Mozek se rozhoduje dřív, než o tom víme
Už v 80. letech minulého století neurolog Benjamin Libet zjistil, že mozková aktivita spojená s rozhodnutím se objevuje zhruba několik stovek milisekund předtím, než si člověk uvědomí, že se rozhodl. Tento takzvaný „readiness potential“ naznačuje, že vědomí není iniciátorem akce, ale spíše jejím pozorovatelem.
Pozdější studie využívající funkční magnetickou rezonanci ukázaly, že některá jednoduchá rozhodnutí lze z mozkové aktivity předpovědět i několik sekund před jejich vědomým potvrzením.
Neznamená to, že nemáme svobodnou vůli. Znamená to, že proces rozhodování je složitější, než jsme si mysleli.
Algoritmus, který zná naše vzorce
Moderní umělá inteligence pracuje s obrovskými datovými soubory. Sleduje naše klikání, pohyb kurzoru, čas strávený u konkrétního obsahu. Na základě tisíců mikro-signálů dokáže odhadnout, na co s vysokou pravděpodobností klikneme dál.
Nejde o čtení myšlenek. Jde o statistiku.
Pokud systém ví, že lidé s podobným chováním jako vy obvykle zvolí určitou možnost, může tuto volbu předpovědět s překvapivou přesností. V některých případech přesahuje úspěšnost 80–90 %.
Mozek pracuje s návyky. Algoritmus pracuje s daty. Výsledek může být podobný.
Když se setká biologie a stroj
Zajímavé je, že principy neuronových sítí byly inspirovány právě strukturou lidského mozku. Dnešní hluboké učení využívá vrstvy umělých „neuronů“, které posilují či oslabují spojení na základě zkušenosti.
Rozdíl spočívá v rychlosti a rozsahu. Lidský mozek zpracovává informace paralelně a energeticky úsporně. Umělá inteligence má přístup k datům miliard uživatelů současně.
Otázka tedy nezní, zda algoritmus myslí jako člověk. Otázka zní, zda člověk rozhoduje tak předvídatelně, že jej stroj dokáže modelovat.
Je svobodná vůle iluze?
Téma předvídatelnosti rozhodnutí otevírá filozofickou debatu. Pokud lze určité volby statisticky předpovědět, znamená to, že nejsou svobodné? Nebo je svoboda kompatibilní s pravděpodobností?
Většina vědců se shoduje, že předpověditelnost neznamená determinismus. Model může odhadovat pravděpodobnosti, nikoli absolutní jistoty. Člověk stále může překvapit – právě tím, že změní vzorec.
Přesto je fascinující, že algoritmus někdy „ví“, co uděláme, dřív než my sami.
Co zůstává otevřené
Výzkum rozhodování je stále v pohybu. Studie se často zaměřují na jednoduché volby – stisknutí tlačítka, výběr mezi dvěma možnostmi. U komplexních morálních či dlouhodobých rozhodnutí je situace mnohem méně předvídatelná.
Stejně tak zůstává otázkou, jak hluboko může AI proniknout do modelování lidského chování bez přímého zásahu do soukromí a autonomie.
Umělá inteligence nám nenahrazuje vědomí. Nastavuje mu zrcadlo. Ukazuje, jak moc naše rozhodování vychází z návyků, vzorců a podvědomých procesů.
Možná tedy nejde o to, že stroj ví víc než my.
Možná jen odhaluje, jak dobře lze předvídat to, co považujeme za spontánní.
Zdroje: Nature, Science.com, img ai generated leonardo ai








