Tohle už není „velká jeskyně“
U většiny jeskyní člověk očekává stísněný prostor. Chodbu, která se zužuje, strop nízko nad hlavou a světlo čelovky ztrácející se pár desítek metrů před námi. Sơn Đoòng tenhle intuitivní obraz rozbíjí.
Leží v krasové oblasti Phong Nha–Kẻ Bàng ve středním Vietnamu, která patří k nejstarším a nejsložitějším krasovým územím Asie. Samotná jeskyně vznikala po miliony let působením podzemní řeky v mohutných vápencových masivech. UNESCO ji dnes popisuje jako jeskyni s jedním z největších známých souvislých podzemních prostorů na světě. Rozměry jsou tak velké, že běžná čísla začínají ztrácet smysl.
Hlavní chodba má v některých úsecích přibližně 150 metrů na šířku a kolem 200 metrů na výšku. Některé komory jsou ještě vyšší. National Geographic přirovnával část prostoru k celému městskému bloku čtyřicetipatrových budov.
A přesto nejzajímavější věc na Sơn Đoòng není její velikost. Je to to, co se stane, když jeskyně přestane fungovat jen jako podzemní dutina a začne si vytvářet vlastní krajinu.
FOTO WIKIMEDIA COMMONS CC BY-SA 4.0 [7]
Když se strop propadl, dovnitř vstoupil svět
Na několika místech se strop jeskyně v minulosti zřítil. Vznikly obrovské propady neboli doliny, které otevřely nitro jeskyně přímo obloze. Do prostoru, který byl původně téměř dokonale oddělený od slunečního světla, začaly dopadat paprsky, déšť a organický materiál z povrchu. A příroda okamžitě využila příležitost.
Pod otvory se vytvořily skutečné porosty stromů, kapradin, palem a dalších rostlin. National Geographic popisuje uvnitř jeskyně hustou vegetaci vyrůstající pod obrovskými světlíky a vedle ní stalagmity vysoké desítky metrů.
Při pohledu z dálky to opravdu připomíná džungli ukrytou hluboko pod zemí. Jenže nejde o jiný svět oddělený od povrchu. Je to spíš zvláštní přechodová zóna mezi jeskyní a venkovním tropickým lesem.
Právě proto je Sơn Đoòng biologicky tak zajímavá. Uvnitř jednoho systému se vedle sebe nacházejí místa v absolutní tmě, vlhké části podél řeky, oblasti ovlivněné prouděním vzduchu a světlé „ostrovy“ vegetace pod propadlým stropem. Jedna jeskyně tak obsahuje několik velmi odlišných prostředí.
A opravdu se tam tvoří mraky
Výrok, že Sơn Đoòng má „vlastní počasí“, zní skoro až příliš dobře. Jenže není úplně metaforický. Obrovský objem jeskyně, vysoká vlhkost, proudící řeka a teplotní rozdíly mezi vnitřkem a povrchem vytvářejí podmínky, v nichž se uvnitř může tvořit mlha a nízká oblačnost. National Geographic při expedicích skutečně dokumentoval jemná oblaka visící vysoko pod stropem některých částí jeskyně.
Samozřejmě nejde o počasí v měřítku běžné atmosféry. Sơn Đoòng nemá vlastní bouřkové fronty ani samostatné klima ve smyslu celého regionu. Má ale lokální mikroklima. A vzhledem k jejím rozměrům je tenhle mikroklimatický systém viditelný pouhým okem. To je přesně moment, kdy přestaneme jeskyni vnímat jako dutinu ve skále a začneme ji chápat spíš jako uzavřenou krajinu.
FOTO WIKIMEDIA COMMONS CC BY-SA 2.0 [8]
Řeka jeskyni stále vytváří
Sơn Đoòng není mrtvá fosilní chodba. Protéká jí aktivní podzemní řeka. Právě voda je hlavním architektem systému. Po dlouhá geologická období rozpouštěla vápenec, rozšiřovala pukliny a postupně vytvářela stále větší podzemní prostory. Když některé části stropu zeslábly natolik, že se zřítily, jeskyně získala současné obří otvory.
