V éře, kdy umělá inteligence dokáže během okamžiku napsat esej, scénář nebo kód, jsme vstoupili na neprobádané území — technologie, která nám pomáhá, možná zároveň pomalu přepisuje, jak myslíme.
Nový výzkum z MIT ukazuje: čím více spoléháme na ChatGPT, tím více oslabujeme vlastní paměť, kreativitu a pocit, že jsme tvůrci svých myšlenek.
Ale otázky dalece překračují biochemii neuronů — co je vlastně autorství v době, kdy stroj generuje text? Jak nastavit právní rámce? A jak používat AI tak, abychom z ní těžili, ale nenechali se zotročit?
Výzkum MIT: co skutečně ukázal
Studie Your Brain on ChatGPT sledoval 54 účastníků ve věku 18–39), rozdělených do tří skupin:
psaní bez externích nástrojů (“Brain-only”),
psaní s pomocí Google/search,
psaní s pomocí ChatGPT
Během psaní měřili aktivitu mozku (EEG v různých oblastech).
Hlavní nálezy:
Skupina s ChatGPT vykazovala nejnižší mozkovou aktivitu ve srovnání s ostatními. A uživatelé z AI-skupiny si neuměli vybavit ani části svých textů.
Pocit vlastnictví nad dílem byl nejnižší u AI-skupiny, nejvyšší u „čisté“ skupiny.
Texty psané bez AI byly pestřejší a originálnější
Efekt se držel i po čase — mozek se „naladil“ na využívání AI i mimo experiment.
I když studie dosud není recenzovaná a vzorek je relativně malý otevírá mnoho otázek o budoucnosti
Kognitivní dluh: Co nás stojí použití AI do budoucna?
Koncept kognitivního dluhu (cognitive debt) můžeme chápat obdobně jako dluh finanční:
když dnes “zaplatíme” pomocí AI, ale zítra “splácíme” ztrátou paměti, kreativity nebo schopnosti přemýšlet hlouběji.
čím víc používáme AI jako výtah, tím méně musíme “šlapat”, a sval (mozek) ochabuje.
Pokud přijmeme tuto premisu, jako vysoko pravděpodobný vývoj, pro naše myšlení a inteligenci to může mít dalekosáhlé důsledky. Na místě je potom zabívat se take dalšími otázkami a hypotézami. Například:
Celkové “zlenivéní” lidstva: Uživatelé se často začínají spoléhat na AI i v běžných úlohách, které by mohli zvládnout sami, co vede k dalšímu oslabení kognitivních dovedností.
Problematika autorství: Při použití AI se pocit autorství výrazně znižije, nebo dokonce zcela vytrácí, co může dělat proces tvorby odlidštěný.
“Off-ramping” efekt: Když přejdete zpět na práci bez AI, mozek se musí znovu “rozběhnout” a to nemusí být snadné.
Generační problem učení: U mladších generací ve školním prostředí vzniká reaálné riziko, že se kreativita a paměť vůbec nerozvinou, pokud AI převládne.
K tomu se váže i výzkum v psychologii uživatelů textových AI:
Např. AI Ghostwriter Effect — uživatelé třeba nevnímají výsledek jako vlastní, i když text upravují, ale přesto často neuvádějí AI jako autora.
O autorství, vlastnictví a právním šedém poli
Zde to začíná být nejslavnější “enigma” — kdo je autorem, pokud text generuje AI?
V mnoha zemích je autorství vyhrazeno lidem. Dílo zcela generované AI nemá podle současných zákonů nárok na autorské právo.
V USA Copyright Office několikrát odmítlo registraci děl, která byla plně vytvořena strojem. Prompt (i velmi propracovaný) nestačí na to, aby byl uživatel považován za autora.
Nicméně výstupy, ve kterých uživatel provede dostatečné “tvůrčí zásahy” (úpravy, výběr, aranžmá), mohou být považovány za lidskou část díla, a tu lze chránit.
V EU (a některých dalších právních systémech) platí princip, že dílo musí nést “otisk osobnosti autora” — výsledek čistě algoritmické generace tuto podmínku nesplňuje.
