Dali jí pracovní jméno Planeta Y. Pokud se existence tohoto tělesa potvrdí, půjde o nejvýznamnější objev ve Sluneční soustavě za poslední desetiletí.
Když se Sluneční soustava chová divně
Kuiperův pás je prstenec ledových těles za Neptunem – domov Pluta, Eris či Sedny. Jenže astronomové si všimli něčeho, co do rovnice nepasuje: část objektů má oběžné dráhy nakloněné o 15 stupňů.
Taková deformace by se podle fyzikálních modelů měla během 100 milionů let vyrovnat. Pokud se tak nestalo, něco ji musí aktivně udržovat.
Tím „něčím“ by mohl být neznámý svět, který svou gravitací jemně „naklání“ rovinu vnější části soustavy – gravitační stopa skryté planety.
Stará metoda, nové oči
Historie se možná opakuje. Neptun byl kdysi objeven podobným způsobem – ne přímým pozorováním, ale díky odchylkám v pohybu Uranu.
Tým vedený astrofyzikem Manuelem Bolinou z Princetonu použil stejnou logiku: analyzoval 154 známých objektů za Neptunem a odstranil chyby, které vznikají při nedostatečných datech.
Výsledky ukázaly, že mezi 80 a 200 astronomickými jednotkami (AU) se oběžná rovina všech těles nápadně zvedá – jako by celá část Kuiperova pásu byla lehce „ohnutá“.
To by mohlo být gravitačním podpisem neznámé planety.
Simulace ukázala možného viníka
Počítačové modely naznačují, že takový efekt by mohla způsobit planeta o hmotnosti mezi Merkurem a Zemí, pohybující se po mírně nakloněné dráze.
Na rozdíl od hypotetické Planety Nine, která by měla obíhat až ve vzdálenosti 400 AU, by se Planeta Y nacházela mnohem blíž – „jen“ kolem 150 AU.
Pro srovnání: Neptun je vzdálen 30 AU, Pluto asi 40 AU. To znamená, že Planeta Y by mohla být dvakrát až pětkrát dál než Pluto, ale stále součástí Sluneční soustavy.
Vědci proto mluví o „subzemském“ světě – příliš malém na klasickou planetu, ale příliš velkém na pouhé těleso Kuiperova pásu.
Proč ji zatím nikdo neviděl?
Důvod je prostý: temnota. V takové vzdálenosti od Slunce je světlo slabé a teplo mizivé. Planeta Y by neodrážela dostatek světla ani v optickém, ani v infračerveném spektru. Zachytit ji je jako hledat jehlu v kosmické kupce sena.
Navíc se může pohybovat pomalu a její poloha se mění jen o zlomky stupně ročně. Proto se vědci spoléhají na statistické modely a nové detektory, jako jsou teleskopy Vera Rubin Observatory a James Webb Space Telescope, které mohou v příštích letech přinést rozhodující data.
Planeta Y: hypotéza nebo brána k dalším objevům?
Zatím jde o hypotézu, nikoli o potvrzený objev. Ale pokud by Planeta Y skutečně existovala, znamenalo by to, že Sluneční soustava je dynamičtější a složitější, než si myslíme. Pomohla by vysvětlit, proč jsou dráhy některých těles Kuiperova pásu záhadně seskupené a proč má okraj soustavy jemný, ale měřitelný „náklon“.
🧠 Spekulace (označeno): Někteří astrofyzikové navrhují, že Planeta Y může být pozůstatkem dávné kolize, kdy vznikaly první planety. Jiní uvažují, že mohla být zachycena ze sousedního hvězdného systému, který se kdysi přiblížil k našemu Slunci. Pokud by se tato teorie potvrdila, znamenalo by to, že naše soustava není zcela „uzavřená“, ale že sdílí materiál s ostatními hvězdami.
Co nám Planeta Y připomíná
Každý nový objev v hlubinách Sluneční soustavy ukazuje, že naše mapa domova není úplná. Ať už se Planeta Y ukáže jako skutečný svět, nebo jen jako klam dat, její příběh otevírá širší otázku: Kolik dalších neviditelných světů ještě čeká na objevení – přímo v našem vlastním hvězdném sousedství?
Zdroje: Science Alert, CNN, Space.com, NASA, im klikngai AI generated