Proroctví, které nebylo proroctvím
Když Carl Sagan v roce 1995 vydal knihu The Demon-Haunted World: Science as a Candle in the Dark, nepsal ji jako věštec s křišťálovou koulí. Byl astronom, popularizátor vědy a člověk, který dokázal přenést vesmír z akademických přednášek do obýváků. Miliony lidí díky němu poprvé pochopily, že pohled na hvězdy nemusí být únikem z reality, ale návratem k nejzákladnějším otázkám: kdo jsme, odkud přicházíme a jak poznáváme svět.
Jenže právě člověk, který uměl veřejnosti ukázat krásu vědy, zároveň velmi dobře věděl, jak křehká tato kultura je. V jedné ze svých nejcitovanějších pasáží popsal budoucí Ameriku jako společnost, v níž technologická moc leží v rukou několika málo lidí, veřejnost už nedokáže kvalifikovaně zpochybňovat autority a lidé ztrácejí schopnost rozlišovat mezi tím, co je příjemné, a tím, co je pravdivé. Z dnešního pohledu to zní mrazivě. Ne proto, že by Sagan předpověděl konkrétní sociální síť, generativní umělou inteligenci nebo politický spor roku 2026, ale proto, že přesně vystihl mechanismus, kterého se měl moderní svět bát.
Víc informací neznamená víc porozumění
Devadesátá léta měla zvláštní optimismus. Studená válka skončila, internet se otevíral veřejnosti a zdálo se, že vědění bude konečně dostupnější než kdy dřív. Vize byla svůdná: když bude mít člověk přístup k informacím, bude lépe rozumět světu. Sagan byl opatrnější. Chápal, že informace samy o sobě nestačí. Aby měly smysl, potřebujeme nástroje, jak je třídit, ověřovat, porovnávat a někdy také odmítnout.
To je jeden z největších paradoxů současnosti. Nikdy v dějinách neměli lidé tak rychlý přístup k tolika poznatkům, datům, názorům, fotografiím, videím a vysvětlením. Zároveň ale nikdy nebylo tak snadné nechat se zahltit proudem tvrzení, která vypadají přesvědčivě, ale nestojí na pevných důkazech. Informace se dnes nešíří jen podle pravdivosti. Šíří se podle emoce, rychlosti, identity, algoritmické výhodnosti a schopnosti udržet pozornost. Pravda je v takovém prostředí často pomalejší než dojem.
Pew Research Center v roce 2025 upozornil, že více než polovina dospělých uživatelů TikToku ve Spojených státech říká, že na této platformě pravidelně získává zprávy. V roce 2020 to bylo jen 22 %. To samo o sobě neznamená, že TikTok je „špatný“ nebo že tradiční média jsou automaticky lepší. Ukazuje to ale zásadní proměnu: stále více lidí se o světě dozvídá v prostředí, které je postavené na krátkých formátech, silném emocionálním háčku a personalizovaném proudu obsahu. V takovém světě už otázka nezní jen „co je pravda“, ale také „proč mi to algoritmus právě teď ukazuje“.
Důvěra ve vědu se nezhroutila. Jen se rozštěpila
Saganova obava se často vykládá jako jednoduchý příběh: věda na jedné straně, pověry a ignorance na druhé. Jenže realita je složitější. Důvěra ve vědu se globálně nezhroutila. Velká mezinárodní studie publikovaná v Nature Human Behaviour v roce 2025 ukázala, že ve většině zkoumaných zemí lidé vědcům stále poměrně dost důvěřují a zároveň si často přejí, aby se vědci více zapojovali do společnosti a rozhodování. To je důležitá korekce proti apokalyptickému dojmu, že veřejnost vědu jednoduše opustila.
Ve Spojených státech je ale vidět něco jiného: ne úplný pád důvěry, ale její politické a kulturní štěpení. Pew v roce 2026 uvádí, že 77 % Američanů má alespoň určitou důvěru ve vědce, pokud jde o jednání ve veřejném zájmu. Jenže mezi demokraty a republikány zeje výrazný rozdíl. U demokratů a lidí k nim se přiklánějících jde o 90 %, u republikánů a jejich podporovatelů o 65 %. Podobně se rozevírá i pohled na dopad vědy na společnost: většina Američanů ho stále hodnotí pozitivně, ale méně než před pandemií a s mnohem silnějším stranickým rozdílem než dřív.
To je možná přesně ta zóna, které by Sagan rozuměl. Nebál se jen toho, že lidé přestanou znát fakta. Bál se toho, že se poznání stane součástí identity. Že lidé nebudou posuzovat tvrzení podle důkazů, ale podle toho, zda přichází z jejich tábora. Věta „dělám si vlastní výzkum“ může být zdravým projevem zvědavosti. Může se ale také stát zástěrkou pro selektivní pochybnost, kdy člověk odmítá silné důkazy od institucí, kterým nedůvěřuje, a současně přijímá slabá tvrzení od lidí, kteří potvrzují jeho pocit světa.
