Když i pavouk potřebuje dospat
Na první pohled to nevypadá jako nic výjimečného. Malý pavouk se po setmění zavěsí pod jemnou pavučinovou konstrukci, přestane lovit a několik hodin převážně odpočívá. Jenže když vědci začali jeho noční chování podrobně natáčet, všimli si zvláštního rytmu.
Klid střídaly krátké epizody, při nichž skákavce cukaly končetiny, pohybovala ústními částmi a pod průsvitnými strukturami očí se posouvaly sítnice. Připomínalo to něco, co známe ze spánku savců a ptáků.
Největší překvapení ale přišlo až poté, co pavoukům výzkumníci noční odpočinek narušili. Následující noc trávili výrazně více času ve stavu, který se podobá fázi REM. Tento návrat k chybějícímu spánku, označovaný jako spánkový rebound, je jedním z důležitých znaků, že nejde pouze o nečinné čekání na ráno. Nová práce mezinárodního týmu vedeného Univerzitou v Bonnu vyšla v říjnu 2026 v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences.
Proč je těžké poznat, že pavouk skutečně spí
U člověka je spánek samozřejmá zkušenost. U tvora, který nemá víčka a jehož tělo i nervová soustava se od naší radikálně liší, nelze prostě říct, že spí, protože se nehýbe. Nehybný pavouk může šetřit energií, čekat na kořist nebo být ve stavu snížené aktivity, který ještě nemusí odpovídat spánku.
Biologové proto hledají několik znaků současně. Spící živočich zaujímá charakteristickou polohu, reaguje na okolní podněty méně ochotně než v bdělém stavu, ale lze jej probudit. Jeho odpočinek navíc souvisí s denním rytmem a organismus si jeho nedostatek později vynahrazuje. Právě poslední znak pomáhá odlišit skutečně regulovaný spánek od obyčejného klidu.
Výzkumníci sledovali australskou skákavku Portia fimbriata, která je známá neobvyklými loveckými schopnostmi. Tito pavouci dokážou lovit jiné pavouky, využívat vibrace jejich sítí a v některých situacích měnit taktiku. Kamera s infračerveným osvětlením umožnila vědcům zaznamenávat jejich noční chování bez běžného osvětlení. Další testy zkoumaly, jak snadno je možné klidného pavouka vyrušit a co nastane po přerušovaném odpočinku.
Dvě fáze a oči, které se pohybují i v klidu
U skákavek se střídaly dvě odlišné podoby spánku. V jedné převládal klid. V druhé se objevovaly pohyby sítnic, drobné záškuby končetin a dalších částí těla. Takové projevy jsou podobné některým viditelným znakům REM spánku obratlovců. Neznamená to však, že pavoučí spánek je po všech stránkách totožný s lidským. U člověka se fáze REM charakterizuje také specifickou elektrickou aktivitou mozku a dalšími fyziologickými znaky, které zde vědci přímo neprokázali.
Zvláštností skákavek jsou jejich oči. Zatímco naše oči se v důlcích pohybují jako celé oční bulvy, skákavky dokážou pohybovat světločivnými strukturami uvnitř nepohyblivých vnějších očí. Díky tomu mohou měnit směr pohledu. V nočním záznamu tak výzkumníci sledovali aktivitu, která by u jiných pavouků nebyla stejně snadno rozpoznatelná.
Podobné pohyby zaznamenali biologové už v roce 2022 u jiného druhu skákavky, Evarcha arcuata. Tehdejší práce však především ukázala pozoruhodnou podobnost s REM spánkem; samotný důkaz regulovaného spánku ještě chyběl. Nový výzkum na druhu Portia fimbriata proto není prvním videem škubajícího sebou pavouka, ale důležitým experimentálním krokem dál.