Otázka tréninku modelů: mnohé AI systémy byly trénovány na obrovském množství autorsky chráněného obsahu bez výslovného souhlasu tvůrců — toto je předmětem řady soudních sporů.
Například v USA byl učiněn krok: Anthropic (výrobce AI) byl souzen za použití knih bez svolení — soud uznal, že část použití byla přeměněna (transformative) a spadá pod fair use, ale zároveň shromáždění knih do centrální databáze bylo shledáno jako porušení autorských práv.
Další rizika & otázky — školství, manipulace, duševní lenost
Jako ve všem I u umělé inteligence platí, že je to dobrý sluha a zlý pán. Spoléhat se ve všem na AI výsledky se nám nemusí vyplatit. Studenti tak sice mohou používat AI jako cheatovací nástroj, ale z dlouhodobého pohledu jim to podkopává výuku psaní, analytického myšlení, argumentace. AI sice vygeneruje text, který vypadá profesionálně, ale bez ověření informací může být plný “falešných faktů”. Pokud stratíme zájem a potřenu o věcech přemýšlet, povrchní znalosti a povrchní chápání mohou převážit.
Výsledkem může být snížení kritického myšlení, co zase může mít dopad na demokracii, veřejný diskurz.
Jak používat ChatGPT (a AI obecně) chytře, ne destruktivně
Zde je několik doporučení a “osvědčených postupů”:
Používejte AI jako asistenta, ne náhradu
Proč: Když necháte AI dělat vše, mozek se stává pasivním a ochabuje.
Praktická metoda: Nejprve si vytvořte vlastní koncept a teprve poté využijte AI pro rozšíření nebo korekci.
Omezte „copy-paste“ přístup
Proč: Pouhé kopírování výstupů vede k tomu, že se učíte sledovat, ne tvořit.
Praktická metoda: Každý text od AI projděte, přepište vlastními slovy a přidejte osobní nuance.
Pokládejte hlubší otázky
Proč: Povrchní zadání („napiš esej“) přináší povrchní výsledek.
Praktická metoda: Formulujte prompty tak, aby AI musela srovnávat, analyzovat a hledat protiklady – tím se aktivně zapojuje i váš mozek.
Používejte AI pro brainstorming, ne hotové texty
Proč: Návrhy od AI mohou inspirovat, ale neměly by nahradit váš vlastní tvůrčí proces.
Praktická metoda: Nechte si vygenerovat několik nápadů, poté z nich ručně sestavte vlastní verzi.
Zapisujte si myšlenky před AI
Proč: Aktivní psaní posiluje paměť a kreativitu, zatímco AI je spíš zkratka.
Praktická metoda: Pište si nápady do deníku nebo na papír, a teprve pak je zpracujte s pomocí AI.
Revize a kritické hodnocení výstupu
Proč: AI není neomylná – výstupy mohou obsahovat chyby nebo zavádějící tvrzení.
Praktická metoda: Každý text si projděte, ověřte fakta a doplňte vlastní pohled.
Občasný „AI detox“
Proč: Pokud si zvyknete řešit vše přes AI, ztratíte trénink vlastních dovedností.
Praktická metoda: Vyzkoušejte jednou týdně nebo o víkendu psát a tvořit bez AI – třeba jen rukou.
Může se zdát, že AI nám dává supermoc: rychlé texty, efektivita, inspiraci na klik. Ale pod povrchem hrozí tiché přepsání našeho myšlení. Pokud budeme používat AI s vědomím, že je to nástroj, ne bůh, můžeme si zachovat smysl pro tvůrčí identitu, kritické myšlení a autentičnost.
Doporučené zdroje / literatura:
Článek „Generative AI Has an Intellectual Property Problem“, Harvard Business Review
Analýza „Authorship in AI-generated works: Who owns the copyright?“, MLT Aikins
Právní přehled „AI and authorship: Navigating copyright in the age of generative AI“, DLA Piper
“The AI Ghostwriter Effect” – psychologický výzkum pocitu vlastnictví textu, arXiv