Je to příběh dvou mužů, kteří si téměř ve všem odporovali, ale dějiny je donutily sednout si ke stejnému stolu.
Jeden byl přesvědčeným zastáncem parlamentní demokracie, britské monarchie a svobody jednotlivce. Druhý vybudoval totalitní stát, v němž měl lidský život často menší cenu než politický cíl. Přesto spolu několik let rozhodovali o osudu světa. Právě v tom spočívá jeden z největších paradoxů druhé světové války.
Churchill bolševiky nenáviděl dávno před Stalinem
Občas vzniká dojem, že Churchill začal být vůči Sovětskému svazu kritický až po skončení války. Ve skutečnosti byl jeho odpor ke komunismu mnohem starší.
Už po bolševické revoluci v roce 1917 patřil mezi nejhlasitější britské odpůrce nového režimu. Bolševismus považoval za nebezpečnou ideologii, která podle něj ohrožovala nejen Rusko, ale i samotné základy evropské civilizace. Dokonce prohlásil, že bolševismus je třeba „zadusit v kolébce“, ještě než se stihne rozšířit.
To není bezvýznamný detail. Když se totiž o čtvrt století později ocitl Stalin mezi spojenci Británie, Churchill své přesvědčení nezměnil. Změnil pouze pořadí hrozeb. Komunismus považoval za nebezpečný. Hitlera za nebezpečnějšího.
Když se ďábel stal spojencem
Dne 22. června 1941 napadlo nacistické Německo Sovětský svaz. Pro mnoho lidí na Západě to byl šok. Ještě větším překvapením však byla Churchillova reakce.
Ve svém rozhlasovém projevu oznámil, že Británie poskytne Sovětskému svazu podporu. Nebylo to proto, že by začal obdivovat Stalina nebo komunismus. Naopak. O svých názorech na bolševismus neustoupil ani o krok.
Právě tehdy pronesl jednu ze svých nejslavnějších vět: „Kdyby Hitler napadl peklo, pronesl bych v Dolní sněmovně alespoň několik příznivých slov o ďáblovi.“ Lépe snad Churchillův pragmatismus vystihnout ani nejde. Ve válce totiž někdy nevybíráte spojence podle toho, koho máte rádi. Vyberete si toho, bez koho válku nevyhrajete.
Aristokrat a revolucionář
Churchill a Stalin představovali dva světy, které si snad ani nemohly být vzdálenější.
Churchill byl aristokrat, milovník historie, parlamentních tradic a britské monarchie. Vyrůstal v prostředí, kde se politika vedla v Dolní sněmovně a kde byla demokracie považována za přirozenou součást života.
Stalin vyrůstal na opačném konci Evropy. Syn ševce z gruzínského Gori prošel revolučním podzemím, vězením i vyhnanstvím. Věřil, že společnost lze přetvořit silou, a během své vlády neváhal používat prostředky, které stály životy milionů lidí.
Na papíře by spolu neměli být schopni vydržet ani jednu společnou večeři. Přesto spolu seděli na konferencích v Teheránu, Jaltě i Moskvě a rozhodovali o budoucnosti kontinentu. Není divu, že jejich jednání bývala směsicí zdvořilosti, opatrnosti a vzájemného podezírání.
Důvěra nikdy nepřišla. Respekt ano.
Churchill Stalinovi nikdy skutečně nevěřil. Stalin nikdy nevěřil Churchillovi. To však neznamená, že se navzájem podceňovali. Naopak.
Churchill si dobře uvědomoval Stalinovu neobyčejnou vůli i schopnost udržet Sovětský svaz ve válce navzdory katastrofálním ztrátám. Stalin zase pochopil, že britský premiér není muž, kterého lze zastrašit nebo přimět k ústupkům pouhou silou.
Jejich vztah proto nestál na přátelství. Stál na respektu. A právě to je rozdíl, který bývá často přehlížen. Důvěra je osobní. Respekt může existovat i mezi lidmi, kteří se nikdy nepřestanou podezírat.
