Čtyři dny předtím našli spisovatele v Baltimoru dezorientovaného, ve zchátralém oblečení, které zřejmě nebylo jeho, a neschopného vysvětlit, co se s ním stalo. Chybělo přitom několik dní jeho života. Nedochovala se zdravotní dokumentace ani spolehlivě doložená příčina smrti. Od alkoholu přes volební únos až po vzteklinu vznikla řada teorií, ale žádná případ neuzavřela. Poe tak nakonec vytvořil svou poslední záhadu bez jediného napsaného slova.
Ani jméno Edgar Allan Poe není úplně jednoduché
Jeho život začal ztrátou. Edgar Poe se narodil 19. ledna 1809 v Bostonu dvěma hercům, Elizabeth Arnold Poeové a Davidu Poeovi mladšímu. Otec rodinu opustil a matka zemřela na konci roku 1811, když byly Edgarovi necelé tři roky. Chlapce přijali do domácnosti bohatého richmondského obchodníka Johna Allana a jeho ženy Frances. Formálně ho však nikdy neadoptovali. Právě od této rodiny získal jméno, pod kterým ho dnes zná celý svět: Allan.
A tady přichází první z drobných poeovských zvláštností. V populárních přehledech se někdy tvrdí, že Poe své prostřední jméno nikdy celé nenapsal. Tak absolutní tvrzení ale není správné. Rozbor jeho dochovaných dopisů ukazuje, že se nejčastěji podepisoval Edgar A. Poe. Celou podobu „Edgar Allan Poe“ však použil nejméně v jedenácti dochovaných dopisech. Přesnější tedy je říci, že své prostřední jméno většinou nevypisoval, nikoli že by je nikdy nenapsal.
Je na tom cosi příznačného. „Allan“ připomínalo rodinu, která ho vychovala, ale k níž nikdy právně nepatřil a s jejímž mužským představitelem měl stále horší vztah. Poe svůj nejslavnější tříčlenný podpis používal, ale daleko přirozenější pro něj zjevně bylo schovat prostřední jméno do jediného písmene.
Ani jeho první kniha ostatně nenesla jméno Edgar Allan Poe. Tamerlane and Other Poems vyšla roku 1827 jednoduše jako dílo „A Bostonian“ – „jednoho Bostoňana“. Osmnáctiletý autor tak vstoupil do literatury téměř anonymně.
Než začal psát o vraždách, stal se vojákem pod falešným jménem
Rok 1827 přinesl ještě jednu Poeovu identitu. Po finančních problémech a konfliktu s Johnem Allanem vstoupil do americké armády jako Edgar A. Perry. Jeho vojenské dokumenty pod tímto jménem se dochovaly v americkém Národním archivu. Později se dostal na prestižní vojenskou akademii West Point, ale ani její řád dlouho nevydržel.
Kolem jeho odchodu z West Pointu také vznikla krásná legenda, podle níž systematicky porušoval předpisy, dokud ho škola konečně nevyhodila. V tomhle případě má legenda překvapivě pevný základ. Poe byl 28. ledna 1831 vojenským soudem uznán vinným z hrubého zanedbávání povinností a neuposlechnutí rozkazů. Záznamy ukazují 44 přestupků a 106 trestných bodů během jednoho období a dalších 66 přestupků jen během ledna. Přitom nebyl špatným studentem – krátce předtím se objevoval mezi nejlepšími v matematice i francouzštině. Národní archiv proto připouští závěr, že se skutečně snažil dosáhnout svého propuštění, protože bez souhlasu Johna Allana nemohl jednoduše rezignovat.
Poe tak ve svých dvaadvaceti letech stihl být sirotkem z herecké rodiny, svěřencem bohatého obchodníka, studentem zadluženým natolik, že školu opustil, anonymním básníkem, řadovým vojákem pod falešným jménem a kadetem vyloučeným z West Pointu.
A jeho nejpodivnější roky ještě ani nezačaly.
