Když dějiny vypadají, jako by měly smysl pro dramatickou pointu
Náhody nás dráždí, protože se tváří jako zpráva. Když se dvě nesouvisející věci potkají příliš přesně, mozek okamžitě začne hledat autora. Osud? Varování? Tajný plán? Nebo jen matematika velkých čísel?
Rozumná odpověď většinou zní: náhoda.
Jenže to neznamená, že nás nemůže fascinovat. Dějiny jsou tak obrovské a plné lidí, dat, jmen, cest, katastrof a drobných rozhodnutí, že se v nich čas od času objeví shody, které vypadají skoro literárně. Některé jsou dobře doložené. Jiné jsou opatrnější: mají skutečné jádro, ale populární verze je postupem času přikrášlila.
Právě proto se na ně vyplatí dívat s dvojím nastavením: ne jako lovci senzací, ale jako lidé, kteří si umějí říct: tohle asi není důkaz vyššího řádu, ale je to zatraceně dobrý příběh.
1. Jefferson a Adams zemřeli v den, který sami pomáhali vytvořit
Thomas Jefferson a John Adams patřili k hlavním postavám americké revoluce. Byli spojenci, političtí rivalové, později znovu přátelé a oba se zásadně podíleli na vzniku Spojených států.
Dne 4. července 1826 zemřeli oba.
Nebyl to ledajaký 4. červenec. Bylo to přesně 50. výročí přijetí Deklarace nezávislosti. Jefferson zemřel ve Virginii krátce po poledni, Adams o několik hodin později v Massachusetts. Podle tradovaného podání měl Adams před smrtí říct, že Jefferson stále žije, aniž věděl, že jeho někdejší rival a přítel už zemřel. Library of Congress připomíná, že dobový tisk tuto dvojí smrt okamžitě vnímal jako mimořádně symbolickou událost.
Kdyby to někdo napsal do historického románu, možná by mu editor vytkl přílišnou doslovnost.
2. A pak přišel ještě Monroe
Jako by toho nebylo dost, další americký prezident James Monroe zemřel také 4. července. Stalo se to v roce 1831, tedy pět let po Jeffersonovi a Adamsovi.
Monroe nebyl autorem Deklarace nezávislosti, ale patřil ke generaci revolučních vůdců a stal se pátým prezidentem Spojených států. National Constitution Center právě tuto trojici prezidentů zemřelých na Den nezávislosti uvádí jako jednu z nejslavnějších amerických historických shod.
Tady už nejde o jednu náhodu. Spíš o malé symbolické echo, které se v americké paměti nedalo přeslechnout.
3. Violet Jessop přežila katastrofy tří sesterských lodí
Violet Jessop by si mohla oprávněně říkat žena, která měla s mořem velmi složitý vztah. Pracovala jako stewardka a zdravotní sestra u společnosti White Star Line a osud ji přivedl ke třem slavným sesterským lodím.
Byla na palubě Olympicu, když se v roce 1911 srazil s HMS Hawke. V roce 1912 přežila potopení Titanicu. A v roce 1916 byla i na palubě Britannicu, když loď narazila na minu a potopila se v Egejském moři. National Maritime Museum Cornwall ji připomíná právě jako ženu spojenou s Olympicem, Titanicem i Britannicem.
Někdo by v ní viděl smolařku. Někdo nejšťastnější cestující dějin. Možná byla obojí.
4. Bratr Lincolnova vraha zachránil Lincolnovu synovi život
John Wilkes Booth zastřelil Abrahama Lincolna v dubnu 1865. Ještě předtím se ale odehrála podivná epizoda, v níž vystupuje jeho bratr Edwin Booth.
Edwin Booth byl slavný herec a podle pozdějších svědectví zachránil Roberta Todda Lincolna, prezidentova syna, před pádem u železničního vozu. Library of Congress tuto událost uvádí mezi známými momenty Edwinova života.
Je to znepokojivá symetrie. Jeden Booth zachrání Lincolna. Druhý Booth Lincolna zabije. Dějiny někdy pracují se stejným příjmením až nepříjemně teatrálně.
