Fosilie nalezená už v roce 1985 na antarktickém ostrově Jamese Rosse byla nově určena jako kost dinosaura. Přesněji jde o obratel titanosaura, tedy zástupce dlouhokrkých býložravých sauropodů. Podle nové studie publikované v časopise Acta Palaeontologica Polonica jde o první dinosauří kost, která byla kdy z Antarktidy odebrána.
Původně to měl být „jen“ velký plaz
Kost během expedice British Antarctic Survey sesbíral geolog Mike Thomson. V terénních poznámkách ji tehdy popsal jako obratel velkého plaza. To nebylo nijak zvláštní. Okolní horniny obsahovaly množství mořských fosilií, například amonitů, a tak dávalo smysl zařadit úlomek spíš mezi pozůstatky mořských tvorů než mezi dinosaury.
Jenže pozdější podrobnější analýza ukázala, že kost nepatřila mořskému plazovi. Její stavba odpovídá sauropodnímu dinosaurovi, konkrétně titanosaurovi. Z dochovaného fragmentu vědci nedokážou určit přesný druh, ale odhadují, že zvíře mohlo měřit zhruba šest až sedm metrů. Na titanosaura by to nebyl žádný obr mezi obry, takže mohlo jít buď o menší druh, nebo o nedospělého jedince.
foto: British Antarctic Survey
Antarktida jako lesnatý svět
Největší kouzlo objevu je v tom, že nám připomíná úplně jinou Antarktidu. Dnes si ji spojujeme s ledem, větrem, výzkumnými stanicemi a tučňáky. Jenže v pozdní křídě, zhruba před 70 miliony let, vypadala mnohem zeleněji. Byla součástí jižních pevnin někdejší Gondwany a na jejím území rostly lesy s kapradinami, jehličnany a další vegetací vhodnou pro býložravé dinosaury.
To ale neznamená, že tamní život byl jednoduchý. I tehdy šlo o oblast s extrémní zeměpisnou šířkou, takže zvířata musela zvládat výrazné sezónní rozdíly ve světle. Dlouhá období šera nebo tmy se střídala s dlouhými letními dny. Přesto fosilie ukazují, že dinosauři v antarktické oblasti žili a dokázali se těmto podmínkám přizpůsobit.
Z Antarktidy už vědci popsali několik dinosauřích druhů, například obrněného ankylosaura Antarctopelta nebo dravého Imperobatora. Nově určený titanosauří obratel je ale výjimečný tím, že byl odebrán jako vůbec první dinosauří kost z kontinentu, jen jeho význam zůstal desítky let nerozpoznaný.
Kost z pevniny skončila v moři
Zajímavé je i místo nálezu. Fosilie neležela v typickém suchozemském prostředí, ale v mořských sedimentech. Nejpravděpodobnější vysvětlení je jednoduché: dinosaurus zemřel na pevnině, jeho pozůstatky odnesla voda do řeky a nakonec skončily v moři, kde byly pohřbeny mezi mořskými fosiliemi. Právě amoniti z těchto vrstev vědcům pomohli přesněji určit stáří horniny.
Objev má význam i pro širší mapu dinosauřího světa. Titanosauři jsou známí z Jižní Ameriky a dalších částí někdejší Gondwany. Antarktický nález proto podporuje představu, že oblast Antarktického poloostrova mohla kdysi fungovat jako důležitá spojnice mezi jižními kontinenty, po níž se dinosauři šířili.
A právě v tom je pointa celého příběhu. Nejde jen o jednu starou kost. Jde o připomínku, že Antarktida nebyla vždycky bílou pustinou na konci světa. Kdysi po ní chodili dinosauři. A jeden z nich čekal čtyřicet let, než si ho věda konečně všimla.
Zdroje: British Antarctic Survey [1], Acta Palaeontologica Polonica [2], Natural History Museum [3], AP News [4]
