Policie zveřejnila jeho fotografie, vytvořila posmrtnou masku a prověřovala jednu identitu za druhou. Nikdo se však nepřihlásil. Až o 74 let později genetická genealogie ukázala na melbournského elektroinženýra Carla „Charlese“ Webba. Jenže tím jedna z nejslavnějších australských záhad neskončila. Naopak.
Webb měl manželku, pět sourozenců a početnou rodinu. Jak mohl jednoduše zmizet? Proč nikdo z lidí, kteří ho znali, nepoznal jeho tvář v novinách? Proč přijel právě do Adelaide? A kdo nebo co ukončilo jeho život na Somerton Beach?
Muž, kterého nikdo nedokázal pojmenovat
Tělo našli dva mladí jezdci, kteří ráno cvičili koně na Somerton Beach jižně od Adelaide. Muž seděl opřený o nízkou zeď pod esplanádou. Byl čistě oholený, dobře oblečený, vypadal přibližně na čtyřicet a na klopě měl nedokouřenou cigaretu. U sebe neměl peněženku ani jakýkoli doklad, podle něhož by jej bylo možné identifikovat. Policie našla pouze několik běžných drobností – hřebeny, zápalky, žvýkačky, cigarety, použitou jízdenku na autobus a nepoužitou jízdenku na vlak.
Několik lidí si vzpomnělo, že večer předtím viděli na stejném místě ležet nebo sedět muže. Jeden svědek zaznamenal pohyb ruky. Nikdo mu ale neviděl dost dobře do obličeje, aby bylo možné s jistotou prokázat, že šlo o stejného člověka. Koronární spis tak ponechával otevřenou dokonce i možnost, že zemřel jinde a na pláž byl dopraven až později.
Pitva situaci nijak nezjednodušila.
Některé vnitřní orgány byly překrvené, slezina výrazně zvětšená a lékaři považovali přirozené úmrtí za nepravděpodobné. Chemické testy však v žaludku, játrech, krvi ani moči neodhalily žádný z běžně hledaných jedů. Vládní analytik R. J. Cowan při vyšetřování uvedl, že pokud smrt skutečně způsobil jed, muselo jít o látku tehdy používanou neobvykle. Definitivní příčinu smrti koroner neurčil.
Policie tedy měla mrtvého muže bez jména a smrt bez spolehlivého vysvětlení. A potom se začaly objevovat stopy, které celý případ změnily téměř v román.
FOTO PICRYL
V kapse měl jen dvě slova: „Skončeno“
Při pozdější podrobné prohlídce oblečení objevil profesor John Burton Cleland v malé vnitřní kapse kalhot pevně srolovaný kousek papíru.
Byla na něm vytištěna slova Tamám šud. Perský výraz lze přeložit jako „skončeno“, „dokončeno“ či „konec“ a nachází se na závěru některých vydání Rubáijátu perského básníka Omara Chajjáma. Policisté zjistili, že papírek byl z knihy skutečně vytržen. Význam však nebyl vůbec jasný.
Cleland jej považoval za podporu hypotézy, že muž zemřel vlastní rukou. Detektiv Raymond Leane upozorňoval naopak na to, že útržek mohl do kapsy vložit kdokoli a že nevylučuje vraždu. Další vyšetřovatel mu nepřikládal žádný jasný význam. Už tehdy tedy existovaly tři interpretace stejné stopy a žádná z nich nešla dokázat.
Příběh se stal ještě podivnějším v červenci 1949.
Muž oznámil policii, že v zadní části svého automobilu našel výtisk Rubáijátu, který tam údajně ležel už od listopadu předchozího roku. Z jeho poslední stránky chyběl přesně ten kousek, který odpovídal útržku nalezenému u mrtvého. Na zadní straně knihy byly navíc zachyceny řádky zdánlivě nesouvisejících písmen a několik telefonních čísel. Jeden kontakt patřil ženě jménem Jessie Thomson, která bydlela jen několik stovek metrů od místa nálezu těla. Policii řekla, že mrtvého nezná.
Zrodila se legenda o šifře, špionech a dokonale utajeném agentovi. Sedmdesát let pak případ rostl především kolem těchto záhad. Jenže skutečné rozuzlení přišlo z úplně jiného místa.
Jeho jméno přežívalo ve vlasech přilepených k posmrtné masce
Před pohřbem vytvořili vyšetřovatelé sádrový odlitek hlavy a ramen neznámého muže. O mnoho desetiletí později si výzkumník Derek Abbott všiml, že v odlitku zůstalo zachyceno několik původních vlasů.
