Astronomové oznámili objev malého tělesa, které obíhá kolem Slunce na dráze velmi podobné té zemské. Jde o asteroid označený 2025 PN7. Označení kvázi-měsíc znamená, že se sice neotáčí přímo kolem Země, ale díky své oběžné dráze se k ní neustále vrací a dlouhodobě se pohybuje v její blízkosti. Zajímavé je, že tento nevelký objekt doprovází naši planetu už přibližně šedesát let – a lidstvo ho objevilo až nyní.
Jak vypadá nový kvázi-měsíc?
Na rozdíl od Měsíce, který má průměr více než 3 400 kilometrů, je 2025 PN7 opravdu drobeček. Jeho odhadovaná velikost je jen asi 19 metrů. To z něj dělá těleso srovnatelné spíše s větším autobusem než s nebeským tělesem, jak si je běžně představujeme. I tak ale dokáže svým pohybem zaujmout – a hlavně nám připomenout, že vesmír stále skrývá spoustu překvapení.
Asteroid byl poprvé zaznamenán 2. srpna 2025 observatoří Pan-STARRS1 na Havaji. Následná analýza archivních záznamů ukázala, že kolem nás krouží už celé dekády. Důvodem, proč jsme ho neodhalili dříve, je jeho malá velikost a slabý jas. Jednoduše nebyl dost nápadný na to, aby si ho teleskopy starší generace všimly.
Proč se mu říká kvázi-měsíc?
Kvázi-měsíce se liší od skutečných měsíců. Nejsou totiž gravitačně připoutané k planetě, ale sdílejí s ní stejnou oběžnou dobu kolem Slunce. V praxi to znamená, že z našeho pohledu vypadají, jako by obíhaly kolem Země, i když ve skutečnosti následují svou vlastní dráhu okolo Slunce. V případě 2025 PN7 jde o tzv. 1:1 rezonanci – každý jeho oběh kolem Slunce trvá téměř přesně stejně dlouho jako ten náš.
Podobné objekty se mohou pohybovat v různých konfiguracích – někdy připomínají koňskou podkovu, jindy opisují zvláštní smyčky. 2025 PN7 se nachází v režimu kvázi-satelitu, což znamená, že zůstává relativně blízko Země a zdánlivě ji provází na její cestě vesmírem.
Jak dlouho s námi zůstane?
Podle výpočtů astronomů zůstane tento asteroid naším tichým společníkem ještě několik desetiletí, možná i přes sto let. Poté se pravděpodobně jeho dráha naruší a těleso se vydá jiným směrem. Takové objekty tedy nejsou „věčnými družicemi“ jako náš Měsíc, ale spíše dočasnými průvodci, kteří s námi sdílejí část kosmické cesty.
Co může věda zjistit?
Objev 2025 PN7 má pro vědce velký význam. Jednak jde o příležitost lépe pochopit dynamiku tzv. co-orbitálních objektů, které se pohybují v těsné blízkosti planet, aniž by byly jejich přirozenými satelity. Tyto objekty nám ukazují, jak složitá a citlivá je hra gravitačních sil ve Sluneční soustavě.
Zároveň se nabízí otázka, odkud asteroid pochází. U některých podobných těles se spekuluje, že by mohly být fragmenty Měsíce, odtržené při dávných srážkách. Pokud by se to potvrdilo i v případě 2025 PN7, znamenalo by to, že v jeho materiálu můžeme najít stejné složení jako na naší oběžnici. To otevírá zajímavé možnosti pro budoucí výzkum.
Cíle pro budoucí mise
Kvázi-měsíce představují lákavé cíle pro kosmické mise. Na rozdíl od vzdálených asteroidů nebo planetek v pásu mezi Marsem a Jupiterem jsou relativně snadno dostupné. To znamená, že by k nim mohly směřovat sondy, které by přinesly vzorky a nové poznatky o jejich původu. Malé rozměry tělesa jako 2025 PN7 by takové mise usnadňovaly, protože přistání i odběr vzorků by byly technicky jednodušší než třeba u větších planetek.
Není jediný
2025 PN7 není prvním ani jediným kvázi-měsícem, který známe. V minulosti byly objeveny například objekty Kamoʻoalewa nebo 2016 HO3. Ty se rovněž pohybují ve zvláštních orbitálních konfiguracích, díky nimž zůstávají v těsné blízkosti Země. Všechna tato tělesa ukazují, že naše planeta nemá jen jediného stálého Měsíce, ale i dočasné a nenápadné „kosmické kolegy“.
Malý, ale důležitý objev
Přestože jde o asteroid o velikosti několika desítek metrů, jeho význam je větší, než by se mohlo zdát. Připomíná nám, že naše znalosti vesmíru jsou stále neúplné a že i v našem bezprostředním okolí mohou existovat objekty, které nám dlouhá desetiletí unikají. Objev kvázi-měsíce 2025 PN7 je důkazem toho, že i v době špičkových teleskopů a kosmických sond má vesmír stále schopnost nás překvapit.
Zdroje: Wikipedia, Live Science, Arxiv.org