Robotika se tak posouvá z laboratoří do světa biologie – a možná i k bodu, kdy „stroj“ přestane být strojem.
Co se stalo: zrození měkké síly
Tým výzkumníků z University of California v Los Angeles (UCLA) a korejského Institute of Science and Technology (KAIST) oznámil v říjnu 2025, že vytvořil zcela nový typ umělých svalů – pružných struktur založených na polymerních nanovlákenech naplněných kapalinou.
Výsledný materiál je extrémně lehký a zároveň ultrasilný: dokáže se smrštit i rozšířit podobně jako lidský sval a vyvinout tlak přesahující 40 MPa – víc než běžné hydraulické písty. To vše bez kovu, bez oleje, bez hluku.
Podle hlavního autora výzkumu, profesora Sanghoona Parka, jde o „nejbližší napodobení živé svalové tkáně, jaké kdy bylo v laboratoři dosaženo“.
Materiál reaguje na elektrické impulzy a mění tvar stejně jako biologický sval, ale s přesností mikrometru.
Jak to funguje: biologie napodobuje stroj
Tradiční roboty využívají kovové klouby, písty a pevné konstrukce. Ty jsou silné, ale neohebné.
Nový přístup, známý jako „soft robotics“, se snaží roboty „zlidštit“ – dát jim pružnost, jemnost a schopnost interakce s křehkým prostředím.
Umělé svaly z UCLA a KAIST jsou vyrobené z iontových polymerů, které mění tvar při průchodu elektrického proudu. Každý „vlákenný sval“ se skládá z několika mikroskopických vrstev, které reagují s kapalinou uvnitř. Výsledkem je systém, který se dokáže ohýbat, natahovat, svírat a uvolňovat, a to s milimetrovou přesností.
Ilustrační obrázek, klingai AI generated
V praxi to znamená, že robot může konečně uchopit vajíčko, aniž by ho rozdrtil, nebo manipulovat s lidskou kůží při chirurgických zákrocích – dříve nemyslitelné.
Síla, která překonává člověka
V laboratorních testech dokázal nový sval zvednout 100× více, než váží sám, a reagovat během zlomku sekundy. Je také schopen samoregenerace: při poškození se jeho polymerní struktura díky teplu „zahojí“.
Vědci věří, že technologie najde uplatnění nejen v robotice, ale i v protézách a medicínských implantátech, které by se mohly pohybovat přirozeněji než dnešní bionické ruce. Uvažuje se i o využití v kosmickém výzkumu – „měkké roboty“ by mohly prozkoumávat planety, kde by tradiční stroje selhaly.
Budoucnost měkké robotiky
Měkké roboty se v posledních letech stávají jedním z nejslibnějších odvětví vědy. Jejich výhoda spočívá ve spolupráci s lidmi – místo nahrazování pracovníků mohou fungovat jako „spolupracující organismy“.
Ve zdravotnictví už probíhají testy na mikrochirurgických zařízeních, která se dokážou pohybovat po vnitřních orgánech bez poškození tkání.
Dalším krokem je propojení těchto svalů s umělou inteligencí. Pokud budou schopné vyhodnocovat dotyk, tlak či odpor, vznikne nová generace „citlivých robotů“ – strojů, které cítí, reagují a učí se.
Etické otázky a hranice
Každý velký objev přináší i otázky. Pokud dokážeme vytvořit sval, který reaguje jako živý, kde je hranice mezi biologií a strojem? Vědci upozorňují, že zatím jde o materiál, nikoli živou tkáň – ale rozdíl se rychle stírá.
Představte si robota, který cítí bolest, nebo protézu, která sama signalizuje únavu. Nebo humanoidní tělo, které se opravuje jako lidské. Zní to jako sci-fi, ale právě tyto experimenty jsou jejím začátkem.
Proč na tom záleží
Technologie umělých svalů může změnit nejen robotiku, ale i vztah člověka a stroje. Naše pojetí „mechanického“ se rozpadá – nahrazuje ho pojem „synteticky živé“.
Jesenský kdysi porazil mor díky odvaze zůstat mezi lidmi. Dnešní vědci stojí u jiné hranice – odvahy vytvořit něco, co bude tak živé, že se v tom sami možná poznáme.
Zdroje:
LiveScience: Scientists create ultrapowerful, squishy robotic muscles
Nature Communications: Ionic polymer actuators with high power density for soft robotics
IEEE Spectrum: Soft robotics and self-healing polymers – the next frontier
ScienceDaily: Artificial muscles stronger than natural fibers
KAIST Research Brief: Hybrid ionic muscle technology