Rostoucí nezaměstnanost v Česku, propouštění v průmyslu i v oborech, které byly dlouho považovány za bezpečné, a stále častější přístup firem označovaný jako AI-first ukazují, že se mění samotná logika trhu práce. A s ní i to, co znamená být „nepostradatelný“.
Nezaměstnanost roste. Ale to hlavní se děje pod povrchem
Statistiky mluví jasně: lidí bez práce přibývá a tempo růstu nezaměstnanosti je nejvyšší za poslední roky. Důležité ale je, že propouštění nepostihuje jen slabé články. Výpovědi dostávají i lidé z IT, financí nebo administrativy – tedy oblastí, které byly ještě nedávno považovány za stabilní.
To naznačuje, že nejde o krátkodobý výkyv ani o „špatnou sezónu“. Firmy přehodnocují, jak práci vůbec organizují. A právě tady vstupuje do hry AI.
Co skutečně znamená „AI-first“
AI-first neznamená, že firmy chtějí nahradit všechny lidi algoritmy. Znamená to něco jiného a mnohem zásadnějšího: nejdřív se ptají, co zvládne systém – a teprve potom, kde je nutný člověk.
Dřív platilo: Máme tým lidí, kterým pomůže software.
Dnes čím dál častěji platí: Máme systém. A hledáme lidi, kteří ho dokážou smysluplně řídit, doplňovat a korigovat.
V takovém nastavení se nemění jen technologie, ale kritéria hodnoty zaměstnance.
Firmy dnes nehledají maximální výkon. Hledají minimální riziko
Jedna z největších změn je nenápadná: firmy už nehledají nutně ty, kteří odvedou nejvíc práce, ale ty, u kterých je nejmenší riziko selhání v nečekané situaci.
Rutinní výkon je dnes levný. Zvládne ho AI, automatizace nebo externí služba. Co levné není, je špatné rozhodnutí, špatná interpretace dat nebo ztráta kontextu.
Proto si firmy stále častěji drží lidi, kteří:
rozumějí souvislostem, ne jen samotnému úkolu
dokážou vysvětlit proč se něco dělá, ne jen jak se to dělá
umí převzít odpovědnost ve chvíli, kdy systém sám o sobě nestačí
Nepostradatelní nejsou experti. Jsou to překladatelé
Paradox dnešní doby: čím užší a techničtější expert, tím snáz se jeho práce automatizuje.
Nepostradatelní jsou naopak lidé, kteří fungují jako rozhraní mezi technologií a byznysem, mezi daty a rozhodnutím, mezi problémem a jeho formulací.
Jsou to lidé, kteří dokážou položit správnou otázku AI, poznají, kdy výstup dává smysl – a kdy je zavádějící a chápou proces jako celek, ne jen svůj výřez.
Právě tohle jsou dovednosti, které se nedají snadno nahradit skriptem.
Nejzranitelnější nejsou slabí. Ale ti příliš úzce vyprofilovaní
Možná nejtvrdší poznatek současného trhu práce:
největší riziko nenese průměrnost, ale jednostranná dokonalost.
Člověk, který dělá jednu věc stále stejně, má výkon snadno měřitelný a opakovatelný, a také pracuje bez nutnosti širšího úsudku, je pro AI ideální kandidát na nahrazení.
Ne proto, že by byl špatný.
Ale proto, že jeho práce je přesně definovatelná.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Lékař není mrtvý. Umělá inteligence mění jeho roli, ne smysl
Jak o své práci přemýšlet jinak (bez návodů a checklistů)
V době AI dává větší smysl než nové kurzy položit si několik důležitých otázek:
Kdybych z firmy odešel zítra, co přesně by zmizelo spolu se mnou?
Co dělám, co nejde popsat v jedné větě nebo algoritmu?
Rozhoduji, nebo jen vykonávám rozhodnutí jiných?
Odpovědi na tyhle otázky často řeknou víc než seznam absolvovaných školení.
AI není soupeř. Je to filtr
Umělá inteligence dnes nerozhoduje o tom, kdo přijde o práci. Jen rychleji odhaluje, koho firma vlastně opravdu nepotřebuje. Práce nemizí. Mizí role, které jsou snadno nahraditelné.
A roste hodnota lidí, kteří dokážou chápat systém, nést odpovědnost a spojovat technologii s lidským úsudkem.
V tomhle smyslu není AI hrozba. Je to test relevance.
Zdroj: Psychology Today, National Medical Library, Science Direct, img ai generated Leonardo AI