5. Wilmer McLean: válka začala u něj a skončila v jeho domě
Wilmer McLean se pokusil před americkou občanskou válkou utéct. A tím se stal jedním z nejpodivnějších symbolů celého konfliktu.
První velká bitva občanské války, první Bull Run v roce 1861, zasáhla oblast u jeho majetku ve Virginii. McLean se později přestěhoval do Appomattox Court House, údajně mimo jiné proto, aby byl od války dál. Jenže právě v jeho domě se 9. dubna 1865 sešli generálové Ulysses S. Grant a Robert E. Lee při kapitulaci Konfederace. National Park Service potvrzuje, že McLeanův dům se stal místem tohoto klíčového setkání.
O McLeanovi se proto říká, že občanská válka začala na jeho dvorku a skončila v jeho salonu. Je to přehnané? Trochu. Ale jako historická zkratka funguje dokonale.
6. Mark Twain přišel s kometou a s kometou odešel
Mark Twain, vlastním jménem Samuel Clemens, se narodil v roce 1835, kdy byla viditelná Halleyova kometa. Ta se k Zemi vrací přibližně jednou za 76 let.
Twain si této shody byl velmi dobře vědom. Před návratem komety v roce 1910 poznamenal, že s Halleyovou kometou přišel a očekává, že s ní také odejde. Zemřel 21. dubna 1910, den po jejím průchodu periheliem, tedy bodem největšího přiblížení ke Slunci. Snopes potvrzuje základní shodu let 1835 a 1910, i když zároveň upozorňuje, že populární podání někdy zjednodušuje přesné astronomické detaily.
Twain měl smysl pro ironii. V tomhle případě mu realita dopřála poslední pointu.
7. Poe napsal o Richardu Parkerovi. Dějiny pak přivedly dalšího
Edgar Allan Poe vydal v roce 1838 román The Narrative of Arthur Gordon Pym of Nantucket. V příběhu ztroskotá loď a zoufalí námořníci se uchýlí ke kanibalismu. Obětí je mladý plavčík jménem Richard Parker.
V roce 1884 ztroskotala jachta Mignonette. Čtyři přeživší muži uvízli na moři a nakonec zabili a snědli sedmnáctiletého plavčíka. Jmenoval se Richard Parker.
Tento skutečný případ se stal jedním z nejslavnějších právních a morálních příběhů o přežití na moři. Náhoda s Poeovým jménem je skutečně tak znepokojivá, jak zní. Jen je důležité nepodávat ji jako „Poeovu předpověď“. Lepší je říct, že literatura a realita se tu potkaly způsobem, který působí jako gotický žert.
8. Román o Titanu, který připomínal Titanic
V roce 1898 vydal Morgan Robertson novelu Futility, později známou také jako The Wreck of the Titan. Popisovala obří luxusní parník Titan, který narazí do ledovce v severním Atlantiku a nemá dost záchranných člunů.
O čtrnáct let později narazil Titanic do ledovce a potopil se.
Royal Museums Greenwich upozorňuje na některé opravdu nápadné podobnosti: největší loď své doby, nedostatek člunů podle tehdejších pravidel, severní Atlantik i ledovec.
Nebyla to magie. Robertson znal lodní průmysl a dovedl domyslet rizika trendu, který směřoval k obřím a sebevědomým parníkům. Přesto je jméno Titan vedle Titanicu tak nápadné, že se tomu těžko odolává.
9. W. T. Stead varoval před lodí bez člunů. Pak zahynul na Titanicu
Britský novinář William Thomas Stead už v roce 1886 publikoval text, v němž popsal parník s nedostatkem záchranných člunů a katastrofálními následky. Nešlo o jasnovidectví, ale o varování. Stead upozorňoval na reálný problém: lodě mohly vyplout s menším počtem člunů, než kolik by bylo potřeba pro všechny na palubě.