Právě z nich se podařilo získat velké množství genetických markerů. Abbott se spojil s americkou forenzní genealožkou Colleen Fitzpatrick a společně začali stavět rodokmen nikoli od známého člověka k předkům, ale opačně – od DNA neznámého mrtvého k žijícím příbuzným.
Databáze nabídla tisíce genetických shod.
Jedna větev však byla zvlášť zajímavá. Vedla k rodině Keaneových – a právě jméno Keane se našlo na některých věcech v zavazadle, které policie už v lednu 1949 spojila s mrtvým mužem.
Genealogové nakonec dospěli k rodině Webbových. A v ní existoval jeden muž správného věku, který v určitém okamžiku prakticky zmizel z dokumentů a neměl známé datum úmrtí.
Carl Webb.
Najednou měl mrtvý rodiče, sourozence, zaměstnání i manželku
Carl, běžně nazývaný Charles Webb, se narodil 16. listopadu 1905 ve Footscray ve státě Victoria. Byl nejmladším ze šesti dětí. Jeho otec Richard pocházel z Německa a rodina provozovala pekárnu ve Springvale. Charles později pracoval jako výrobce či opravář elektrických přístrojů a v roce 1941 se oženil s o dvacet let mladší Dorothy Jean Robertsonovou.
Nebyl to tedy člověk bez minulosti.
Rodina po něm zanechala fotografie. Hrál fotbal, zajímal se o karty a řešil bridžové úlohy v novinách. Inzeroval tenisové rakety, kulečníková tága, elektrický holicí strojek i automobil. Jeho příbuzní patřili k dobře známé místní rodině. Právě proto je identifikace tak překvapivá.
Desítky let jsme si mohli představovat, že Somertonský muž byl někdo odjinud. Cizinec. Přistěhovalec bez rodiny. Tajný agent, jehož skutečná existence byla záměrně skryta. Charles Webb byl ale Australan s pěti sourozenci a manželkou.
A přesto jej nikdo nepoznal.
Jak může člověk z početné rodiny prostě zmizet?
Na tuto otázku nemáme jedinou uspokojivou odpověď.
Webbovi dnešní příbuzní při zpětném pátrání zjistili, že v rodině skutečně přežíval neurčitý příběh o dávno ztraceném členovi. Nikdo však nevěděl, že tento muž ležel od roku 1949 v Adelaide pod náhrobkem označujícím jej pouze jako neznámého. Když byly v roce 2022 objeveny rodinné fotografie, byl Charles na jedné z nich dokonce jasně označen jménem „Charlie“.
Část odpovědi pravděpodobně souvisí s jeho životem těsně před smrtí.
Charlesovi rodiče byli už mrtví, jeden z jeho bratrů zahynul během druhé světové války a manželství s Dorothy se rozpadlo. Podle jejích pozdějších výpovědí byl Charles samotář a neměl mnoho blízkých přátel. Kolem roku 1947 se z běžných záznamů prakticky vytrácí.
Když tedy o rok později zemřel, nebyl součástí každodenního života rodiny, která by okamžitě upozornila policii, že se nevrátil z práce nebo z návštěvy.
To ovšem celý problém nevysvětluje.
Jeho fotografie byly v novinách. Jenže možná v těch špatných
Případ mrtvého muže vyvolal v Jižní Austrálii značnou pozornost. Policie zveřejňovala fotografie těla a později měla k dispozici také jeho posmrtnou masku.
Jenže Webb pocházel z Melbourne ve státě Victoria, stovky kilometrů od Adelaide.
Derek Abbott při studiu dobového tisku upozornil, že zatímco fotografie Somertonského muže byly v Adelaide dobře známé, v Melbourne se objevovaly mnohem méně. Podle jeho pátrání se podařilo najít jen velmi málo viktoriánských článků s fotografií mrtvého. V době bez televize v dnešním rozsahu, internetu, sociálních sítí a propojených databází pohřešovaných osob stačilo nekoupit správné noviny správný den.
Dnešní člověk má sklon představovat si rok 1948 pomocí informačního světa roku 2026. Jenže zpráva o neznámém mrtvém v Adelaide se nemusela automaticky dostat před oči rodiny v Melbourne. A pokud už Charles své příbuzné předtím přestal kontaktovat, nemuseli mít důvod hledat jeho fotografii mezi zprávami o neznámém těle v jiném státě.
Existuje samozřejmě i temnější možnost – že někdo z rodiny fotografii viděl a z jakéhokoli důvodu se neozval. Pro tuto hypotézu ale nemáme důkaz. I badatelé, kteří ji zvažovali, ji označují pouze za jednu z možných odpovědí.
Ještě podivnější je, že jeho vlastní žena nevěděla, že je mrtvý
Dorothy Webb podala v roce 1951, téměř tři roky po Charlesově smrti, žádost o rozvod kvůli opuštění manželky.
