Základy prvního města v Evropě vůbec totiž nepoložila ani hlína, ani železo, ani dřevo, ale sůl. Právě soli, a také mědi, vděčíme za základy evropské urbanity. A to o mnoho dříve, než existovaly paláce a písmo. První město tak nebylo místem primárně k životu, ale lze si jej představit spíš jako jakousi dávnověkou opevněnou továrnu na zpracování soli. Seznamte se s Varnou, kde se zrodilo první město na našem kontinentu.
Přesné datování varenské nekropole a nové důkazy těžby v srbských dolech ukazují, že strategické komodity dokázaly vytvořit opevněná výrobní jádra a husté výměnné sítě. Výsledkem je model „města“ bez centrálního dvora, ale s bohatstvím doloženým nejstarším hromadným zlatem ve Varně.
Zlato ze soli, město bez paláce
Varenská nekropole na bulharském pobřeží Černého moře, jejiž vznik se podle Bayesovských modelů datuje do období asi 4596–4516 až 4427–4341 před naším letopočte, představuje krátké, avšak intenzivní období sociální diferenciace spojené s nerostným bohatstvím. Sůl ze Solničaty (Provadija), produkovaná průmyslově už kolem 5500–4200 př. n. l., fungovala jako strategická zásoba i směnná komodita a zajišťovala koncentraci moci v opevněném výrobním jádru.
První evropské „město“ tak nemuselo mít palác ani písařskou kancelář; stačila infrastruktura pro výrobu a ochranu soli, která byla v tom období mimořádně ceněnou komoditou. I díky tomu patřili obyvatelé Varny k nejbohatším lidem své doby, jak dokládají nálezy zlata z varenských hrobů. Izotopové modelování stravy 60 jedinců navíc ukazuje, že jídelní zvyklosti nekolidují s bohatstvím, což oslabuje představy o rigidních stavovských rozdílech.
Měděná tepna Balkánu
Varna nebyla izolovaným zázrakem, ale součástí širšího balkánského prostoru, kde se už v 5. tisíciletí př. n. l. rozvíjela metalurgie mědi. Archeologické lokality Belovode a Pločnik dokládají opakovanou tavbu mědi nezávisle na Předním východě, zatímco důl Rudna Glava ukazuje na systematickou těžbu rud. Tyto aktivity vytvářely síť výrobních a směnných vztahů, které propojovaly vnitrozemí s černomořským pobřežím.
Novější analýzy z dolu Čurak v Srbsku, založené na radiokarbonovém datování a izotopových stopách olova, ukazují, že metalurgická činnost zde probíhala v několika vlnách mezi 5. a 4. tisíciletím př. n. l. To narušuje starší představy o náhlém kolapsu balkánské metalurgie a spíše naznačuje proměnlivý, ale dlouhodobý vývoj. Měď se tak stala druhou strategickou surovinou, která spolu se solí umožnila vznik rozsáhlých směnných sítí.
Opevněná Varna: továrna místo paláce
Komplex Provadia–Solničata představuje unikátní typ sídla, kde se výroba soli spojila s fortifikací a kontrolou přístupu. Nešlo o město v tradičním smyslu, ale o opevněné výrobní centrum, jehož hodnota spočívala v tom, co dokázalo produkovat a chránit. Sůl zde nebyla jen potravinovou nutností, ale strategickou surovinou srovnatelnou se vzácnými kovy.
Kartágo: Město, které zmizelo v plamenech. Drama největšího nepřítele Říma
Kartágo bylo svého času nejbohatším a nejmocnějším městem, jaké starověk znal. Zrodilo se z pouštního prachu díky fénickým obchodníkům a brzy ovládlo západní Středomoří. Bylo symbolem nezdolné vůle a jeho námořní flotila naháněla strach po celém světě. A přesto...
Moderní digitální dokumentace, včetně 3D modelů hradeb a varných zařízení, umožňuje detailně sledovat kapacity výroby i skladování. Tyto údaje naznačují, že šlo o vysoce organizovaný provoz, který vyžadoval koordinaci práce, logistiku a dlouhodobé plánování. Právě tato infrastruktura mohla plnit roli „městských institucí“ – bez paláců, bez trůnu, ale s jasně definovanou kontrolou zdrojů.
Město rozptýlené do krajiny
Model Varny zapadá do širšího evropského fenoménu nízkohustotního urbanismu, jaký známe například z trypillských megasídel ve 4. tisíciletí př. n. l. Tato sídla neměla jedno centrum moci, ale fungovala jako síť specializovaných uzlů – výrobních, rituálních a skladových – rozprostřených po krajině.
V oblasti kolem varenských jezer se tento princip mohl projevit propojením solných center, metalurgických dílen a přístavních bodů podél černomořského pobřeží. Izotopové analýzy stravy z varenských hrobů navíc ukazují, že bohatství se neodráželo v rozdílech ve stravě. Prestiž zde pravděpodobně souvisela spíše se schopností řídit toky surovin a práce než s privilegovaným přístupem k potravinám.
Čára v soli: jiný začátek evropského města
Když spojíme chronologii varenské nekropole, opevněné solné komplexy u Provadije a dlouhodobý vývoj balkánské metalurgie, začíná se rýsovat jiný obraz evropského „prvního města“. Nevzniklo jako sídlo panovníka ani jako náboženské centrum, ale jako výrobně-logistický uzel založený na kontrole klíčových surovin.
V tomto pojetí není město definováno palácem nebo hradbami, ale infrastrukturou. Městem se stává síť – tok soli, mědi a lidí, který dokázal propojit krajinu do funkčního celku dávno před tím, než Evropa poznala písmo, státy a monumentální architekturu.
Zdroje
Higham, T. et al. 2018. Varna radiocarbon model. Radiocarbon. doi:10.1017/RDC.2018.9
Nikolov, V. 2018. Provadia–Solnitsata. Méditerranée. doi:10.4000/mediterranee.8246
Radivojević, M. et al. 2015. Origins of Balkan copper smelting. Cambridge Archaeological Journal. doi:10.1017/S0959774314001097
Antiquity Project Gallery 2025. Čurak copper mining AMS/Pb data. doi:10.15184/aqy.2025.66
Reimann, C. et al. 2025. Marine Pb isotope atlas. Earth System Science Data. doi:10.5194/essd-17-3679-2025
Wagner, M. et al. 2022. Pb isotope ore database. Journal of Archaeological Science. doi:10.1016/j.jas.2022.105657
Gaydarska, B., Nebbia, M., Chapman, J. 2019. Trypillia megasites. Cambridge Archaeological Journal. doi:10.1017/S0959774319000301
Gaydarska, B. et al. 2024. Varna diet isotopes. European Journal of Archaeology. doi:10.1017/eaa.2024.33