V roce 1912 nastoupil na Titanic. Zahynul při jeho potopení. Encyclopedia Titanica připomíná Steadův starší text i jeho pozdější smrt na Titanicu. Někdy náhoda nevypadá jako osud, ale jako tragicky ignorované varování.
10. Hooverova přehrada: otec a syn, stejné datum
Stavba Hooverovy přehrady si vyžádala mnoho obětí. Jeden příběh mezi nimi působí mimořádně temně.
John Gregory Tierney zahynul 20. prosince 1921 při průzkumných pracích na řece Colorado, ještě před samotnou stavbou přehrady. O čtrnáct let později, 20. prosince 1935, zemřel při práci na projektu jeho syn Patrick William Tierney. Las Vegas Review-Journal tuto shodu popisuje jako příběh otce a syna, jejichž smrt spojil stejný den v roce.
Je potřeba být přesný: u prvních obětí Hooverova projektu se někdy liší formulace podle toho, zda počítáme přípravné průzkumy, nebo samotnou stavební fázi. Ale datum, rodinná vazba a symbolika zůstávají dost silné.
11. Dvojčata Jim žila odděleně, ale až podivně podobně
Jednovaječná dvojčata Jim Lewis a Jim Springer byla oddělena krátce po narození a vyrůstala v různých rodinách. Když se po desetiletích setkala, vyšlo najevo množství nečekaných podobností.
Oba adoptivní rodiče jim dali jméno James. Oba se oženili se ženou jménem Linda, později s ženou jménem Betty. Oba měli syny jménem James Alan, respektive James Allan. Oba měli psa jménem Toy. New Yorker tento případ připomíná v souvislosti s Minnesotskou studií dvojčat vychovávaných odděleně.
Tady už se náhoda potkává s genetikou, prostředím a lidskou potřebou vidět ve dvou životech zrcadlo. Některé podobnosti mohou být skutečně překvapivé. Jiné si náš mozek vybere proto, že mu krásně zapadají do příběhu.
12. První a poslední britský voják první světové války leží proti sobě
Na vojenském hřbitově St Symphorien v Belgii leží hroby Johna Parra a George Edwina Ellisona naproti sobě. Parr bývá uváděn jako první britský voják zabitý v první světové válce, Ellison jako jeden z posledních britských vojáků padlých těsně před příměřím.
Royal British Legion připomíná, že jejich hroby stojí proti sobě právě na tomto hřbitově u Monsu.
Je to náhoda prostoru, ne času. A možná právě proto působí tak silně. Začátek a konec války se tu nedívají na sebe z učebnice, ale z kamene.
13. Tsutomu Yamaguchi přežil Hirošimu i Nagasaki
Tsutomu Yamaguchi byl 6. srpna 1945 v Hirošimě, když město zasáhla první atomová bomba. Byl zraněn, ale přežil. Poté se vrátil do svého domovského Nagasaki.
Dne 9. srpna tam explodovala druhá atomová bomba.
Yamaguchi přežil i tentokrát. Campaign for Nuclear Disarmament ho uvádí jako jediného oficiálně uznaného dvojitého přeživšího atomových útoků na Hirošimu a Nagasaki.
Tohle není lehká náhoda. Je v ní hrůza dějin. Ale právě proto patří do výběru: někdy se nepravděpodobnost neprojevuje úsměvem, ale tím, že člověk dvakrát projde místem, kde neměl přežít ani jednou.
14. Anne Parrish našla v Paříži vlastní dětskou knihu
Americká spisovatelka Anne Parrish se v roce 1929 procházela s manželem Paříží a u knihkupce narazila na výtisk knihy Jack Frost and Other Stories, kterou jako dítě milovala. Koupila ji z nostalgie.
Když ji otevřeli, zjistili, že uvnitř je napsané její vlastní dětské jméno a adresa z Colorado Springs. New Yorker tento příběh publikoval v roce 1932 pod názvem Reunion in Paris.
Tady nejde o válku ani katastrofu. Jen o knihu, která se po letech a tisících kilometrů vrátila ke své čtenářce. A možná právě proto je to jedna z nejkrásnějších náhod v celém seznamu.
