Od starověkých Athén přes mafii na Sicílii až po moderní digitální éru se volby jsou až příliš často provázeny podvody, manipulací a někdy až komicky bizarními situacemi, nad kterými zůstává rozum stát. Za vším stojí touha po moci a často i ego politiků. Volební historie tak není jen příběhem o cestě k svobodě – je to také galerie lidské vynalézavosti, podlosti a někdy i nečekaného humoru.

1. Antika a Středověk: Jak Athény posílaly oponenty do exilu hliněnými střepy

Za kolébku demokracie bývají považovány Athény. Jenže i tam měla „vláda lidu“ své temné stránky. Známý je institut ostrakismu – občané psali jméno neoblíbeného politika na hliněný střep (ostrakon). Pokud se jich sešlo dost, musel dotyčný opustit město na deset let. Nešlo o férové hlasování, ale o účinný nástroj, jak se zbavit oponenta.

Ve středověké Evropě stojí za zmínku volby papežů. Pokud si představujete duchovní proces a čekání na osvícení pro zvolení toho morálně a duchovně nejlepšího vůdce katolické církvi, nemohli byste být pravdě vzdálenější. Obvykle šlo spíše o přehlídku intrik, úplatků a někdy i otevřeného násilí.

conclaaf-voor-de-verkiezing-van-paus-innocentius-x-1644-a094cf

Některé konkláve trvaly měsíce, kardinálové byli někdy zavíráni do místností bez jídla, dokud nedošli k dohodě. Úplatky proudily v podobě zlata, i slibů.

V oblasti Apeninského poloostrova měli vůbec zajímavé volební návýky. V Itálii se o místní vládci dokonce občas i losovalo– vítězství tedy záviselo více na štěstí než na přesvědčivém volebním programu.

2. Přírodní kmeny: když volební komise tančila

U přírodních národů měly volby často rituální podobu. Například Irokézové měli unikátní systém, kde o výběru náčelníka nerozhodovali muži válečníci, ale starší ženy rodu.

V Africe a Oceánii se proces volby mísil s tradicí. Kandidát musel projít rituály, tanci a někdy i fyzickými zkouškami – šlo o důkaz, že dokáže vést kmen nejen moudrostí, ale i silou a odvahou. Volební akt se tak více podobal soutěži „Survivor“ než klasickému hlasování. Tyto tradice ukazují, že princip volby – dát komunitě možnost rozhodnout – byl univerzální, i když měl velmi odlišnou formu.

3. Mrtví voliči a „Cooping“: Když gangy opíjely lidi a nutili je hlasovat dva a vícekrát

S rozvojem moderní demokracie se objevily i rafinované metody jak manipulovat davy a veřejné mínění. V USA se v 19. století rozšířil fenomén zvaný „cooping“. Gangy unášely voliče, opíjely je alkoholem, převlékaly do jiných šatů a znovu posílaly hlasovat. Oběti pak někdy ani netušily, kolikrát v jednom dni „zvolily“ téhož kandidáta.

Ve Velké Británii zase fungoval systém „treating“ – kandidáti upláceli voliče jídlem, pitím nebo rovnou penězi. Sud piva pro celou hospodu byl oblíbenou formou kampaně. Hlas se prostě kupoval na kus chleba.

Další oblíbenou praktikou byli tzv. „mrtví voliči“. Volební seznamy nebyly aktualizovány, a tak nebyl problém, aby někdo hlasoval jménem zemřelého. Tato legenda se drží dodnes – zejména v americké politice se „hlasování mrtvých“ stalo evergreenem konspiračních teorií.

4. Demokracie s kulkou: Jak hlasovala sicilská Mafie a ’Ndrangheta o svém novém „capovi“

Když se řekne volby, málokdo si vybaví sicilskou mafii. A přesto i v podsvětí existoval systém, jak zvolit svého bosse. V Cosa Nostře nebo v ’Ndranghetě nerozhodovala jen brutální síla, jak by se na první pohled mohlo zdát – naopak, capo musel mít respekt a podporu „rady starších“.

