28. října 1918 bylo Slunce neklidné. Na jeho povrchu se objevila mohutná skvrna a z ní vyletěla erupce plazmatu, která o dva dny později zasáhla Zemi. Když se rodila republika, planeta byla doslova pod vlivem sluneční bouře.
Sluneční kronika dne zrodu republiky
Podle záznamů americké Smithsonian Astrophysical Observatory a britské Royal Greenwich Observatory byla aktivita Slunce v říjnu 1918 nejvyšší za posledních pět let.
Z observatoří v Kalifornii i v Kapském Městě byla 27. října zaznamenána rozsáhlá skvrna o průměru 60 000 kilometrů, z níž vytryskla erupce třídy, kterou bychom dnes označili za M5.
Země zasáhla geomagnetická bouře, která způsobila poruchy na telegrafních linkách ve střední Evropě — právě v době, kdy si rakouské úřady a pražský Národní výbor vyměňovaly klíčové telegramy. Některé z nich dorazily se zpožděním nebo byly poškozené.
Kosmické počasí tak skutečně ovlivnilo pozemskou politiku.
Polární záře nad Evropou
V noci z 28. na 29. října se na severní obloze objevila výjimečně silná polární záře viditelná až do severního Německa a Polska.
Záznamy z observatoře Potsdam uvádějí, že světélkování dosáhlo 40° severní šířky, tedy zhruba úrovně Prahy.
Je tak docela možné, že i nad českými lesy tehdy tančily slabé pruhy červeného světla — zatímco lidé slavili zrození státu, nebe oslavovalo po svém.
Republika v době tichého Slunce
Po roce 1918 následovalo minimum sluneční aktivity, které trvalo až do poloviny 20. let.
Někteří klimatologové spojují toto období s mírným ochlazením severní polokoule a změnami v cirkulaci vzduchu nad střední Evropou.
První republika tak vstoupila do éry klidného Slunce, v níž se planeta pomalu nadechovala po bouři — doslova i metaforicky.
Jak to víme
Moderní astrofyzika dokáže zrekonstruovat sluneční aktivitu i zpětně, díky měření izotopů uhlíku a berylia v ledovcových vrstvách.
Z těchto dat víme, že říjen 1918 odpovídá vrcholu 15. slunečního cyklu, zaznamenaného pozorováním od roku 1755. Tehdy bylo Slunce na přechodu z maxima do minima — období častých erupcí a magnetických poruch.
Jinými slovy: když se v Praze psala nová historie, hvězda, která nám dává život, prožívala vlastní přechod.
Co z toho plyne
Když si připomínáme 28. říjen, myslíme na Masaryka, Beneše, Kramáře a legionáře. Ale vesmír má svou verzi téhož dne – bez slov, vlajek a map.
Zrod republiky byl jen jeden z milionů okamžiků, které se odehrály pod výbuchem hvězdy vzdálené 150 milionů kilometrů.
A přesto to všechno propojuje jeden rytmus: Slunce, které nikdy nevidí hranice.
☀️ Infobox: Sluneční cyklus č. 15 (1913–1923)
Použitá literatura a zdroje
Hathaway, D. H. (2015). The Solar Cycle, Living Reviews in Solar Physics, NASA Marshall Space Flight Center.
Cliver, E. W., & Clette, F. (2019). The 15th Solar Cycle and Early Geomagnetic Storms, Solar Physics, Springer.
Royal Greenwich Observatory (1918). Sunspot Records, Vol. LXVII.
Smithsonian Astrophysical Observatory (1918). Bulletin No. 285: Observations of Sunspot Activity, October 1918.
NOAA Space Weather Archive (2020). Historical Solar Events Dataset (1850–1950).
Lockwood, M., Owens, M., et al. (2021). Reconstruction of Geomagnetic Activity from 1844 to 2020, Journal of Space Weather and Space Climate.
NASA (2024). Solar Dynamics Observatory Data Portal.
🪞 Tento článek uzavírá speciál „Republika pod pěti úhly“, který na Kod Enigma ukazuje, že i příběh jednoho státu lze číst jako kapitolu dějin planety – psanou světlem, geny, náhodou, myšlenkou i hvězdným prachem.