Oženil se s třináctiletou sestřenicí a Havran mu bohatství nepřinesl
V Baltimoru našel Poe zázemí u své tety Marie Clemmové a její dcery Virginie. V roce 1836 se s Virginií oženil. Jemu bylo sedmadvacet, jí třináct let. Povaha jejich manželství je dodnes diskutována a dochované prameny nedovolují jednoduše určit, jak přesně jejich vztah fungoval. Poe Virginii označoval jako „Sissy“ a její matku Marii jako „Muddy“. Jisté je, že obě ženy vytvořily nejstabilnější rodinné prostředí, jaké v dospělosti měl.
Do tohoto podivuhodného domácího kruhu patřila také kočka Catterina. Není třeba věřit pozdějším legendám o téměř mystickém spojení Poea s kočkami; Catterininu existenci potvrzuje přímo jeho korespondence. Z New Yorku Marii Clemmové psal, jak moc ona i Catterina jemu a Virginii chybějí. Podle tradice mu želvovinová kočka sedávala při psaní na rameni a zahřívala nemocnou Virginii na lůžku.
Virginia začala v devatenácti letech vykazovat příznaky tuberkulózy a po několikaleté nemoci zemřela v lednu 1847 ve věku pouhých čtyřiadvaceti let. Poe už v té době patřil mezi známé americké literáty, ale sláva rozhodně neznamenala finanční jistotu.
Dokonalým příkladem je Havran. Báseň se po vydání v roce 1845 stala senzací a výrazně zvýšila Poeovu známost. Kolik za ni autor skutečně dostal, však není jisté. Často opakovaných devět dolarů je možné číslo, nikoli bezpečně doložený fakt; Poe Museum upozorňuje na dobové odhady pohybující se zhruba mezi 9 a 30 dolary. Ať už byla přesná částka jakákoli, literární nesmrtelnost se tehdy rozhodně neproměnila v odpovídající autorský honorář.
Vymyslel Dupina a s ním pravidla, podle kterých budou pátrat další detektivové
Poeova největší stopa přitom možná neleží v hororu.
Roku 1841 publikoval povídku Vraždy v ulici Morgue a představil v ní C. Augusta Dupina. Zločin působí nemožně, běžné vysvětlení selhává a excentrický analytik ho rozloží na jednotlivé stopy, odstraní nepravděpodobné možnosti a rekonstruuje událost, kterou ostatní nedokázali pochopit. Poe Museum i Library of Congress ji řadí k počátkům moderní detektivní prózy; Arthur Conan Doyle později přiznával Dupinův vliv na Sherlocka Holmese.
Poe si ten nový typ prózy dokonce pojmenoval po svém. Mluvil o tales of ratiocination, příbězích založených na analytickém uvažování. Dupin se potom vrátil ještě v Záhadě Marie Rogêtové a Odcizeném dopise. Vznikla šablona, kterou známe dodnes: geniální pozorovatel, méně bystrý vypravěč, policie přehlížející podstatné detaily a řešení, které po odhalení působí téměř samozřejmě.
A Poeovy intelektuální výlety sahaly ještě dál. V roce 1848 vydal Eureka: A Prose Poem, podivnou směs kosmologie, filozofie a literatury. Populární články někdy tvrdí, že v ní „předpověděl velký třesk“. To je přehnané. Poe ale skutečně uvažoval o vesmíru vzniklém z původní jednoty a o vesmíru, který se vyvíjí, místo aby byl věčně statický. Astronomové Alberto Cappi a Paolo Molaro upozornili, že některé jeho intuice byly na polovinu 19. století mimořádně pozoruhodné, přestože Eureka obsahuje také vědecké omyly a Poe k závěrům nedospěl metodou moderní fyziky.
Detektivní příběh, psychologický horor, kryptografie, kosmologie – Poe miloval problém, který na první pohled nedává smysl.
V září 1849 se jedním takovým problémem stal on sám.
Z Richmondu odjel jako člověk, který plánoval budoucnost. O pět dní později ho našli v cizím oblečení
Poslední týdny Poeova života nevypadají jako příběh muže, který by vědomě směřoval ke konci. V Richmondu obnovil vztah se svou někdejší láskou Sarah Elmirou Royster Sheltonovou a dochované prameny naznačují, že se vážně mluvilo o jejich svatbě. Poe zároveň stále plánoval vlastní literární časopis The Stylus. Dne 27. září 1849 opustil Richmond lodí do Baltimoru a měl dále pokračovat na sever. Do Baltimoru dorazil následujícího dne.
