Pod vrstvami vegetace, pouštním pískem i lavinami času tak znovu ožívají města, která nebyla vidět tisíce let.
Terén jako puzzle: co se v posledním roce povedlo najít
V posledních letech se objevila série zásadních objevů, které vznikly díky kombinaci satelitních dat, lidarových skenů a hlubokého učení. Mezi nejvýraznější průlomy patří:
AI identifikovala tisíce nových prehispánských staveb ukrytých pod amazonským lesem, včetně geometrických struktur a komplexních silničních sítí.
Algoritmy NASA odhalily prehistorické vodní kanály a městské komplexy v severní části Mexika, dříve považované za běžné přírodní formace.
Automatizované systémy rozpoznávání tvarů pomohly vědcům najít starověké zemní valy, pyramidální struktury a obřadní centra na místech, která byla desítky let považována za „prázdná“.
AI analýza mikrovlnných radarových snímků ukázala stopy po lidské činnosti pod písky západní Súdánu — místa, která mohou skrývat pozůstatky zaniklých říší z doby bronzové.
Klíčové je, že většina těchto nálezů by byla bez algoritmů prakticky nedetekovatelná: vegetace, eroze, sedimentace i čas zakryly vše, co lidské oko ani běžné snímky nerozeznaly.
Proč je AI pro archeologii průlomová: rychlost, přesnost a nové oči
1) AI „vidí“ struktury, které člověk nevidí
Neuronové sítě dokáží rozpoznat mikroskopické odchylky v textuře terénu, které lidský zrak nevnímá. Příkopy, pravidelné linie, pravoúhlé tvary, nepravidelnosti v hustotě vegetace – to vše jsou signály, které AI čte jako mapu.
2) Zpracování dat je tisíckrát rychlejší než terénní práce
Analýza oblasti o velikosti Moravy trvá algoritmu minuty. Lidské týmy by na totéž potřebovaly měsíce nebo roky.
3) Zvyšuje bezpečnost výzkumu
AI umožňuje mapovat pouště, tropické džungle, oblasti s nestabilními režimy a lokality, které jsou jinak nepřístupné.
4) Otevírá nové hypotézy o starověkých civilizacích
Objev rozsáhlých amazonských sídel zcela mění představu o tom, jak hustě byla osídlena Jižní Amerika před příchodem Evropy. Nález urbanistických stop v Súdánu zase naznačuje, že dějiny Sahary byly dynamičtější, než se dosud soudilo.
AI tak poprvé umožňuje psát dějiny na základě kompletnější mapy světa, ne jen zlomků, které náhodou přežily.
Jak algoritmy čtou planetu: techniky, které mění hru
1) Lidar: světelný déšť, který odhaluje města v džungli
Lidarové skeny vytvářejí přesné modely terénu i pod hustým porostem. AI zde funguje jako automatická detekce vzorců – vyhledává pravoúhlé komplexy, kruhové platformy, zbytky cest či vodních kanálů.
2) Strojové učení nad satelitními daty
Algoritmy NASA a ESA analyzují multispektrální snímky a učí se odlišovat přirozené formace od lidských struktur podle:
tepelného podpisu,
odrazivosti světla,
vegetačního stresu,
mikro-reliéfu krajiny.
3) Radarová penetrace písku
Syntetický radar (SAR) odhaluje podzemní struktury v pouštích. AI čistí šum a extrahuje opakující se geometrie – základy domů, ztracené městské zdi, cesty.
4) Prediktivní modely osídlení
Strojové modely kombinují environmentální faktory (voda, reliéf, dostupnost zdrojů) a vytvářejí mapy pravděpodobných historických sídel. Tyto modely často přesně ukážou místa, kde nakonec archeologové nálezy skutečně potvrdí.
Co zatím není jisté: limity algoritmů a chyby, které mohou vznikat
1) AI bez kontextu nezná význam nálezu
Zemní val může být hrobkou, pevností nebo pozůstatkem moderní těžby. AI vidí tvar, ale nerozumí historii — to musí doplnit archeolog.
2) Riziko „halucinací algoritmů“
Některé modely mají sklony považovat náhodné přírodní tvary za lidské struktury, zejména v pouštních regionech.
3) Nerovnoměrnost dat
Oblasti bez kvalitních satelitních snímků nebo lidarových skenů zůstávají slepými místy.
4) Politická omezení
Některé státy odmítají poskytovat detailní satelitní data, což omezuje výzkum celých regionů.
Navzdory tomu je trend jasný: AI se stává novou standardní výbavou archeologie, stejně jako lopatka či geodetické přístroje.
Objevování ztracených měst se posunulo z terénu do digitálního prostoru. Nejde o náhradu archeologů, ale o nástroj, který zásadně rozšiřuje naše možnosti. Algoritmy nečtou jen krajinu – čtou i vrstvy historie, které jsme léta přehlíželi. A každá nová datová sada může změnit to, co dosud považujeme za jisté.
Zdroje
Evans, D. et al. (2013). Revealing the ancient cityscape of Angkor using airborne laser scanning. Proceedings of the National Academy of Sciences.
NASA Jet Propulsion Laboratory (JPL) Satelitní projekty pro objevování archeologických struktur.
ESA Earth Observation – Sentinel Missions
