Jeden román a otázka, co smí dospělý člověk číst
Když se na podzim roku 1960 začal v Británii projednávat případ nakladatelství Penguin Books, nešlo o nové dílo neznámého autora. Román Milenec lady Chatterleyové napsal D. H. Lawrence už ve dvacátých letech a úplné vydání vyšlo v roce 1928 soukromě v Itálii. Britští čtenáři se k němu ale po dlouhou dobu nemohli legálně dostat v běžném dostupném paperbackovém vydání. Kniha totiž otevřeně popisovala milostný vztah aristokratické ženy a muže z dělnického prostředí a používala jazyk, který tehdejší establishment považoval za nepřijatelný.
Lawrence nepsal pouze o tělesné blízkosti. Vztah Constance Chatterleyové s hajným Oliverem Mellorsem sloužil také ke kritice třídních hranic, citového odcizení a světa, v němž se lidé nechávají formovat společenským postavením a průmyslovou civilizací. Právě spojení sexuálního obsahu s literárním a sociálním záměrem se stalo jádrem pozdějšího sporu: má soud hodnotit jednotlivá slova a scény, nebo dílo v celku?
Nakladatelství Penguin v roce 1960 vydalo necenzurovanou verzi v levném formátu dostupném široké veřejnosti. To byl důležitý rozdíl. Knihu už neměli číst pouze sběratelé drahých zahraničních vydání nebo lidé s výjimečnými kontakty, ale běžní zákazníci knihkupectví. Právě demokratizace dostupnosti znervózňovala ty, kteří byli zvyklí rozhodovat, jaká literatura je vhodná pro „obyčejného“ čtenáře.
Zákon, který nabídl nakladateli šanci a zároveň riziko
Britský zákon o obscénních publikacích z roku 1959 vytvořil novou možnost obhajoby: kniha mohla být posuzována také podle literárních a dalších veřejně prospěšných kvalit. Neznamenalo to automatické zrušení cenzury. Nakladatelům ale umožnil argumentovat, že otevřený jazyk v kvalitní literatuře nelze vytrhnout z kontextu a potrestat bez posouzení celku.
Penguin Books se rozhodlo zákon prověřit v praxi. Následný proces se konal u londýnského trestního soudu Old Bailey od 20. října do 2. listopadu 1960. Obžaloba tvrdila, že publikace může morálně poškodit své čtenáře. Obhajoba předvolala literární kritiky, akademiky i další svědky, kteří vysvětlovali hodnotu Lawrenceova díla. Mezi nimi byli například E. M. Forster, Richard Hoggart a další významné osobnosti kulturního života.
V pozdější paměti se proces spojil také s otázkou, zda by se taková kniha měla dostat do rukou manželky nebo služebnictva. Právě tato dobová formulace dobře vystihuje třídní povahu sporu: pod otázkou obscénnosti se skrývala představa, že některé společenské skupiny by měly být chráněny před obsahem, který elity samy dokážou posuzovat. Přesné znění často citovaných soudních replik je však třeba při citování ověřovat podle protokolů, a proto není nutné na jediném populárním výroku postavit celý výklad.
Porota rozhodla 2. listopadu. Čtenáři rozhodli v knihkupectvích
Dne 2. listopadu 1960 porota dospěla k verdiktu nevinen. Obžaloba proti Penguin Books neuspěla. Šlo o zásadní změnu v tom, jak britská společnost přistupovala k otevřeně psané literatuře. Rozhodnutí ovšem neznamenalo, že od té chvíle zmizela veškerá cenzura. Vytvořilo velmi viditelný precedent a ukázalo, že obhajoba literární hodnoty může obstát také proti žalobě z obscénnosti.
Následná veřejná reakce byla obrovská. Levné výtisky mizely z knihkupectví a během několika měsíců se prodaly miliony kopií. Z knihy, kterou se úřady pokoušely omezit, se stal předmět širokého zájmu. Ironie celého případu je zřejmá: samotný soudní spor přitáhl k románu čtenáře, kteří by si jej možná jinak vůbec nevšimli. Dnes podobný jev popisujeme i v souvislosti s internetovými zákazy, ale na počátku šedesátých let jej bylo možné sledovat v dlouhých frontách před knihkupectvími.
Datum 10. listopadu bývá spojováno s tím, že se kniha dostala po procesu do běžného prodeje. Pro samotný historický význam je však bezpečně doloženější verdikt z 2. listopadu a následný prodejní nápor. Přesné datum, kdy se první výtisky objevily na všech prodejních místech, není pro příběh podstatné a nebudeme tvrdit, že se všechny začaly prodávat současně v jediný den.
Soudcova kniha se zachovala včetně poznámek jeho ženy
Z celé kauzy se dochoval pozoruhodný hmotný svědek: výtisk románu, který během procesu používal soudce Laurence Byrne. Jeho žena Dorothy do knihy vpisovala poznámky a připravovala odkazy na pasáže, které mohly být při jednání důležité. Pro soudce dokonce ušila látkový obal, v němž mohl paperback přenášet. Drobnost, která dnes působí úsměvně, vypovídá o tehdejším napětí mezi oficiální důstojností soudní instituce a obsahem knihy, o jejíž dostupnosti se rozhodovalo.
Poznámky a související dokumenty připomínají, že soudní rozhodnutí netvoří jen abstraktní paragrafy. Lidé museli konkrétní text přečíst, označit sporná místa a vést spor o jeho význam. Archivní soubor Penguin Books dnes uchovává také materiály obhajoby, svědecká prohlášení a korespondenci. Právě díky nim můžeme proces sledovat jako skutečnou událost s konkrétními argumenty, nikoli jen jako jednoduchý slogan o vítězství svobody nad cenzurou.
Proč jeden obscénní román tolik změnil
Spor o Milence lady Chatterleyové se odehrál v Británii, která se rychle proměňovala. Staré společenské hierarchie zůstávaly silné, ale stále více lidí odmítalo, aby státní instituce určovaly hranice dospělého čtenářství podle mravních představ úzké elity. Rozhodnutí poroty se stalo viditelným symbolem této změny, ačkoli samotnou proměnu společnosti způsobovala celá řada politických, kulturních a ekonomických faktorů.
Jeho dědictví proto neleží jen v tom, že se začala prodávat jedna kniha. Důležité bylo přijetí principu, že obsah literárního díla se musí posuzovat v kontextu jeho smyslu a kvality, nikoli podle izolovaných výrazů. Lawrence už se svého vítězství nedožil; zemřel roku 1930. Jeho román však tři desetiletí po smrti autora pomohl změnit hranice veřejné debaty o literatuře, společenských třídách a svobodě projevu.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], University of Bristol Archives – Penguin Archive: Lady Chatterley's Lover Trial Papers [2], University of Bristol – Lady Chatterley's Lover and the Obscenity Trial [3], UK Government – Call to Save Judge's Copy of Lady Chatterley's Lover [4], Friends of the National Libraries – The Judge's Copy of Lady Chatterley's Lover [5], img ai generated