Papírek, který rozdělil Evropu
V říjnu 1944 se v Moskvě odehrála jedna z nejpodivnějších scén moderních dějin. Churchill vzal list papíru a napsal na něj několik čísel.
Rumunsko – 90 % Sovětský svaz.
Řecko – 90 % Británie.
Bulharsko, Maďarsko, Jugoslávie...
Vedle každé země procenta určující, jak velký vliv by po válce měla mít která velmoc.
Papír posunul Stalinovi. Stalin se na něj podíval, vzal modrou tužku a jednoduše udělal fajfku. Hotovo. Během několika minut spolu dva muži neformálně diskutovali o budoucnosti milionů Evropanů. Churchill později navrhl, že by bylo lepší papír zničit, protože by mohl působit příliš cynicky.
Stalin se prý jen usmál. „Nechte si ho.“ Je těžké najít scénu, která by lépe vystihovala tehdejší velmocenskou politiku.
Konec společného nepřítele
Dokud existoval Hitler, spojovalo Churchilla a Stalina něco silnějšího než jejich vzájemná nedůvěra. Jakmile Německo padlo, začalo být stále zřejmější, že jejich představy o poválečné Evropě jsou neslučitelné.
Churchill sledoval, jak Sovětský svaz upevňuje svůj vliv ve střední a východní Evropě. To, co během války považoval za dočasnou nutnost, začal stále více vnímat jako vznik nové hrozby. Nebyl překvapený. Spíše měl pocit, že se potvrzuje to, čeho se obával už od bolševické revoluce.
Od spojence k železné oponě
Jen necelý rok po skončení války pronesl Churchill ve Fultonu projev, který vstoupil do dějin. „Od Štětína na Baltu až po Terst na Jadranu spadla přes kontinent železná opona.“
Nebyla to jen silná metafora. Bylo to veřejné konstatování, že válečné spojenectví skončilo a Evropa vstupuje do nové éry.
Je až symbolické, že muž, který během války dokázal se Stalinem spolupracovat, se stal zároveň jedním z prvních státníků, kteří otevřeně upozornili na nebezpečí sovětské expanze. Neznamená to, že změnil své názory. Naopak. Možná se jen vrátil tam, kde byl už před rokem 1941.
Spojenectví bez iluzí
Churchill a Stalin si nikdy nemuseli věřit. Stačilo, že oba věděli, co by se stalo, kdyby spolupracovat přestali.
Právě v tom spočívá jedinečnost jejich vztahu. Nebyl postaven na společných hodnotách ani na osobních sympatiích. Nevycházel z přátelství, ale z chladného poznání, že někdy mohou dějiny přinutit ke spolupráci i lidi, kteří by za jiných okolností stáli na opačných stranách barikády.
Možná právě proto je jejich příběh stále aktuální. Připomíná totiž, že v mezinárodní politice bývá rozdíl mezi spojencem a přítelem mnohem větší, než bychom si přáli.
CHURCHILLOLOGIE
Existují historické osobnosti, o kterých stačí napsat jeden článek. Winston Churchill mezi ně nepatří. Byl symbolem odporu proti Hitlerovi, ale také mistrem politického jazyka, mediální strategie, technologických vizí i člověkem s velmi rozporuplnou povahou. Série Churchillologie sleduje různé podoby muže, který výrazně ovlivnil 20. století — od války a politiky přes psychologii až po jeho zvláštní návyky, vztahy a způsob přemýšlení o světě.
SLEDUJTE SERIÁL CHURCHILLOLOGIE NA KÓD ENIGMA
Zdroje: Britannica [1], Churchil Archives Center [2], BBC [3, 4], European Union [5], Novel Prize [6], Americas National Churchill Museum [7], Biography [8], World History, img ai generated leonardo ai, foto picryl, wikimedia commons
