Evoluce škrtá častěji, než přepisuje
V lidském genomu se nachází překvapivé množství tzv. pseudogenů – genů, které kdysi fungovaly, ale dnes jsou neaktivní nebo rozbité. Nejde o chyby ani odpad. Jsou to záznamy minulých rozhodnutí evoluce.
Srovnávací genomika ukazuje, že lidé postrádají přibližně 10 000 genů, které jsou běžné u jiných savců. Tyto ztráty nejsou náhodné – často se týkají smyslů, metabolismu nebo svalové struktury.
Když méně znamená víc
Jedním z nejznámějších příkladů je gen GULO, nezbytný pro syntézu vitaminu C. Většina savců si vitamin C vyrábí sama. Lidé ne. Gen se u našich předků stal nefunkčním – pravděpodobně proto, že strava bohatá na ovoce učinila jeho funkci nadbytečnou.
Ztráta genu nebyla problémem. Naopak: odpadla energetická zátěž a genom se zjednodušil. Evoluce tak nevybírá „nejdokonalejší řešení“, ale to, které je dostatečné a výhodné v daném prostředí.
Ztráta svalů, zisk mozku
Další fascinující příklad představuje gen MYH16, který u jiných primátů řídí vývoj silných čelistních svalů. U lidí je tento gen nefunkční.
Důsledek? Slabší čelist. Ale také více prostoru pro růst mozkovny. Někteří antropologové se domnívají, že právě tato genetická ztráta mohla nepřímo umožnit rozvoj většího mozku – a tedy i vyšších kognitivních funkcí.
Nešlo o přímý „upgrade“, ale o uvolnění fyzických omezení.
Ztracené geny a lidské smysly
Lidé mají ve srovnání s jinými savci výrazně omezený čich. Důvodem je ztráta velkého množství genů pro čichové receptory. Zatímco psi nebo myši se orientují především čichem, lidská evoluce přesunula důraz na zrak, sociální komunikaci, nebo jazyk.
Ztráta čichových genů tak nebyla chybou, ale posunem priorit.
Když ztráta nese riziko
Ne všechny genetické ztráty jsou jednoznačně výhodné. Některé pseudogeny se podílejí na regulaci aktivních genů. Jejich porucha může zvyšovat riziko civilizačních chorob, ovlivňovat imunitní odpověď a přispívat k neurologickým poruchám.
To ukazuje, že lidský genom je výsledkem kompromisů, nikoli dokonalého návrhu.
Evoluce jako proces minimalismu
Z pohledu genomiky se lidská evoluce podobá spíše minimalistickému redesignu než hromadění funkcí. Geny, které přestaly být užitečné, byly vypnuty. Jiné se zjednodušily. Výsledkem není chudší organismus, ale flexibilnější systém.
Jak shrnují genetici z Yaleovy univerzity: odstranění části genetického kódu může mít hluboké důsledky pro vznik nových vlastností, nikoli jejich ztrátu.
To, kým jsme, neurčuje jen to, co v DNA máme – ale i to, co v ní chybí. Ztracené geny nejsou selháním evoluce. Jsou důkazem, že lidskost vznikla nejen přidáváním, ale i odvahou škrtat. A právě v těchto prázdných místech se možná skrývá část odpovědi na otázku, proč jsme tak odlišní.
VŠE ZE SERIÁLU TAJEMNÝ GENOM
Paradox lidského genomu: proč máme méně genů než pšenice – a přesto jsme složitější
Temný genom: proč 98 % naší DNA neurčuje, kým jsme – ale jak fungujeme
Záhada chromozomu Y: opravdu mizí, nebo jsme ho jen dlouho podceňovali?
Ztracené geny: co jsme museli vymazat z DNA, abychom se stali lidmi
Zrychlené oblasti lidského genomu: co se změnilo podezřele rychle
Genetičtí duchové lidstva: DNA lidí, o kterých nemáme žádné fosilie
Zdroje: Research Gate: Comparative Performance Analysis of DNA Cryptography vs. Classical Algorithms for Cloud-Based Health Data Security [výzkum], Research gate: Forensic DNA elimination databases in Europe: A comparative analysis of data from seven countries [DOI:10.1016/j.fsisyn.2025.100617], Nature: The DNA sequence and comparative analysis of human chromosome 10 [článek], PNAS: Could humans and AI become a new evolutionary individual? [DOI: 10.1073/pnas.250912212], img ai generated Leonardo AI