Ti se scházeli na tajných místech, často v rodinných sídlech nebo dokonce na pohřbech, a o novém vůdci hlasovali. Hlasování nebývalo formální – používaly se symboly, gesta, dokonce tichý souhlas.

charles-lucky-luciano-excelsior-hotel-rome-0ec233 ^{Jeden z prosnulých mafiánských bosů v USA - Lucky Luciano}

Pokud se někdo postavil proti kandidátovi, riskoval život. Přesto to byla forma voleb, byť zkreslená strachem a nepsanými pravidly podsvětí. Můžeme říct, že mafie měla vlastní „demokracii“ – ovšem s kulkou místo volební urny.

5. Zločinec v parlamentu: Jak se narkobaron Pablo Escobar dostal díky fotbalovým míčům k moci

Moderní doba přinesla sofistikovanější, ale stejně problematické volební skandály. Jedním z nejslavnějších je prezidentská volba v USA z roku 1960. John F. Kennedy v těchto volbách těsně porazil Richarda Nixona, ale dodnes kolují podezření, že v Illinois – doméně chicagského starosty Daleyho – byly hlasy zmanipulovány. Nixon nakonec výsledek uznal, ale stín pochybností zůstal.

V Latinské Americe se manipulace staly přímo folklórem. V Mexiku byly populární tzv. volební karusely – urny naplněné hromadně předvyplněnými lístky. Volební pozorovatelé si občas všimli, že „hlasy“ do volebních místností přicházejí po stovkách v pytlích, zatímco reální voliči stáli venku ve frontě.

A pak tu máme bizarní ale o to slavnější příběh z Kolumbie: Pablo Escobar, nechvalně proslulý narkobaron, se v 80. letech skutečně dostal do parlamentu. Jeho kampaň byla postavená na rozdávání hřišť, fotbalových míčů a peněz v chudinských čtvrtích Medellínu. Místní ho milovali – dokud se nestal symbolem násilí. Je to dokonalý příklad, jak volební systém může „zrodit“ politika zločince.

escobar

6. Komunistické volební frašky: když všichni volili, protože museli

Východní blok za éry komunismu nabídl zvláštní kapitolu volební historie. Volby se pořádaly pravidelně, účast se uváděla na úrovni 99,9 % – ovšem každý věděl, že skutečná volba neexistuje. Kandidátky byly jednotné, a pokud někdo chtěl „vybrat jinak“, neměl prostě z čeho.

Kuriozitou je, že mnozí lidé se báli jít za plentou. Mohlo by to totiž vypadat, že tajně přemýšlí o odporu, což budilo podezření. V praxi tak většina občanů jen odevzdala předtištěný lístek, aniž by se ho dotkla tužkou.

Byla to volební show, která měla budit dojem legitimity, ale připomínala spíše divadlo s jedním hercem.

7. Floridská ostuda: Když o osudu USA rozhodovaly nepropíchnuté dírky na lístku

Pokud bychom měli vybrat jediný moderní volební skandál, který se zapsal do paměti milionů lidí, byly by to americké volby roku 2000. Hlavními aktéry v tomto příběhu jsou pochopitelně George W. Bush, Al Gore a stát Florida.

Problémem byly volební lístky s dírkami – tzv. „hanging chads“. Pokud volič nepropíchnul lístek dostatečně, stroj hlas nezapočítal.

Následovalo nekonečné přepočítávání, právní bitvy a celosvětová ostuda. Nakonec Nejvyšší soud přepočítávání ukončil a Bush zvítězil. Tento případ se stal symbolem, že i v technologicky vyspělých demokraciích může selhat prostý papír a děrovačka.