Pak se jeho stopa rozpadá.
Mezi 28. zářím a 3. říjnem nevíme spolehlivě, kde Poe byl ani co dělal. Dokonce jeho baltimorský bratranec Neilson Poe později přiznal, že nedokázal zjistit, kde spisovatel tyto dny strávil.
Další jistý bod přichází až 3. října. Tiskař Joseph W. Walker poslal Poeovu známému Josephu Snodgrassovi naléhavou zprávu, že u Ryan’s Fourth Ward Polls se nachází muž vystupující jako Edgar A. Poe, který je ve velmi špatném stavu a potřebuje okamžitou pomoc. Tradice z Poea později udělala muže nalezeného v příkopu či kanálu, ale pro tuto dramatickou verzi nemáme dobrý doklad. Ryan’s Fourth Ward Polls neboli Gunner’s Hall byla hospoda, která současně sloužila jako volební místo.
Ještě podivnější bylo Poeovo oblečení. Místo jeho běžného kvalitního černého oděvu měl podle svědků obnošený kabát, špatně padnoucí kalhoty, zanedbané boty a starý slaměný klobouk. Snodgrass usuzoval, že o vlastní oblečení přišel nebo je s někým vyměnil. Jak k tomu došlo, nevíme.
Poe skončil ve Washington College Hospital. Během následujících dní střídal stavy vědomí a jeho odpovědi byly nesouvislé. Návštěvy mu nebyly povoleny, protože byl podle lékaře Johna Morana příliš rozrušený. V neděli 7. října 1849, ve čtyřiceti letech, zemřel.
Alkohol, vzteklina, nebo volební gang?
Kdyby se dochoval lékařský spis, možná bychom dnes žádnou záhadu neměli. Jenže nemocniční záznamy se nenašly a není známo ani dochované oficiální úmrtní osvědčení. Jediná dobová veřejná formulace hovořila o „congestion of the brain“, tedy přibližně překrvení či městnání v mozku, což byl tehdy velmi neurčitý popis a nikoli diagnóza použitelná v dnešním smyslu.
Nejstarší vysvětlení spojovalo Poeovu smrt s alkoholem. Víme, že měl období problematického pití, ale svědectví lidí kolem jeho posledních dnů jsou vzájemně rozporná. Snodgrass se stal aktivním zastáncem abstinence a Poeův případ později používal ve svých protialkoholních textech; některé jeho výpovědi proto badatelé považují za účelově přibarvené. Lékař Moran naopak později tvrdil, že Poe alkohol nepil – jenže také jeho vzpomínky se v čase měnily natolik, že je Poe Society považuje v detailech za nespolehlivé.
Nejslavnější teorie se nazývá cooping. Baltimore byl právě uprostřed voleb a politické gangy tehdy skutečně unášely či zadržovaly lidi, opíjely je nebo zdrogovaly a nutily je hlasovat opakovaně. Mezi jednotlivými hlasováními mohly obětem měnit oblečení. Poe byl nalezen právě u volební místnosti a jeho podivný oděv do této teorie až podezřele dobře zapadá.
Jenže téměř až příliš dobře. Přímý důkaz, že Poe skončil v takzvaném coopu, neexistuje a teorie se veřejně objevila až desítky let po jeho smrti. Problémem je také Poeova známost v Baltimoru: člověk, jehož tvář řada lidí poznávala, nebyl ideálním kandidátem na mnohonásobné hlasování pod různými identitami.
Modernější pokusy přinesly další diagnózy. V roce 1996 navrhl lékař R. Michael Benitez vzteklinu, protože popisy Poeova deliria a průběhu posledních dní některé její příznaky připomínaly. Ani tahle teorie však nemá laboratorní potvrzení a stojí z velké části na pozdějších Moranových popisech, jejichž spolehlivost je problematická. Objevily se rovněž hypotézy zahrnující epilepsii, diabetes, srdeční onemocnění, infekce či mozkový nádor. Žádnou z nich už dnes není možné bezpečně ověřit.
Možná tedy známe odpověď a jen ji nedokážeme dokázat. Možná byl Poe nemocný a alkohol situaci zhoršil. Možná ho někdo přepadl. Možná skutečně narazil na volební gang.
