Sedm dětí a jeden porodní sál
V nemocnici Iowa Methodist Medical Center v Des Moines bylo 19. listopadu 1997 připraveno přibližně čtyřicet odborníků a členů zdravotnického týmu. Každé ze sedmi dětí mělo potřebovat okamžité vyšetření, stabilizaci a pravděpodobně i další péči na novorozeneckém oddělení. Bobbi McCaugheyová byla ve 31. týdnu těhotenství, tedy výrazně před běžným termínem porodu, a čekal ji císařský řez, během něhož se lékaři museli rozhodovat rychle a přesně.
Během šesti minut se narodili Kenneth, Alexis, Natalie, Kelsey, Nathan, Brandon a Joel. Čtyři chlapci a tři dívky vážili přibližně od jednoho do jednoho a půl kilogramu. Samotný fakt, že všech sedm dětí přišlo na svět živých, ještě neznamenal, že bylo vyhráno. Zdravotníci museli řešit jejich dýchání, termoregulaci, výživu a řadu možných komplikací spojených s předčasným porodem.
Jak může vzniknout tak mimořádné těhotenství
McCaugheyovi už měli starší dceru Mikaylu a kvůli problémům s plodností podstoupili léčbu. Bobbi užívala lék stimulující ovulaci, což může vést k tomu, že během jednoho cyklu dozraje více vajíček. Počet embryí v takovém případě není jednoduše řízený jako při přenosu předem zvoleného počtu embryí během IVF. V jejich případě ultrazvuk odhalil sedm plodů.
Vysoce mnohočetná těhotenství představují závažné riziko pro rodičku i děti. Rostou nároky na organismus matky, zvyšuje se pravděpodobnost předčasného porodu a děti mohou čelit dlouhodobým zdravotním následkům. V roce 1997 se proto ve Spojených státech neodehrával jen příběh rodinného štěstí. Lékaři i veřejnost diskutovali, jaké možnosti mají páry v takové situaci a do jaké míry by měla medicína předcházet riziku vzniku početných vícečetných těhotenství.
Rozhodnutí, které rozdělilo veřejnost
Rodiče se rozhodli pokračovat v těhotenství se všemi sedmi plody, ačkoliv existují lékařské postupy, jejichž cílem je v některých případech snížit počet plodů a tím i rizika pro matku a zbývající děti. Jejich rozhodnutí bylo ovlivněno osobním přesvědčením a rychle se stalo předmětem veřejných komentářů. Z dnešního pohledu není správné z něj dělat jednoduchý spor statečných rodičů proti bezcitným lékařům ani naopak.
Každá taková situace kombinuje zdravotní prognózu, autonomii pacientky, osobní hodnoty a nejistotu, kterou nelze odstranit jednou větou. Čtenáři mohou rozumět radosti z narození sedmi dětí a současně vědět, že podobný výsledek není důkazem bezpečnosti vysoce mnohočetného těhotenství. Právě v této dvojí perspektivě je příběh nejpoučnější.
První týdny, kdy se počítal každý gram
Zprávy z nemocnice po porodu nepopisovaly sedm bezstarostně zdravých novorozenců. Děti byly po narození ve vážném zdravotním stavu odpovídajícím jejich nezralosti, některé potřebovaly dýchací podporu a lékaři postupně sledovali zlepšení. Dobové reportáže zmiňovaly, že rodiče i zdravotníci se soustředili na jednotlivé malé úspěchy: stabilnější dech, schopnost přijímat potravu a přibývání na váze.
Péče přitom nekončí opuštěním nemocnice. U některých sourozenců se později projevily vývojové a pohybové obtíže, mimo jiné u Alexis a Nathana. Je důležité o tom psát bez senzace a bez představy, že člověka definuje diagnóza. Zdravotní stav každého z dětí se vyvíjel individuálně a rodina se musela naučit poskytovat sedmi sourozencům rozdílnou péči, nikoli fungovat podle jedné univerzální šablony.
Rodina, která dostala dary i nevyžádanou slávu
Jakmile světové agentury rozšířily zprávu o porodu, do městečka Carlisle v Iowě začaly přicházet nabídky pomoci. Média informovala o darovaném automobilu, zásobách plen, potravinách i podpoře komunity. Veřejnost si osvojila neobvyklou rodinu jako symbol naděje a moderní medicíny. Jenže pozornost měla také druhou stranu: o dětech a rodičích se diskutovalo, jako by šlo o veřejný projekt, a jejich osobní rozhodnutí se stala tématem pro lidi, kteří je nikdy nepotkali.
Dětství sedmerčat proto nelze vyprávět jen pomocí fotografií sedmi stejných narozeninových dortů. V rodině vyrůstalo osm dětí včetně starší sestry a každé mělo své potřeby, tempo a povahu. Postupem času se sourozenci stali dospělými lidmi se samostatnými životy. Když v roce 2025 slavili 28. narozeniny, místní stanice KCCI připomněla, že jde o první známou sedmici sourozenců z jednoho porodu, která přežila a dospěla.
Co tento příběh skutečně ukázal
Narození sedmerčat McCaugheyových se často označuje za medicínský zázrak. Je to pochopitelný lidský výraz pro událost, jejíž výsledek byl velmi nejistý. Z vědeckého hlediska ale důležitá není jen jedinečnost samotného porodu. Případ ukázal možnosti specializované novorozenecké intenzivní péče a zároveň upozornil na rizika, která mohou vznikat při stimulaci ovulace.
Největší poučení není, že moderní medicína zvládne vždy cokoli. Je jím skutečnost, že mimořádný úspěch může současně odhalit hranice bezpečné péče a vyvolat otázku, jak podobně nebezpečným situacím předcházet. A pro rodinu McCaugheyových zůstává nejpodstatnější něco méně efektního než světový rekord: sedm dětí, které se staly sedmi různými dospělými lidmi.
Jde o historický popis mimořádně rizikového mnohočetného těhotenství, nikoli zdravotní doporučení. Léčbu neplodnosti a konkrétní rizika je vždy nutné řešit individuálně s odborníky.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], Los Angeles Times – Oh, Baby! Iowa Woman Has Septuplets (1997) [2], UPI Archives – McCaughey septuplets hospital update (1997) [3], KCCI – McCaughey septuplets turn 28 (2025) [4], img ai generated