Tím se proces ještě nezastavil. Voda dál protéká systémem, sedimenty se přesouvají, stěny se chemicky rozpouštějí a během období silných dešťů může hladina dramaticky stoupat.
Celá oblast Phong Nha–Kẻ Bàng je vůbec mimořádná tím, jak složitý systém podzemních řek a různých typů jeskyní obsahuje. UNESCO ji řadí mezi nejvýznamnější tropické krasové oblasti planety. Sơn Đoòng je jen její největší známý projev.
Místní muž ji našel a pak znovu ztratil
Příběh objevu celé věci přidává další skoro absurdní rozměr. Místní muž Hồ Khanh narazil na vstup do jeskyně kolem roku 1990 během pohybu v džungli. Podle pozdějších vzpomínek jej zaujal silný proud vzduchu a voda nebo oblaka vycházející z otvoru. Dovnitř tehdy nevstoupil, protože vstup byl technicky náročný.
Pak nastal problém. V husté džungli se vstup ztratil. Hồ Khanh si přesnou polohu nezaznamenal a následující roky nedokázal místo znovu najít. Jeskyně o objemu desítek milionů krychlových metrů tak zůstala prakticky „ztracená“ ne proto, že by byla malá, ale proto, že její otvor ležel v obtížně průchodném krasovém terénu pod tropickou vegetací.
Až v roce 2008 se mu podařilo vstup znovu lokalizovat. O rok později tam zavedl britsko-vietnamský speleologický tým. Dne 7. dubna 2009 vstoupili výzkumníci dovnitř a začali jeskyni systematicky měřit. Teprve tehdy se ukázalo, jak gigantický systém se za nenápadným otvorem skutečně skrývá.
Jeskyně je tak velká, že ji ani první expedice nedokončila
První průzkum narazil na další překážku. Výzkumníci se dostali k obrovské kalcitové stěně, která jim další postup zablokovala. Později dostala přezdívku Velká vietnamská zeď.
Až další expedice ji překonala a umožnila dokončit hlavní průzkum jeskyně. Následná měření odhadla objem Sơn Đoòng přibližně na 38,5 milionu krychlových metrů a délku hlavní známé trasy na téměř devět kilometrů. Ani tím ale příběh nemusí končit.
V roce 2019 se potápěči vydali do podzemní řeky, aby ověřili, zda Sơn Đoòng není propojená s dalšími jeskynními systémy. Narazili na podvodní chodby dosahující značných hloubek, ale kompletní propojení se zatím nepodařilo potvrdit. To znamená, že i u největší známé jeskyně světa stále nemusíme znát její definitivní rozsah.
Největší překvapení je možná na povrchu
Sơn Đoòng působí jako důkaz, že největší objevy už musí ležet na oceánském dně nebo na jiné planetě. Jenže tady máme opačný příběh. Jeskyně ležela na Zemi celou dobu. Místní člověk znal její vstup. Geologové věděli, že oblast obsahuje rozsáhlé krasové systémy. A přesto se skutečný rozsah jeskyně stal známý teprve v 21. století.
To je možná její největší síla. Neukazuje jen schopnost vody vytvořit prostor tak obrovský, že se do něj vejde les a vlastní oblačnost. Připomíná také, že planeta, o níž máme satelitní mapy, laserová měření a globální navigaci, stále obsahuje místa, která lze objevit téměř stejným způsobem jako před stovkami let: někdo projde džunglí, najde otvor ve skále a rozhodne se zjistit, co je za ním.
A někdy se za tím otvorem skrývá prostor tak obrovský, že uvnitř jeskyně musíme znovu přemýšlet, kde vlastně končí podzemí a začíná krajina.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], UNESCO World Heritage Centre – Phong Nha-Ke Bang National Park and Hin Nam No National Park [2], National Geographic – Conquering an Infinite Cave [3], National Geographic – Explore the World's Largest Cave, Son Doong in Vietnam [4], Oxalis Adventure / British Vietnam Cave Expedition – Son Doong Cave: Discovery and Exploration [5], Phong Nha–Ke Bang National Park – Son Doong, the world’s largest cave [6]. img ai generated