Ale právě základní otázka Dupinových příběhů – co se ve skutečnosti stalo? – zůstává otevřená.
Jeho nepřítel potom napsal Poeův nejúspěšnější horor: Poeovu pověst
Smrt však nebyla poslední zvláštností příběhu.
Pouhé dva dny po Poeově smrti vyšel v New-York Tribune nekrolog podepsaný jménem Ludwig. Jeho skutečným autorem byl Rufus Wilmot Griswold, Poeův literární rival. Text nezačal pietně: čtenářům v podstatě oznámil, že Poe je mrtvý a že tato zpráva sice mnohé překvapí, ale málokoho zarmoutí. Griswold potom pokračoval v budování obrazu Poea jako arogantního, závistivého, morálně pochybného a téměř šíleného člověka.
Tím to neskončilo. Griswold následně připravil Poeův životopis a upravoval či doplňoval jeho korespondenci způsobem, který měl nepříznivý obraz autora podporovat. Dochované originály některých dopisů umožnily pozdějším badatelům doložit závažné rozdíly mezi skutečným textem a Griswoldovou verzí. Část stereotypu „šíleného, opiem posedlého Poea“ tak nevytvořil samotný spisovatel, ale jeho posmrtný životopisec.
Ani Poeovo tělo nezůstalo tam, kde bylo původně pohřbeno. Roku 1875 byly jeho ostatky přesunuty k novému památníku v Baltimoru. A o deset let později k němu doputovaly také ostatky Virginie. Jejich cesta byla dokonale morbidní: raný Poeův životopisec William Fearing Gill podle vlastního svědectví nějakou dobu uchovával Virginiiny kosti v palisandrové schránce pod svou postelí, než se podařilo domluvit jejich nové pohřbení vedle manžela. I Poe Society upozorňuje, že Gill měl sklony k sebeprezentaci, takže je dobré tuto historku číst s jistou rezervou – ale pochází přímo z jeho popisu událostí.
Těžko si představit vhodnější posmrtný život pro autora Předčasného pohřbu, Černého kocoura a Zániku domu Usherů.
Edgar Allan Poe celý život psal o lidech, kteří z nepatrných stop hledají pravdu ukrytou pod zdáním. V roce 1841 vytvořil Dupina a ukázal čtenářům, že i zdánlivě nemožný zločin má racionální řešení, pokud člověk dokáže správně číst důkazy.
O osm let později po sobě zanechal vlastní soubor stop: několik ztracených dní, změněné oblečení, volební místnost, delirium, rozporná svědectví a chybějící zdravotní dokumentaci.
Tentokrát je však důkazů příliš málo. Otec moderní detektivky tak zemřel uvnitř případu, který jeho vlastní literární metoda už vyřešit nedokáže.
Věděli jste, že…
…jedna z nejslavnějších podrobností Poeovy smrti možná vůbec není pravdivá? Často se píše, že v nemocnici opakovaně volal jméno „Reynolds“, což vedlo k mnoha pokusům zjistit, kdo tajemný Reynolds byl. Tvrzení ale pochází od doktora Johna Morana, jehož jednotlivé verze posledních Poeových hodin si v důležitých bodech odporují. Jeden z badatelů dokonce navrhl, že Poe mohl říkat „Herring“ – jméno svého baltimorského příbuzného Henryho Herringa. I poslední záhadné slovo, které údajně vyslovil, tak možná vzniklo až během postupného budování legendy.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], Edgar Allan Poe Society of Baltimore – The Mysterious Death of Edgar Allan Poe [2], The Poe Museum – Poe Biography [3], U.S. National Park Service – The Mystery of Edgar Allan Poe's Death [4], U.S. National Archives – Edgar Allan Poe's military career? Nevermore! [5], Edgar Allan Poe Society of Baltimore – Poe's Middle Name [6], Smithsonian Magazine – The (Still) Mysterious Death of Edgar Allan Poe [7], Alberto Cappi – Edgar Allan Poe's Physical Cosmology [8], All That's Interesting – The Strange Life (And Even Stranger Death) Of Edgar Allan Poe [9]. img AI generated