Veřejné oznámení v melbournských novinách vyzývalo Charlese, aby se k řízení přihlásil. Pravděpodobně tedy ani Dorothy netušila, že muž, s nímž chce právně ukončit manželství, už od roku 1949 leží na hřbitově West Terrace v Adelaide.
A zde příběh získává další zvláštní rozměr.
Dorothy se mezitím přestěhovala právě do Jižní Austrálie, na Yorkeův poloostrov. Není jasné, kdy přesně tam odešla ani proč. Stejně tak nevíme, zda Charles věděl, kde jeho odloučená žena žije, a zda s jeho vlastní cestou do Adelaide existovala nějaká souvislost.
To je jedna z největších děr v příběhu. Víme, že Charles zmizel z Melbourne. Víme, že na konci listopadu 1948 přijel nebo se pohyboval v Adelaide. Nevíme, co bylo mezi tím. A právě tento chybějící rok může obsahovat odpověď téměř na všechno.
„Keane“ možná nebyla falešná identita, ale obyčejné rodinné oblečení
Jedna z dlouholetých „špionážních“ stop dnes naopak dostala překvapivě prozaické vysvětlení.
V kufru spojovaném s mrtvým byly kusy oděvu označené jménem Keane. Policie proto v roce 1949 hledala pohřešovaného člověka tohoto jména, nikoho odpovídajícího však nenašla.
Po identifikaci Charlese Webba se ukázalo, že jeho sestra Freda byla provdaná za Geralda Keanea a jejich syn John Russell Keane sloužil u australského letectva. Za války zemřel v Evropě a jeho osobní věci byly vráceny rodičům. John byl navíc Charlesovi velikostně velmi podobný. Abbott proto považuje za pravděpodobné, že Webb jednoduše nosil část oblečení po zemřelém synovci.
Jedna z nejzáhadnějších stop případu tak možná nebyla vůbec záhadou. A podobně dopadly i některé špionážní teorie.
Dosud se neobjevil žádný přesvědčivý důkaz, že by Charles Webb pracoval pro zpravodajskou službu nebo měl vazby na sovětskou špionáž. Jeho skutečný život zatím vypadá mnohem obyčejněji – a současně možná mnohem smutněji.
Rozvodové dokumenty vrhly na lístek „Skončeno“ úplně jiné světlo
Když se po roce 2022 podařilo dohledat dokumenty z rozvodového řízení, objevila se v nich informace, kterou vyšetřovatelé roku 1949 nemohli znát.
Dorothy popsala manžela jako uzavřeného, náladového a problematického člověka, který často psal básně s tématem smrti. Popsala také vážnou epizodu z roku 1946, kdy jej doma našla ve velmi špatném fyzickém a psychickém stavu.
To samozřejmě nedokazuje, že Webb zemřel vlastní rukou.
Zpětně diagnostikovat člověka podle rozvodového spisu by bylo nezodpovědné a dodnes není známo, jak přesně Somertonský muž zemřel. Najednou ale útržek se slovy „Tamám šud“ nevypadá pouze jako exotický prvek špionážní hádanky.
Může – jen může – souviset s osobním příběhem člověka, který měl podle manželky dlouhodobý vztah k poezii a smrti.
A už v roce 1949 právě tímto směrem uvažoval profesor Cleland, když považoval útržek za možný náznak úmyslné smrti. Detektivové jej ovšem varovali, že stejná stopa nevylučuje ani jiné scénáře. Po téměř osmdesáti letech jsme na tom v tomto ohledu překvapivě podobně.
A co tajný kód?
Ani identita Charlese Webba nevysvětlila několik řádků písmen nalezených na zadní straně Rubáijátu. Nevíme, zda skutečně šlo o šifru.
Mohly to být iniciály slov, soukromé poznámky, pomůcka k zapamatování textu nebo něco úplně jiného. Samotný fakt, že několik písmen vypadá jako kód, není důkazem zpravodajské činnosti. K dispozici je navíc příliš málo textu na spolehlivé statistické rozluštění. Podle nejnovějšího shrnutí případu Derek Abbott považuje za uspokojivě vysvětlenou především stopu jména Keane; význam řádků písmen, důvod Webbovy cesty do Adelaide i okolnosti smrti zůstávají nejasné.
Podobně zůstává nevyřešená role Jessie Thomson.
Její telefonní číslo se nacházelo v knize spojené s případem a bydlela nedaleko Somerton Beach. Policii však řekla, že mrtvého nezná. O mnoho desetiletí později její dcera tvrdila, že jí matka přiznala, že identitu Somertonského muže znala. Takové pozdní svědectví už ale nelze spolehlivě ověřit.
