Jen keramiku zdobenou hypnotickými spirálami a spáleniště, po kterých zůstaly vrstvy popela silné jako kroniky.
Co byla tato kultura zač a proč se periodicky rozhodovala spálit vlastní města až do základů?
Lidé, kteří stavěli města dřív, než Evropa věděla, co je město
Kukuteni–Tripolje byla neolitická a eneolitická kultura datovaná mezi 5400 a 2700 př. n. l. V době, kdy Stonehenge ani neexistovalo, vznikala na východoevropských pláních obrovská sídliště o tisících domů.
Archeologické nálezy dokazují, že:
některé vesnice měly až 400 hektarů,
plánování domů bylo překvapivě organizované, často do soustředných kruhů,
keramika patří k nejpropracovanějším v Evropě: spirály, meandry, symboly připomínající kosmologii,
používali technologii vypalovaných hliněných platforem a velkých zásobních jam.
A pak tu je fenomén, který tuto kulturu odlišuje od všech ostatních:
Každých několik desítek let celou vesnici kompletně spálili.
Záměrně.
Domy byly zapáleny tak, aby doslova kolabovaly do sebe — tato technika vytvořila keramické a jílové struktury, které se dochovaly tisíce let.
Proč to dělali? Zde začíná největší záhada Kukuteni–Tripolje.
Civilizace, která odmítla monumenty a přesto vytvořila kontinentální fenomén
Kultura Kukuteni–Tripolje se od všech jiných protostátních útvarů liší v několika klíčových bodech:
Velikost osídlení předběhla dobu.
Největší tripolská sídla z 4. tisíciletí př. n. l. byla větší než pozdější sumerská města jako Uruk.Neexistuje jediný náznak centralizované moci.
Žádné paláce, žádné hrobky vládců, žádné monumenty.Keramika je extrémně symbolická.
Moderní badatelé věří, že spirály, kruhy a trojitá schémata mohou reprezentovat kosmologii, cykly ročních období či ženské božství.Masové vypalování sídlišť je bez precedentu.
Nepřipomíná válku, destrukci ani nájezdy. Je to rituální akt — možná spojený s obnovou cyklu života.Kolaps kultury je záhadou.
Kolem 2750 př. n. l. kultura mizí. Ne pozvolna, ale rychle.
Některé teorie spojují konec Tripolje s klimatickými změnami, jiné s tlakem indoevropských stepních skupin. Nic však není jisté.
Archeologie, která čte popel jako knihu
Spálené vrstvy domů se staly hlavním zdrojem poznání. Vysoké teploty doslova „zapečetily“ artefakty do keramických skořepin.
Díky tomu mohli archeologové rekonstruovat:
půdorysy domů,
skladbu stěn (směs dřeva, rákosu, hlíny),
polohu pecí,
keramické dílny,
ženské figurky a rituální předměty.
Důležitým zdrojem je i petrografická analýza — určování původu materiálů, které odhalilo překvapivě rozsáhlou obchodní síť.
Nejnovější radiokarbonové datace ukazují, že obří osady byly plánovány a budovány během krátkých časových intervalů — což znamená pozoruhodně organizovanou komunitu bez známých hierarchických struktur.
Byl to mírumilovný svět, nebo to jen neumíme vidět?
Tradiční představa říká, že Kukuteni–Tripolje byla „mírumilovná matrifokální společnost“, která nevedla války. Ale důkazy jsou nejednoznačné.
Velké otázky, které stále nejsou vyřešené:
Proč chybí opevnění?
Znamená to mír? Nebo spíš symbolickou dominanci, která měla odrazovat útočníky?Byl rituál vypalování sídlišť duchovní, ekonomický nebo hygienický?
Každá hypotéza má své zastánce — možná šlo o všechny tři funkce najednou.Proč kultura skončila tak náhle?
Teorie mluví o klimatickém stresu i o migraci pasteveckých skupin z pontských stepí.
Kukuteni–Tripolje je svět, který mizí právě tam, kde začíná být nejzajímavější.
ČTĚTE TAKÉ: Zapotékové: Tajemná civilizace, která postavila město na hoře a vytvořila první písmo starověké Ameriky
Civilizace, která nechtěla být nesmrtelná — a přesto se jí to povedlo
Zatímco Mezopotámie stavěla chrámy a Egypt pyramidy, Kukuteni–Tripolje stavěli něco jiného: cykly. Města, která se rodila, žila a umírala ve vědomě vytvořeném rytmu.
Možná věřili, že trvalost není v kameni, ale v opakování. A že civilizace, která se umí sama zničit, se umí také znovu narodit.
A přesto — zmizeli. Beze jména vládce, bez monumentů, jen se spirálami, které se po tisíci letech točí stále.
Zdroje:
Chapman, J. (2010). Households, Villages and Cities: Settlement Patterns in Cucuteni–Tripolye Culture.
Videiko, M. Y. (2012). “Trypillia Mega-Sites and the First Cities.” Journal of Neolithic Archaeology.
Müller, J., Rassmann, K., & Videiko, M. (2016). Cucuteni–Tripolye Settlements and Social Organization.
DOI: https://doi.org/10.1007/978-3-319-51726-1haeological realism, epic scale."