Proč únor často přináší prudké mrazy? Atmosféra někdy pustí Arktidu na jih

Polar vortex: když se studený vzduch utrhne

V zimě se nad Arktidou vytváří silná cirkulace studeného vzduchu známá jako polární vír (polar vortex). Tento systém obvykle drží extrémní chlad uzamčený v oblasti pólů.

Občas ale dojde k jeho narušení. V důsledku náhlého stratosférického oteplení může vír zeslábnout nebo se rozpadnout na části. Studený arktický vzduch pak „uniká“ směrem na jih – do Evropy nebo Severní Ameriky.

Takové události se často odehrávají právě ve druhé polovině zimy, tedy i v únoru.

Oscilace, které řídí Evropu

Významnou roli hraje také severoatlantická oscilace (NAO). Její negativní fáze umožňuje pronikání studeného kontinentálního vzduchu do střední Evropy.

V některých letech se kombinace oslabeného polárního víru a negativní NAO skutečně projeví výrazným ochlazením v únoru.

Nejde tedy o náhodu. Jde o atmosférickou variabilitu.

Statistiky versus dojem

Když se podíváme na dlouhodobá data, zjistíme, že únor není systematicky nejchladnějším měsícem. Průměrné teploty se rok od roku výrazně liší.

Pocit „únor vždy udeří“ může být částečně výsledkem dostupnostního zkreslení. Výrazné epizody chladu si pamatujeme silněji než běžné zimní dny.

Mozek si dramatické kontrasty ukládá lépe než pozvolné změny.

Extrémní místa, kde lidé opravdu žijí: jak se civilizace přizpůsobila hranám světa

Klimatická změna a extrémy

Změna klimatu neznamená jen postupné oteplování. Znamená i větší variabilitu a extrémní výkyvy. Slabší arktické proudění může paradoxně přispět k častějším výpadům studeného vzduchu do mírných šířek.

Teplejší planeta tedy nevylučuje prudké mrazy. Může je dokonce zintenzivnit v krátkých epizodách. To vytváří zdánlivý paradox: globální oteplování a lokální ochlazení mohou existovat současně.

Proč nás únor překvapuje víc než leden

Psychologický faktor je jednoduchý. V lednu s mrazem počítáme. V únoru už podvědomě očekáváme konec zimy. Každý prudký pokles teploty tak působí intenzivněji. Rozdíl není jen v teplotě. Je ve očekávání. A očekávání zásadně ovlivňuje vnímání.

Únorové ochlazení není čistý mýtus, ale ani pevné pravidlo. Je výsledkem kombinace atmosférické dynamiky a lidské paměti. Někdy skutečně udeří arktický vzduch. A někdy jen náš mozek zvýrazní to, co se zdá dramatické.

Zima tak není jen otázkou teploty.
Je i otázkou interpretace.

Hrom nekončí na obloze. Vědci zjistili, že bouřky mohou „rentgenovat“ zem pod našima nohama

Z čistého nebe začaly padat kusy masa. Kentucká nechutná záhada z roku 1876 má ještě nechutnější vysvětlení

Satelity zachytily signál v oceánu: proč teplá voda mění počasí dřív, než si toho všimneme na souši

Tajemné síly počasí (1): Proč Prima hlásí slunečno a Blesk předpovídá déšť? A proč se oba pletou?

^{Zdroj: Nature, Science Direct, Popular Science, img ai generated leonardo ai}