Z bahna se vynořila tvář, kterou nikdo neviděl celé věky
Na okraji toskánského městečka San Casciano dei Bagni vystupují ze země teplé prameny. Jejich voda láká lidi dlouho před vznikem současných wellness hotelů. Když archeologové začali zkoumat starověké svatostánky v oblasti Bagno Grande, nacházeli pozůstatky staveb spojených s dlouhodobým využíváním termální vody. V roce 2022 se však pod sedimenty ukázalo něco mimořádného: velký soubor bronzových soch, které přežily v neobyčejně dobrém stavu.
Osmého listopadu 2022 byl nález slavnostně představen veřejnosti a médiím. Archeologové ohlásili 24 větších bronzových soch a další drobnější figurky, nápisy a tisíce mincí. Je důležité nezaměňovat datum veřejného oznámení za okamžik, kdy někdo poprvé strčil ruku do bahna a sochu objevil. Samotné vykopávky probíhaly delší dobu a jednotlivé předměty byly odkryty postupně.
Před očima archeologů se objevovaly postavy, které patřily k náboženskému světu Etrusků a Římanů. Byla mezi nimi Hygieia, bohyně spojovaná se zdravím, i Apollón a další vyobrazení božstev a lidí. Některé sochy dosahovaly délky či výšky blížící se jednomu metru. Nález vzbudil pozornost nejen krásou předmětů, ale i otázkou, proč se tak vzácné bronzy ocitly na dně termální nádrže.
Proč by někdo hodil vzácnou sochu do pramene?
Dnes považujeme bronzovou sochu za hodnotný umělecký nebo sběratelský předmět. Ve starověku však mohla představovat také dar božstvu. Do svatyní lidé přinášeli peníze, drobné napodobeniny částí lidského těla i nákladné sochy jako poděkování nebo prosbu o uzdravení. Pramen nebyl jen přírodní zdroj. Mohl být místem, kde se podle tehdejších představ projevovala božská moc.
Archeolog Jacopo Tabolli, který se na výzkumu podílel, vysvětloval uložení předmětů jako součást rituálu. Člověk něco daroval vodě a očekával na oplátku ochranu, zdraví nebo přízeň božstva. Některé předměty mohly být ukládány během běžných návštěv, jiné při zvláštních obřadech či v souvislosti s proměnami samotného svatostánku. Není tedy správné automaticky mluvit o pokladu ukrytém před nepřáteli, který si měl majitel později vyzvednout.
Tento rozdíl mění náš pohled na celý objev. Bronzy neležely v bahně proto, že si jich nikdo nevážil. Naopak: právě jejich hodnota mohla být důvodem, proč byly obětovány. Uložení do posvátné vody mohlo předmět vyřadit z běžného užívání a přenést do náboženského prostoru. Archeologové navíc nacházeli votivní předměty, tedy dary věnované v souvislosti se slibem či prosbou, a nápisy, které pomáhají rozpoznávat jména dárců.
Bahno, které nečekaně zachraňovalo
Bronz je slitina, jejíž povrch může korodovat a měnit se podle chemických podmínek prostředí. Vlhko samo o sobě žádnou záruku uchování nepředstavuje. V San Cascianu však hrálo zásadní roli zvláštní prostředí termálního pramene a sedimentů, které předměty obklopovaly. Pomohlo omezit některé procesy poškozování a zároveň uchovalo původní archeologické souvislosti.
Většinu antických bronzových soch, které původně existovaly, dnes nemáme. Bronz byl cenný materiál vhodný k opětovnému roztavení. Sochy proto bývaly v pozdějších obdobích rozebírány a kov využíván pro jiné účely. Právě proto je nález rozsáhlého souboru zachovaných bronzů mimořádný. Ještě významnější je situace, kdy předměty neleží v náhodné sbírce bez známého původu, ale přímo v místě někdejšího rituálního využití.