Identifikace Webba tedy odstranila jednu obrovskou neznámou. Několik dalších ponechala téměř nedotčených.
Ani jeho jméno zatím není úředně definitivní
Ještě jedna nuance je důležitá.
Derek Abbott a Colleen Fitzpatrick oznámili identifikaci Carla „Charlese“ Webba v roce 2022 a na základě genetických vazeb k příbuzným považují výsledek za prakticky jistý. Webbovi žijící příbuzní poskytli další DNA a staré rodinné fotografie muže vzhledově odpovídají mrtvému ze Somertonu.
Jižní Austrálie ale případ řeší samostatnou oficiální cestou.
Tělo bylo v květnu 2021 exhumováno a policie s Forensic Science South Australia provádí vlastní vyšetřování. Podle nejnovějšího veřejně dostupného stanoviska z července 2026 zatím policejní zpráva nebyla předložena koronerovi a identita nebyla formálně uzavřena jeho rozhodnutím. Policie tehdy pouze uvedla, že vyšetřování pokračuje.
Abbott svou jistotu vyjadřuje číslem 99,99 procenta. Formální tečka ale zatím chybí. Je příznačné, že i po vyřešení největší části záhady Somertonský muž stále čeká na poslední úřední potvrzení svého jména.
O příčině smrti se možná definitivní pravdu nedozvíme nikdy
Exhumace mohla pomoci s identitou. S příčinou smrti je situace mnohem horší.
Po více než sedmi desetiletích zůstaly především kosterní pozůstatky. Pokud člověk nezemřel následkem zranění, které zanechá stopu na kostře, moderní forenzní věda už nemusí mít co analyzovat. Derek Abbott v roce 2026 upozornil, že případná otrava nebo jiná příčina nezanechávající kosterní změny může být dnes prakticky nezjistitelná.
Proto se zřejmě nikdy nedozvíme, zda měl Cleland roku 1949 pravdu. Zda Webb užil látku sám. Zda mu ji podal někdo jiný. Nebo zda lékaře zmátl úplně jiný proces, který tehdejší možnosti nedokázaly rozpoznat.
Původní vyšetřování bylo nakonec odročeno bez definitivního verdiktu právě proto, že důkazů nebylo dost. Sedmdesát sedm let poté je máme v jednom směru mnohem víc. V jiném naopak podstatně méně.
Možná největší záhadou není smrt, ale rok před ní
Po desetiletí se kolem Somertonského muže hromadily fantastické otázky. Byl sovětským agentem? Je řetězec písmen tajnou šifrou? Zabil jej jed, který nedokázali chemici roku 1948 zjistit? Proč měl v kapse perské „Skončeno“?
DNA nás paradoxně vrací k mnohem obyčejnější, ale možná znepokojivější otázce: Co se stalo s Charlesem Webbem? Jak žil poté, co se rozpadlo jeho manželství? Kam odešel v roce 1947? S kým se stýkal? Věděla jeho rodina, že opouští Melbourne? Věděl, že Dorothy žije v Jižní Austrálii? Proč se 30. listopadu 1948 ocitl na nádraží v Adelaide, nepoužil koupenou vlakovou jízdenku a místo toho jel autobusem na Somerton Beach?
Na tyto otázky genetická genealogie odpovědět neumí.
DNA dokázala spojit mrtvého s rodinou. Nedokáže rekonstruovat jeho poslední rok života. A možná právě tam leží skutečné řešení celého případu.
Věděli jste, že…
…nejpodivnější část genetického pátrání přežila čistou náhodou? Vlasy, z nichž Derek Abbott a Colleen Fitzpatrick získali DNA, nebyly uchovány jako oficiální biologický vzorek pro budoucí analýzu. Zůstaly zachycené v sádrové posmrtné masce vytvořené před pohřbem neznámého muže. Z tohoto více než sedmdesát let starého materiálu se podařilo získat zhruba dva miliony genetických markerů a přes tisíce vzdálených příbuzných postupně dojít až k rodině Webbových. Stopa, která nakonec pravděpodobně vyřešila identitu jedné z nejslavnějších australských záhad, tedy přežila především proto, že se několik vlasů před desítkami let přilepilo k sádře.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], State Records of South Australia – „But what poison?“ Mystery of the Somerton Man [2], ABC News – Somerton Man Charles Webb's true identity revealed in family photographs and divorce papers [3], ABC News – The Somerton Man has been named. What do we know about Carl 'Charles' Webb? [4], ABC News – The DNA, the code and the conspiracies [5], ABC News – What do we know about Carl Webb? [6], ABC News – SA Police report to coroner into Somerton Man case complete 'very soon' [7]. img AI generated
