Problém je v tom, že taková událost není zaznamenána v policejních hlášeních, dobových seznamech pohřešovaných ani ve věrohodných svědectvích místních obyvatel. Jediné, co lze spolehlivě sledovat, není zmizení vesnice, ale proměna novinové historky. Z původních šesti stanů a pětadvaceti údajných obyvatel postupně vznikla rozsáhlá osada, vykopané pohřebiště a nakonec i hromadný únos mimozemšťany.
Traper vstoupil do osady, v níž se nikdo neozval
Podle nejznámější verze dorazil kanadský traper Joe LaBelle v listopadu 1930 k osadě na břehu vzdáleného arktického jezera. Místo údajně dobře znal a očekával, že u místních Inuitů najde přístřeší, teplo a jídlo. Tentokrát jej ale přivítalo pouze ticho.
Ve stanech měly zůstat zásoby, zbraně a rozpracované oděvy s jehlami stále zapíchnutými v látce. Nad ohněm visel hrnec s jídlem a venku leželo maso připravené k usušení. LaBelle měl procházet osadou a volat obyvatele, ale nikdo neodpovídal.
Následující detaily se liší podle toho, kterou verzi člověk čte. Někde se objevuje sedm tažných psů, kteří zemřeli hladem. Jinde celé spřežení pohřbené pod téměř čtyřmi metry sněhu. Některá vyprávění přidávají prázdné hroby, jejichž kamenné okraje zůstaly neporušené, a policejní hlídku pozorující neobvyklé modré světlo.
Moderní články pak často uzavírají příběh tvrzením, že zmizelo dva tisíce lidí a nikdo z nich nebyl nikdy nalezen. Takto příběh předkládá i původní inspirační text, přestože pro podobně velkou komunitu ani masové pátrání neexistuje doložitelný záznam.
Nejstarší článek mluvil o šesti stanech
Když se od pozdějších převyprávění vrátíme k nejstaršímu známému tisku, legenda se začne rychle zmenšovat. Dne 27. listopadu 1930 vyšel v amerických novinách The Bee z virginského Danville článek novináře Emmetta E. Kellehera. Jeho dramatický titulek oznamoval zmizení celého „kmene“ a záhadu podivnější než fikce.
Text však nemluvil o vesnici se dvěma tisíci obyvateli. Popisoval tábor tvořený pouhými šesti stany, v němž mělo žít asi pětadvacet mužů, žen a dětí. I to by samozřejmě představovalo vážnou událost, je to však zcela jiný příběh než pozdější masové zmizení celé arktické populace.
Článek obsahoval výrazné literární detaily, ale neposkytoval ověřitelné seznamy jmen, přesné místo tábora ani výpovědi příbuzných pohřešovaných. Nedochovala se ani zpráva o rodinách, které by své blízké hledaly, nebo o obchodnících a misionářích, kteří by ztrátu celé komunity zaznamenali.
Dokonce i některé popisy prostředí působí podezřele. Původní text měl zmiňovat kajaky poškozované vlnami. V listopadu by však bylo jezero v tomto vnitrozemském arktickém regionu běžně zamrzlé. Skeptici rovněž upozorňují, že použití takových plavidel tak daleko ve vnitrozemí by samo vyžadovalo vysvětlení.
Policie záhadu odmítla už několik týdnů po jejím vzniku
Po rozšíření článku začala Královská kanadská jízdní policie dostávat žádosti o vysvětlení. Seržant J. Nelson z oddělení v The Pas proto v lednu 1931 připravil zprávu. Jeho závěr byl přímočarý: pro příběh nenašel žádný podklad.
Podle pozdějších reprodukcí Nelsonovy zprávy byl Joe LaBelle skutečným člověkem, ale svou první loveckou licenci si měl vyřídit teprve v dané sezóně. To zpochybňovalo novinářské tvrzení, že dlouhá léta cestoval po oblasti a obyvatele údajné osady dobře znal. Fotografie připojená k jednomu z článků navíc nebyla pořízena u Angikuni. Pocházela ze staršího policejního archivu a vznikla už roku 1909.
Současná oficiální stránka RCMP označuje zmizení vesnice za nepravdivou městskou legendu. Policie uvádí, že její hlídky nezaznamenaly v regionu žádnou neobvyklou událost a nic podobného nehlásili ani místní lovci či misionáři. Zpochybňuje také představu velké trvalé osady na tak vzdáleném místě.