Umělá inteligence a nový problém přesvědčivosti
Do této situace vstoupila generativní umělá inteligence. Není to démon a není to automatický nepřítel pravdy. Může být mimořádně užitečná, zrychlit práci, pomoci s vysvětlováním, programováním, analýzou nebo tvorbou. Jenže zároveň přináší problém, který Saganova doba ještě neznala v této podobě: stroj dokáže vyrobit odpověď, která zní klidně, plynule a autoritativně, i když pod ní mohou být chyby, mezery nebo špatně pochopené souvislosti.
Dříve člověk často viděl alespoň cestu, po které k informaci přišel. Otevřel knihu, článek, vyhledávač, databázi nebo odborný zdroj. Dnes může dostat hotový odstavec, který působí jako výsledek vědění, ale ve skutečnosti je spíš syntézou pravděpodobných slov. To neznamená, že je nutně špatný. Znamená to, že vyžaduje jiný typ bdělosti. U AI se nestačí ptát, zda odpověď zní rozumně. Je třeba se ptát, odkud pochází, co vynechává, jaké má zdroje a co by ji mohlo vyvrátit.
Saganova otázka se tím stává ještě naléhavější. Nevěříme něčemu proto, že je to pravda, nebo proto, že to má formu pravdy? V informačním prostředí, kde může být lež krásně napsaná, omyl sebevědomý a manipulace esteticky dokonalá, je schopnost zpomalit téměř radikální dovedností.
Saganův detektor nesmyslů pro rok 2026
Sagan nenabízel beznaděj. Právě naopak. Jeho „svíčka ve tmě“ nebyla obrazem elitářské vědy, která svítí z věže na zmatený lid. Byla spíš malým, zranitelným světlem, které si lidé musí předávat a chránit. V knize popsal také svůj slavný „Baloney Detection Kit“, tedy sadu mentálních nástrojů, jak nenaletět nesmyslům. Základní princip je překvapivě prostý: nevěřit tvrzení jen proto, že je uklidňující, vzrušující, autoritativní nebo populární.
V praxi to znamená hledat nezávislé potvrzení, ptát se, zda je tvrzení testovatelné, porovnávat více vysvětlení, dávat přednost tomu, které nepotřebuje zbytečně mnoho divokých předpokladů, a hlídat si vlastní přání. Nejtěžší část přitom není aplikovat kritické myšlení na protivníky. To umí skoro každý. Skutečný test začíná ve chvíli, kdy stejnou přísnost použijeme na tvrzení, kterému bychom sami rádi věřili.
Právě tady se věda liší od pouhé jistoty. Věda není soubor vět, které se nesmějí zpochybnit. Je to metoda, která umožňuje zpochybňovat věci tak, aby z toho nevznikl chaos, ale lepší poznání. Dobrý skeptik není člověk, který odmítá všechno. Je to člověk, který se ptá stejným způsobem i tehdy, když se mu odpověď nehodí.
Tma nezmizela. Jen změnila podobu
Sagan dělil svět do silného obrazu: věda jako světlo a temnota jako prostor pověr, sebeklamu a manipulace. Dnes bychom možná ten obraz museli doplnit. Tma už nevypadá jen jako horoskop, léčivé krystaly nebo laciná pseudověda. Někdy má podobu profesionálně sestříhaného videa, elegantního grafu, virálního vlákna, sebevědomého influencera nebo dokonale plynulé odpovědi umělé inteligence. Není méně nebezpečná proto, že vypadá moderněji.
Přesto by bylo chybou číst Sagana jako autora zoufalství. Jeho varování je silné právě proto, že v sobě má návod k odporu. Neříká, že lidé jsou odsouzeni k tmě. Říká, že světlo není samozřejmé. Potřebuje instituce, které si důvěru zaslouží. Potřebuje vzdělávání, které neučí jen fakta, ale i způsob myšlení. Potřebuje média a technologie, které lidem nepředkládají jen to, co je udrží co nejdéle na obrazovce. A potřebuje veřejnost, která nepovažuje změnu názoru za slabost.
Carl Sagan se díval do vesmíru a viděl nesmírnost, před níž je člověk malý. Ale právě proto mu záleželo na lidské schopnosti myslet. Vesmír nám nedá žádnou záruku, že pravda zvítězí sama od sebe. To je lidská práce. Svíčka ve tmě není reflektor, který jednou provždy zažene neznámo. Je to jen malé světlo, které stačí na další krok. A možná právě v době algoritmů, informačního hluku a umělé inteligence potřebujeme tuto starou Saganovu metaforu víc než kdy dřív.
Zdroje: Library of Congress – The Demon-Haunted World: Science as a Candle in the Dark [1], Pew Research Center – Americans’ confidence in scientists [2], Pew Research Center – Americans’ views on the impact of science on society [3], Pew Research Center – Social Media and News Fact Sheet [4], Pew Research Center – 1 in 5 Americans now regularly get news on TikTok [5], Nature Human Behaviour – Trust in scientists and their role in society across 68 countries [6], PubMed – Trust in scientists and their role in society across 68 countries [7], WorldCat – The Demon-Haunted World: Science as a Candle in the Dark [8], img ai generated
