Tlačítka nejsou jazyk. Ale ukázala, že slova nejsou náhoda
Popularita psů, kteří „mluví“ pomocí tlačítek, vzbudila pozornost veřejnosti. Z vědeckého hlediska ale nejde o skutečnou komunikaci se zvířetem – spíš o zvíře, které se naučilo reagovat na lidský symbolický systém.
Přesto tyto experimenty odhalily něco důležitého: zvířata nereagují jen na tón hlasu nebo gesta, ale na samotná slova, bez ohledu na to, kdo je vysloví. To naznačuje, že význam – alespoň na základní úrovni – hraje roli.
Jenže skutečná výzva začíná jinde: pokud chceme zvířatům opravdu porozumět, musíme komunikovat na jejich podmínkách.
Dialekty, jména a hlasy: zvířata nejsou bezejmenný dav
Výzkum posledních desetiletí ukazuje, že mnoho živočišných druhů používá regionální dialekty. Kosatky, keporkaci, giboni nebo zpěvní ptáci mají místně specifické „písně“, podle nichž poznají příslušníky vlastní skupiny.
Ještě zajímavější je zjištění, že některá zvířata používají něco, co velmi připomíná jména. Sloni oslovují konkrétní jedince hlubokými, harmonickými zvuky. Delfíni si vytvářejí takzvané „podpisové hvizdy“, které si pamatují celý život.
To, co jsme dlouho považovali za výsadu lidského jazyka, se ukazuje jako přirozený důsledek sociálního života.
Delfíni: víc než jen jména
Dlouhodobý výzkum delfínů v oblasti Sarasota Bay na Floridě přinesl zásadní zlom. Pomocí hydrofonů, dronů a tisíců hodin záznamů vědci identifikovali desítky různých hvizdů, které nejsou jen identifikační.
Některé zvuky fungují jako varování, jiné jako výzva ke kontaktu. Jinými slovy: delfíni si nevyměňují jen identitu, ale konkrétní informace v konkrétním kontextu.
Výzkumníci začínají mluvit o „jazykově podobném systému“ – ne o jazyce v lidském smyslu, ale o struktuře, kde mají jednotlivé zvuky sdílený význam.
Když člověk nestačí, nastupuje umělá inteligence
Zásadní problém biologie byl vždy stejný: dat je obrovské množství, ale lidská pozornost má limity. Právě tady přichází ke slovu AI. Algoritmy dokážou analyzovat tisíce hodin zvuků, obrazů a chování a odhalit vzorce, které by člověk nikdy nezaznamenal.
U egyptských kaloňů například AI rozpoznala, že jejich pískání není náhodné, ale souvisí s typem konfliktu – a dokonce nese informaci o sociálním postavení volajícího.
Podobně u vorvaňů dokázaly modely rozlišit jemné rytmické odchylky v sekvencích kliknutí, které vytvářejí jakýsi „fonetický systém“.
Digitální Rosettská deska?
Někteří vědci mluví otevřeně o tom, že AI by se mohla stát digitální Rosettskou deskou pro zvířecí komunikaci. Ne proto, že by překládala slovo od slova, ale protože dokáže spojit zvuk, kontext a reakci do smysluplného celku.
Ambice jsou obrovské: nejen porozumět tomu, co zvířata „říkají“, ale dokonce předvídat, co by mohla říct dál – a jak by reagovala na odpověď.
Poslední otázka není technická
Čím blíž jsme porozumění, tím naléhavější je jiná otázka:
Co s tím uděláme?
Zásah do zvířecí komunikace může narušit sociální vazby, kulturu i celé ekosystémy. Zároveň ale může pomoci ochraně druhů, podobně jako nahrávky velrybích zpěvů v minulém století změnily vztah lidí k oceánům.
Možná tedy nestojíme jen před technologickým průlomem. Možná stojíme před rozhodnutím, zda jsme připraveni nejen mluvit, ale opravdu naslouchat.
Zdroje: BBC Science, Nature, National Geographic, Science Direct, img ai generated leonardo ai
