Jak by vypadal okamžik vzniku Československa, kdyby ho tehdy sledoval astronaut z oběžné dráhy? A co by na stejném místě viděl dnes? Víc, než si myslíme...
Co by viděl z výšky: TMU
Představme si - čistě hypoteticky, že stojíme na palubě Mezinárodní vesmírné stanice – ale v roce 1918 - kdyby v daném čase existovala... Pochopitelně. Pod námi se rozprostírá střední Evropa, ale bez záře měst, dálnic a průmyslu. Noční krajina je téměř černá.
Praha? Jen drobný shluk světel, slabší než dnešní menší města. Morava, Slovensko – tma a ticho, přerušené jen mihotáním železničních lamp a komínů.
Z výšky 400 kilometrů by republika, která se právě zrodila, vypadala spíš jako prázdné místo mezi říšemi. Na mapě bez hranic, které si právě lidé kreslí perem na Zemi.
Jak se planeta proměnila za sto let
Kdybychom se přesunuli do současnosti a podívali se z oběžné dráhy dnes, viděli bychom úplně jinou planetu.
Na satelitních snímcích svítí Česká republika jako křišťál – síť měst, dálnic, letišť a továren vytváří světelnou pavučinu civilizace. Zatímco v roce 1918 bylo v celé zemi méně než 3 % území urbanizováno, dnes je to přes 12 %.
Z oběžné dráhy jsou viditelné i stopami člověka přetvořené řeky, jezera i lesy, které se rozrostly i zmizely podle lidského plánu.
Pohled z výšky odhaluje víc než historie: ukazuje rychlost, s jakou se republika vtiskla do krajiny planety.
Republika v rytmu planety
Z výšky vypadá Česko klidně a kompaktně, ale pod povrchem se odehrává příběh pohybu. Každý rok se tato část Evropy posouvá o dva centimetry k severovýchodu.
Kontinent, který se kdysi rozpadl z prakontinentu Pangea, nese republiku na svých deskách jako list v proudu.
Z pohledu kosmu jsme součástí pohybu starého stovky milionů let, a státní hranice jsou jen drobnou vráskou v krajině planety.
Co je vidět jen z vesmíru
Z výšky je možné rozeznat i něco, co člověk ze země nevidí – stopu života. Data z družic ukazují, že Česká republika během posledních 30 let zesílila svůj noční jas o více než 60 %, což vědci nazývají „světelným šumem civilizace“. Na druhé straně ubývá tmavých oblastí – skutečné tmy.
Z vesmíru se tak dá vyčíst i náš vztah k přírodě, energii a světlu. Každé světlo, které dnes vidíme z oběžné dráhy, je signálem o tom, že republika žije – ale i o tom, kolik energie vydává, aby zůstala viditelná.
Proč je to důležité
Pohled z výšky nám připomíná, že všechny naše dějiny se odehrávají na tenké vrstvě planety, která se otáčí ve vesmíru. Že republika není jen politický útvar, ale i součást geologického a klimatického příběhu Země.
Z výšky se 28. říjen 1918 nejeví jako zlom dějin, ale jako drobný záblesk v nekonečném pohybu planety, která dál dýchá, otáčí se a přetváří svůj povrch. A přesto právě ten okamžik určil, jakým jazykem budou znívat tato světla pod oblohou.
Jak se Země za sto let změnila z pohledu satelitů
Urbanizace: 1918 – méně než 3 % území Česka; dnes přes 12 %.
Noční jasnost (VIIRS/NASA): +60 % od 1992.
Teplota povrchu (Copernicus Sentinel): průměrně +1,4 °C.
Zalesnění: mírný úbytek jehličnatých porostů, nárůst listnatých.
Pohyb zemské kůry: +2 cm/rok k severovýchodu
ČTĚTE CELÝ SERIÁL REPUBLIKA POD PĚTI UHLY
Republika pod pěti úhly: Věda, která vypráví příběh jednoho dne
Když vznikala republika, Slunce vybuchovalo: Co se dělo ve vesmíru 28. října 1918
Republika 2.0: Co by udělala umělá inteligence, kdyby měla navrhnout stát z roku 1918
Motýlí efekt republiky: 10 náhod, bez kterých by Československo nikdy nevzniklo
Kdo jsme, když odložíme vlajku: Co o našem původu říká DNA národa
Zdroje: NASA Earth Observatory, Copernicus Climate Change Service, European Space Agency (ESA), World Bank, Research Gate: Investigating the Relationship Between Nighttime Light Emissions and Economic Growth in European NUTS-3 Regions, 2001–2021 [DOI: 10.3390/su172210287], img ai generated Leonardo AI