Díky tomu lze zkoumat jejich prostorové rozložení, vztahy mezi jednotlivými vrstvami a souvislost s mincemi a nápisy. Takové informace často nemáme ani u mnohem slavnějších muzejních soch. Nález tedy není jen sbírkou krásných exponátů. Je zároveň archivem o tom, jak svatyně fungovala a jak se její význam měnil v průběhu staletí.
Etruskové a Římané se tu nemuseli nenávidět
Zvláštní hodnotu mají nápisy v etruštině a latině. Ukazují, že svatyně byla místem, kde se v různých dobách prolínaly kulturní tradice, které dnes často oddělujeme do dvou školních kapitol. Etruskové byli významnou civilizací střední Itálie před vzestupem římské moci a jejich společnost zásadně ovlivnila pozdější římský svět. Politické podřízení Římu však neznamenalo okamžité zmizení všech místních jazyků, zvyků a náboženských představ.
Právě San Casciano nabízí hmotný důkaz postupného soužití a proměny. Ve svatyni se objevují různé jazykové i kulturní vrstvy. Z toho ovšem neplyne, že celý region žil bez konfliktů. V širší Itálii probíhaly politické střety, sociální války a změny loajality. Místní posvátné místo ale mohlo současně zůstávat pro různé skupiny důležitým prostorem, kde se pokračovalo ve sdílených rituálech.
Archeologický výzkum ukazuje, že náboženské praktiky často přežívají změny vlády. Lidé mohou nadále navštěvovat stejný pramen, děkovat za zdraví a zanechávat dary, i když se promění úřední jazyk, politická příslušnost nebo podoba samotného svatostánku. Právě takové každodenní a dlouhodobé kontinuity se z kronik velkých válek vyčítají obtížně.
Opatrně s tvrzením o „největším nálezu všech dob“
Objev byl při oznámení srovnáván s nálezem slavných bronzů z Riace a označován za jeden z nejvýznamnějších souborů bronzových soch starověké Itálie. Taková hodnocení vyjadřují mimořádnou důležitost lokality, ale nesmějí se zaměňovat za jednoduchý celosvětový žebříček. V jiných regionech a obdobích byly nalezeny odlišné soubory kovových soch, jejichž význam nelze porovnat jediným číslem.
Důležité je také nepovažovat předměty z roku 2022 za definitivní souhrn celého výzkumu. Lokalita se zkoumá dlouhodobě a počty evidovaných soch, mincí či dalších předmětů se mohou při dalších sezónách měnit. Pro historický příběh je nejpevnější popis konkrétní veřejně oznámené fáze: 24 bronzových soch, další drobné předměty, nápisy a rozsáhlé množství mincí nalezených v souvislosti s termálním svatostánkem.
Voda, která uchovala více než kov
Některé archeologické nálezy nás ohromí proto, že nikdo nečekal tak nádherný předmět. San Casciano je významné ještě z jiného důvodu: dovoluje nahlédnout do chování lidí, kteří se před dvěma tisíciletími báli nemoci, hledali uzdravení nebo chtěli poděkovat za pomoc, kterou přisuzovali božstvu. Jejich pocity dnes nemůžeme rekonstruovat do poslední myšlenky, ale předměty uložené do pramene nám říkají, že zdraví a posvátné místo byly úzce propojeny.
Právě v tom je největší síla tohoto objevu. Ze sedimentu nevystoupilo jen čtyřiadvacet starověkých soch, ale také konkrétní svědectví o místě, kde se po dlouhá staletí setkávaly různé jazyky, tradice a lidské naděje. Přírodní pramen uchoval minulost, kterou by roztavení bronzu nebo pozdější přestavba mohly navždy vymazat.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], Reuters via Euronews – Italy Hails Exceptional Discovery of Ancient Bronze Statues in Tuscany, 8. 11. 2022 [2], Archaeology Magazine – Trove of Ancient Bronzes Unearthed in Italy, 8. 11. 2022 [3], ANSA – San Casciano Like Riace, 24 Bronzes Found under Water, 8. 11. 2022 [4], Staatliche Museen zu Berlin – Die Bronzen von San Casciano dei Bagni, odborné výstavní texty [5], img ai generated