Oficiální policejní shrnutí ovšem obsahuje vlastní drobnou chybu: za původce příběhu označuje až amerického autora Franka Edwardse a jeho knihu z roku 1959. Dochovaný novinový článek dokazuje, že legenda existovala téměř o třicet let dříve. To však nepodporuje pravdivost zmizení. Pouze to posouvá okamžik, kdy příběh začal žít vlastním životem.
Kniha vrátila zapomenutou historku mezi záhady
Po prvotním rozruchu příběh na několik desetiletí téměř zmizel. V roce 1959 jej rozhlasový moderátor a autor Frank Edwards zařadil do knihy Stranger Than Science, která shromažďovala podivné jevy, nevysvětlená pozorování a údajné záhady.
Edwardsova verze nabídla čtenářům hotový příběh: známý traper přijde do obydleného tábora, najde teplé jídlo a opuštěný majetek, ale obyvatelé se vypařili. Objevili se mrtví psi a jeden otevřený hrob. Od tohoto okamžiku se Anjikuni stalo součástí literatury o paranormálních jevech.
Další knihy už nemusely vycházet z původních novin. Opisovaly Edwardse, jedna druhou a postupně doplňovaly prvky, které příběh ještě více zdramatizovaly. Počet obyvatel rostl z pětadvaceti na několik stovek a nakonec na dva tisíce. Jeden narušený hrob se proměnil v celé vyprázdněné pohřebiště. K mrtvým psům přibyla několikametrová sněhová vrstva a pozdější literatura o UFO dodala světelné objekty mířící k jezeru.
Jakmile se jednotlivé dodatky spojily, vznikl obraz, který už téměř nešlo racionálně vysvětlit. A právě to bylo jeho největší předností: legenda si sama vytvořila tak nemožné podmínky, že jako jediné uspokojivé řešení začala působit nadpřirozená síla.
Jednotlivé části si navzájem odporují
Dobrá strašidelná historka musí vytvořit dojem, že lidé zmizeli během několika sekund. Proto v ní zůstává teplé jídlo, nedokončené šití a doutnající oheň. Jenže stejné vyprávění tvrdí, že psi mezitím zemřeli hladem a byli zasypáni metry sněhu.
Obě situace nemohou dobře popisovat tentýž okamžik. Čerstvě opuštěný tábor by znamenal, že psi byli bez péče krátce. Vyhladovělé spřežení a mohutná vrstva sněhu naopak předpokládají delší dobu. Kdyby v mezidobí opakovaně sněžilo, zmizely by také údajné známky náhlého odchodu a bylo by obtížné tvrdit, že v okolí nezůstala jediná stopa.
Podobný problém mají vykopané hroby. V nejstarším známém článku se slavné vyprázdněné pohřebiště neobjevuje v podobě, v níž je popisují dnešní internetové články. Rozsáhlá verze s otevřenými hroby všech obyvatel je pozdějším doplňkem, který nemá nezávislé potvrzení.
A především chybějí samotní pohřešovaní. Dva tisíce lidí by mělo rodinné vazby, obchodní kontakty, lovecká území a vztahy s okolními komunitami. Jejich zmizení by nebylo pouze záhadou pro osamělého trapera, ale událostí zasahující celý region.
Opuštěný tábor nemusel znamenat katastrofu
Je možné, že legenda vyrostla z mnohem obyčejnějšího zážitku. Joe LaBelle mohl narazit na prázdný nebo částečně opuštěný sezónní tábor a nesprávně pochopit, proč jeho obyvatelé odešli. Pro tuto možnost ale stejně jako pro celé jeho dobrodružství chybí přímý důkaz.
Důležité je, že tradiční život Inuitů nebyl vždy vázán na jednu trvalou „vesnici“ v evropském smyslu. Komunity se pohybovaly podle ročních období, dostupnosti zvěře a podmínek na souši i na ledu. Inuit Tapiriit Kanatami popisuje tradiční táborový život jako sledování zvířat a sezón, při němž si lidé brali jen věci potřebné pro konkrétní cestu.