15. Joseph Figlock a padající děti
Tohle je případ, u kterého je potřeba opatrnost, protože populární verze ho často přikrášlují. Základ je ale doložený dobovým časopisem TIME.
V Detroitu ve 30. letech spadlo malé dítě z okna a dopadlo na metaře Josepha Figlocka. Oba přežili. O rok později se stalo něco podobného: jiné dítě spadlo z okna a znovu dopadlo na Figlocka. TIME v roce 1938 uvádí, že druhým dítětem byl dvouletý David Thomas a že k pádu došlo v jiné uličce.
Internet z toho často udělá „stejné dítě ze stejného okna“. To je hezčí příběh, ale ne lepší historie. Skutečnost je i tak dost zvláštní: kolika lidem se stane, že jim z nebe spadne dítě? A kolika dvakrát?
16. František Ferdinand a poznávací značka, která vypadá jako konec války
Arcivévoda František Ferdinand d’Este byl zavražděn v Sarajevu 28. června 1914. Jeho smrt spustila řetěz událostí vedoucích k první světové válce.
Auto, ve kterém jel, mělo registrační značku AIII 118. Někteří ji později četli jako „A 11 11 18“, tedy jako narážku na Armistice, příměří z 11. listopadu 1918. Sky News připomnělo tuto symbolickou interpretaci při stoletém výročí konce války.
Tady už nejde o tvrdou historickou příčinu. Je to číselná hříčka. Ale jako tečka je téměř dokonalá: auto spojené se začátkem války nese kombinaci znaků, ve které lidé později uviděli datum jejího konce.
Co z toho plyne? Ne osud. Spíš obrovská velikost světa
Historické náhody nejsou důkazem, že dějiny píše neviditelný dramatik. Často vznikají proto, že svět je veliký, lidí je mnoho, událostí ještě víc a lidský mozek je geniální ve spojování bodů.
Někdy spojí i ty, které spolu nesouvisí. Proto musíme být opatrní u numerologických her, přehnaných internetových historek a verzí, které se každým převyprávěním stávají dokonalejšími.
Jenže opatrnost neznamená, že si nemůžeme užít úžas. Jefferson a Adams opravdu zemřeli ve stejný symbolický den. Violet Jessop opravdu prošla třemi námořními katastrofami. Poeův Richard Parker opravdu dostal děsivého jmenovce ve skutečném případu ztroskotání. Anne Parrish opravdu našla v Paříži vlastní dětskou knihu.
Možná tedy nejde o to, že by nám náhody odhalovaly skrytý plán. Spíš nám připomínají, že realita je mnohem bohatší, než naše představa pravděpodobného. A že i v dějinách, které často vypadají jako řada válek, dat a jmen, občas probleskne zvláštní okamžik, kdy se člověk musí zastavit a říct si:
Tohle by si autor nevymyslel. Nebo by mu to nikdo nevěřil.
Zdroje: Library of Congress – Deaths of John Adams and Thomas Jefferson on July 4th [1], National Constitution Center – Three Presidents Die on July 4th [2], National Maritime Museum Cornwall – A lucky lady [3], Library of Congress – Edwin Booth: Topics in Chronicling America [4], National Park Service – Wilmer McLean [5], Snopes – Mark Twain Was Born and Died on Days Halley’s Comet Passed by Earth [6], Royal Museums Greenwich – Futility: how a novel foreshadowed the sinking of the Titanic [7], Encyclopedia Titanica – William Thomas Stead [8], Las Vegas Review-Journal – Father and son died on the same day while working on Hoover Dam [9], New Yorker – The Twins Obsession [10], Royal British Legion – The first and last soldiers to be killed in WWI [11], Campaign for Nuclear Disarmament – Tsutomu Yamaguchi [12], New Yorker – Reunion in Paris [13], TIME – Miscellany, Oct. 17, 1938 [14], Sky News – Franz Ferdinand’s prophetic number plate [15], img ai generated
