o tom, kdo lépe porozuměl fyzice.