8. Volební kuriozity z celého světa: když volby připomínají frašku

Indie – největší demokracie světa se stará i o jednotlivce: existují volební místnosti, kam se instaluje celá volební komise jen pro jednoho voliče v odlehlé vesnici. Aby nikdo nebyl vynechán, nebo se naopak nezúčastnil vícekrát, zůstane mu po hlasování na památku prst označený inkoustem.
Afghánistán – volební lístky putují do volebních místností přes hory na oslech a velbloudech. Některé vesnice čekají na výsledky celé týdny.
Německo 1969 – volba starosty skončila remízou, a tak rozhodl los. Kandidát vyhrál díky tomu, že vytáhl správný papírek z klobouku.
Japonsko – kvůli složitému písmu se stává, že volič špatně zapíše jméno kandidáta, a hlas tak propadne. U nás by to připomínalo situaci, kdy někdo napíše „Karla“ místo „Karel“.
Rakousko 2016 – druhé kolo prezidentských voleb bylo anulováno, protože lepidlo na volebních obálkách nefungovalo. Hlasovací lístky se otevíraly samy.

9. 21. století: digitální volby a nové hrozby

Dnešní svět přináší nové výzvy. Estonsko jako první zavedlo hlasování přes internet – inovace, která vyvolala obavy z hackerských útoků.

Naopak v Austrálii se řeší jiný problém: tam je účast povinná. Pokud občan nepřijde, dostane pokutu. Volební den se tak pro mnoho Australanů stal spíše nepříjemnou povinností než svátkem demokracie.

Kuriózní jsou i někteří kandidáti. Do parlamentů se občas dostávají lidé se zvláštními jmény nebo kostýmy – například v Británii kandidují „Lordi z vesmíru“ nebo „Muž v obleku gorily“. A i když šance na vítězství nemají, dokáží volby proměnit ve frašku, která baví média.

Volby jako zrcadlo lidské povahy

Historie voleb ukazuje, že jejich férovost a spravedlnost nejsou samozřejmostí. Lidé dokázali systém nespočetněkrát obejít, zneužít, nebo si z něj dokonce udělat frašku. A přesto – i přes všechny podvody, kuriozity a absurdity – zůstávají volby klíčovým nástrojem, jak vyjádřit svou vůli a připojit se k rozhodnutí o dalším směřováni své země nebo komunity.

Možná se dnes smějeme příběhům o „mrtvých voličích“ nebo o Escobarovi v parlamentu. Ale v jádru jde o vážnou připomínku: demokracie funguje jen tehdy, když ji bereme vážně a jsme její aktivnou součástí. A každý hlas, ať už ho odevzdáme do urny, na klávesnici, nebo na střep hliněné nádoby, je malou kapkou do oceánu, který utváří budoucnost.

Zdroje: History.com, Washington.edu, Wikipedia, AwesomeStories, Science Direct, Foto: Wikimedia Commons, PicRyl, Public Domain, Pexels

Říjnový „Harvest Moon“ 2025: Vzácný úplněk se nevidí každý rok. Bude o 30 % jasnější!

Operace PBSuccess: Jak CIA a banánová společnost zničily demokracii v Guatemale a rozpoutaly genocidu

Sídlo vědomí není v neokortexu? Starobylé části mozku jsou klíčem k naší mysli, naznačuje věda

DNA Záhada: Proč brazilské kmeny nesou genetickou stopu starou 20 000 let z Austrálie a Oceánie?

Mars má atmosféru jako francouzský dezert mille-feuille: Sonda vyfotila vrstvy, které odhalují tajemství marťanského počasí

Hyperion a General Sherman: 115 metrů výšky, 1480 m³ objemu. Seznamte se s největšími stromy planety

Göbekli Tepe: Monument starší než civilizace! Chrám lovců a sběračů, který přepsal dějiny

Bermudský trojúhelník: Kde se střetávají věda, mýty a vlny vysoké 30 metrů

Demokracie s kulkou: Mafie, Pablo Escobar v parlamentu a „mrtví voliči“. 9 největších volebních skandálů v dějinách

Intro