Cizí návštěvník tedy mohl najít místo, které nepůsobilo zcela vyklizeně, aniž by se jeho obyvatelům cokoli stalo. Některé zásoby nebo vybavení se mohly ponechávat pro návrat. Takový scénář není potvrzeným vysvětlením Anjikuni, pouze připomínkou, že opuštěné tábořiště nelze automaticky zaměnit za scénu hromadného zmizení.
Legenda využila prázdné místo na mapě
Angikuni Lake skutečně existuje. Oficiální kanadská databáze jej umisťuje do dnešního Nunavutu přibližně na 62. stupeň severní šířky a 100. stupeň západní délky. Název má původ v inuktitutštině a oficiálně se píše Angikuni Lake, zatímco podoba Anjikuni se rozšířila především díky legendě.
Pro většinu čtenářů roku 1930 představoval kanadský sever téměř nepředstavitelně vzdálený prostor. Jen málokdo mohl novinový příběh ověřit a místní lidé neměli praktickou možnost reagovat na to, jak jsou jejich životy popisovány v tisku tisíce kilometrů daleko.
Legenda navíc využívá motiv, který funguje napříč kulturami: člověk vstoupí na místo, kde ještě před chvílí probíhal obyčejný život, ale všichni obyvatelé jsou pryč. Přítomné předměty nahrazují chybějící lidi a čtenář automaticky doplňuje katastrofu.
Každý nový autor pak získal motivaci příběh mírně vylepšit. Teplé jídlo nestačilo, proto přibyli psi. Jeden hrob nebyl dostatečně děsivý, a tak se otevřelo celé pohřebiště. Pětadvacet lidí se proměnilo ve dva tisíce. A když příběh vstoupil do éry zájmu o UFO, objevila se na obloze modrá světla.
Nezmizela vesnice, ale hranice mezi zdrojem a převyprávěním
Případ Anjikuni ukazuje, jak snadno se opakování začne zaměňovat za potvrzení. Desítky webů uvádějí stejné detaily a na první pohled působí jako mnoho nezávislých svědectví. Ve skutečnosti však často všechny vedou k jedné knize, jednomu starému článku nebo k textům, které opisovaly jeden od druhého.
Neexistuje důvěryhodný policejní záznam o hromadném zmizení, archeologický důkaz opuštěné vesnice ani seznam pohřešovaných. Oficiální RCMP příběh odmítá a už její reakce z roku 1931 upozorňovala na problémy s hlavním svědkem, fotografiemi i samotným reportérem.
Není možné s absolutní jistotou dokázat, že žádná drobná událost nikdy neinspirovala původní zprávu. Mohlo existovat prázdné tábořiště, nedorozumění nebo vyprávění, které novinář zásadně přetvořil. Z dostupných dokladů však nevychází případ nevysvětleného zmizení.
Jediná část záhady, kterou lze opravdu sledovat krok za krokem, je její růst. Roku 1930 zmizelo z novinového tábora pětadvacet lidí. O několik desetiletí později už internet hledal dva tisíce obětí, vyprázdněné hroby a mimozemskou loď.
Obyvatelé Anjikuni se přitom pravděpodobně neztratili v arktické noci. Zrodili se až v příběhu, který potřeboval, aby zmizeli.
Věděli jste, že…
…sama RCMP dodnes dostává dotazy na několik slavných kanadských legend? Na stejné stránce jako Anjikuni vyvrací také příběh o tom, že americký gangster Al Capone využíval tunely pod městem Moose Jaw k pašování alkoholu. V obou případech se turisticky i mediálně přitažlivé vyprávění rozšířilo navzdory tomu, že pro něj policie nenašla historické důkazy.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], The Bee – Vanished Eskimo Tribe Gives North Mystery Stranger Than Fiction, 27. listopadu 1930 [2], Royal Canadian Mounted Police – Fun facts and urban legends: Anjikuni [3], Natural Resources Canada – Angikuni Lake, Canadian Geographical Names Database [4], Skeptoid – The Vanishing Village of Angikuni Lake [5], Mental Floss – The Strange Story of the Village That Supposedly Vanished Without Any Explanation [6], Inuit Tapiriit Kanatami – Live by the Drum [7], All That’s Interesting – The Mysterious Disappearance of the Anjikuni People [8], img ai generated
