Vypadalo to jako jednoduchý úkol. Astronauti však byli po chvíli vyčerpaní
Když se v polovině šedesátých let američtí astronauti začali vydávat mimo kosmické lodě, naráželi na problém, který na Zemi skoro neexistuje. Člověk se může rukou přidržet, otočit šroubem nebo posunout nástrojem, protože stojí na podlaze a opírá se o ni. Ve volném prostoru ale žádná podlaha není. Pokud astronaut zatlačí na předmět, opačná síla začne pohybovat jeho vlastním tělem. Úkol, který by technik na Zemi zvládl během několika vteřin, se tak může změnit v únavný zápas o stabilní polohu.
Právě to ukázaly dřívější americké kosmické vycházky. Astronauti dokázali bezpečně vystoupit z kabiny, ale při složitější práci mimo ni se rychle vyčerpávali. Ruce ve ztuhlých rukavicích se unavovaly, pohyby narušovaly vlastní orientaci a člověk spotřebovával mnohem více energie, než plánovači očekávali. Výsledkem nebylo selhání odvahy ani odborné přípravy. Ukázalo se, že NASA ještě úplně nepochopila, jak má člověk pracovat v beztížném stavu.
To byla před plánovaným přistáním na Měsíci velká překážka. Budoucí posádky měly nejen cestovat mezi Zemí a Měsícem, ale také manipulovat s vybavením, překládat materiál a případně opravovat systémy kosmických lodí. Když by astronaut nedokázal během výstupu bezpečně vykonat ani relativně jednoduchou práci, znamenalo by to pro komplikované budoucí mise vážný problém.
FOTO NASA via PICRYL
Poslední Gemini dostala úkol dokončit, co předchozí lety nedokázaly
Dne 11. listopadu 1966 odstartovala z Floridy kosmická loď Gemini 12. Na palubě byli velitel James Lovell a pilot Edwin „Buzz“ Aldrin. Šlo o poslední pilotovanou misi programu Gemini, který během několika let naučil NASA řadu základních dovedností potřebných pro projekt Apollo: manévrování na oběžné dráze, setkání s jiným tělesem, spojování lodí i dlouhodobější pobyt lidí ve vesmíru.
Gemini 12 měla zvládnout několik úkolů. Posádka se měla setkat s nepilotovaným cílovým stupněm Agena a spojit se s ním. Aldrin měl provést tři výstupy z kabiny různého typu, při nichž se otestuje jeho schopnost manipulovat s předměty, pohybovat se podél konstrukce a udržovat polohu potřebnou k práci. Kromě velkého prostoru kolem Země tak byla důležitou součástí přípravy i obyčejná otázka: kam si astronaut dá nohy, když potřebuje použít obě ruce?
Aldrin se na úkol připravoval důkladně. Patřil k lidem, kteří věnovali pozornost detailům pohybu a polohování. Zásadní se ukázaly simulace v bazénu, kde díky vztlaku bylo možné některé aspekty pohybu v beztížném stavu přiblížit. Voda nepředstavuje dokonalý model vesmíru, protože klade odpor a její fyzika je jiná. Umožňuje však opakovaně nacvičovat úkony, hledat vhodné polohy a vyzkoušet, kam umístit madla či opěrky.
Bazén neimitoval vesmír dokonale, ale naučil ruce a nohy spolupracovat
Představme si astronauta, který má utáhnout šroub na vnější stěně lodi. Pokud se drží pouze jednou rukou, druhou pracuje a celé tělo mu při každém pohybu ujíždí stranou, dostane se rychle do nepohodlné polohy. Když však může zasunout chodidla do opěrek a současně se přidržet vhodně umístěného madla, vytvoří si stabilnější pracovní základnu. Najednou se ze zápasu s vlastními pohyby stává proveditelný technický úkol.
Právě takové prvky byly připraveny pro Gemini 12. Na vnější části lodi se nacházela madla, úchyty a pracovní místa. Aldrin měl také předem rozdělené úkoly tak, aby mohl sledovat vlastní tempo a neztrácel síly zbytečným bojem o polohu. Do značné míry šlo o problém ergonomie – stejného oboru, který zkoumá, jak přizpůsobit nástroje lidskému tělu v továrně nebo kanceláři. Jen tentokrát byla „kancelář“ na oběžné dráze.
Mise poskytla jasný výsledek. Aldrin se během jednoho výstupu postavil v otevřené kabině, při další vycházce se dostal mimo loď a pracoval na připraveném panelu, kde prováděl sérii manuálních úkonů včetně práce s nářadím. Nešlo o efektní improvizaci před televizními kamerami. Každý pohyb představoval praktický test, zda lze člověku vytvořit podmínky pro stabilní a opakovatelnou práci.
Spojení s Agenou bylo důležité stejně jako výstupy
Gemini 12 se také úspěšně setkala s cílovým tělesem Agena a připojila se k němu. Lovell a Aldrin tak prověřili schopnost přesně navádět loď k jinému objektu na oběžné dráze. To byl další nezbytný předpoklad pro lunární expedice, které měly využívat samostatné části kosmické sestavy a později jejich opětovné spojení.
Samotný let měl ovšem i technické potíže. Některé manévrovací trysky nefungovaly podle očekávání a plánované využití motoru Ageny bylo omezené. Přes tyto problémy ale NASA získala to, co nejvíc potřebovala: potvrzení, že dobře připravený astronaut s vhodnými úchyty a promyšleným pracovním postupem zvládne smysluplné úkony v otevřeném kosmickém prostoru.
Když se 15. listopadu 1966 posádka vrátila na Zemi, program Gemini byl u konce. Jeho poslední mise nepatří v populární paměti mezi nejslavnější lety, protože nepřinesla první krok na Měsíci ani dramatickou záchranu posádky. Přesto odstranila jednu z největších praktických nejistot před érou Apolla. V roce 1969 pak Aldrin vystoupil na měsíční povrch jako druhý člověk v dějinách.
Z pohledu NASA šlo o malé vítězství, bez kterého by další bylo těžší
Historie kosmonautiky bývá vyprávěna podle velkých prvenství. První člověk ve vesmíru, první přistání na Měsíci, první trvale obývaná stanice. Gemini 12 připomíná méně nápadnou pravdu: při složité expedici často rozhoduje schopnost vykonat drobný úkon bezpečně a bez vyčerpání. Zkouška opěrky pro chodidla může být stejně důležitá jako síla rakety, která celý stroj vynesla na oběžnou dráhu.
Zkušenosti z Gemini 12 se promítly do dalších příprav astronautů a vývoje pracovních postupů. Výcvik pod vodou se stal významnou součástí kosmické přípravy a princip stabilního pracovního místa přetrval i v pozdějších systémech. V tomto smyslu změnil Buzz Aldrin budoucnost kosmických vycházek nikoli proto, že se mimo loď pohyboval nejrychleji, ale protože ukázal, jak se tam dá pracovat pomalu, přesně a bez zbytečného vyčerpání.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], NASA – Gemini XII, mission overview and chronology [2], NASA – 55 Years Ago: Gemini XII Closes Out a Successful Program [3], NASA – Building on a Mission: Neutral Buoyancy Facilities for Spacewalk Training [4],img ai generated