Pavouci doháněli ztracenou noc
Aby vědci zjistili, zda jde o spánek, který si organismus aktivně hlídá, narušovali zvířatům noční klid. V jedné části experimentu je vyrušovalo vypouštění živých octomilek do jejich prostoru. Další noc pak skákavky vykazovaly téměř o 80 procent více času ve fázi podobné REM než před narušením odpočinku. Neprodlužovaly se především jednotlivé epizody; pavouci jich měli více.
To je podstatný výsledek. Organismus se po omezení určitého typu odpočinku choval tak, jako by potřeboval právě tuto část nahradit. Podobnou regulaci známe také od obratlovců. Autoři v tom vidí dosud neobvykle silný důkaz, že u pavouků nejde jen o chování připomínající spánek, ale o skutečný, vnitřně regulovaný proces s rozlišitelnými fázemi.
Zjištění ovšem ještě nevysvětluje, k čemu fáze podobná REM skákavkám slouží. Vědci v tomto experimentu neprokázali, že jim zlepšuje paměť, umožňuje učit se lovit nebo pomáhá při rozhodování. To jsou zajímavé otázky pro další výzkum, nikoli výsledky, které bychom již měli v rukou.
Zdá se tedy pavoukům o jejich kořisti?
Představa malého pavouka, kterému se v noci zdá o lovu, je neodolatelná. Jenže pohyby očí a nohou nejsou přímým důkazem snů. U člověka víme o snění také proto, že po probuzení dokáže popsat subjektivní zážitek. Pavouk nám nic takového sdělit nemůže. A ani u lidí není každý sen omezen pouze na fázi REM.
Biologové proto opatrně uvažují spíše o možnosti takzvaného přehrávání zkušeností. Nervová soustava by si mohla během odpočinku znovu aktivovat některé vzorce spojené s denní činností. Zatím však chybí přímé měření mozkové aktivity, které by u skákavek ukázalo, zda se při nočních záškubech opravdu znovu objevují vzorce jejich lovu nebo orientace. Pozorovaný REM podobný stav a subjektivní snění jsou dvě různé věci.
Nový objev je zajímavý i bez potvrzených pavoučích snů. Spánek má pro zvíře zřejmou nevýhodu: po určitou dobu hůře reaguje na nebezpečí a přichází o možnost hledat potravu. Přesto se různé formy spánku objevují u velmi vzdáleně příbuzných organismů. Pokud i pavouci vykazují složitě organizovaný spánek a jeho následné dohánění, ukazuje to, jak hluboce je potřeba odpočinku zakotvená v životě živočichů.
Evoluční záhada, kterou lze konečně zkoumat jinak
Lidé a pavouci mají společné evoluční předky velmi hluboko v minulosti. Podobnost jejich spánkového chování proto nabízí dvě velké možnosti. Některé principy řízení spánku mohou být evolučně mimořádně staré, případně se obdobné řešení vyvinulo v různých skupinách nezávisle, protože plní důležitou funkci. Samotná podobnost zatím nerozhoduje, která možnost je správná.
Do budoucna může pomoci sledování nervové aktivity během obou pavoučích spánkových stavů. Vědci se chtějí také zabývat tím, zda noční odpočinek ovlivňuje učení a jak do něj zasahuje umělé osvětlení. Právě to je skutečný význam objevu: nerozřešil otázku pavoučích snů, ale přinesl způsob, jak u zvířete s úplně jiným mozkem experimentálně poznat spánek a ověřovat, proč ho potřebuje.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], Geiger a kol. – Behavioral evidence for two-stage sleep in spiders, PNAS (2026) [2], Univerzita v Bonnu – Wie tief schlafen Spinnen? (27. 10. 2026) [3], Rößler a kol. – Regularly occurring bouts of retinal movements suggest an REM sleep-like state in jumping spiders, PNAS (2022) [4], Leibniz Institute for the Analysis of Biodiversity Change – Spiders have different sleep phases (27. 10. 2026) [5], ScienceAlert – First Evidence of Sleep Rebound Discovered in an Invertebrate (27. 10. 2026) [6] img ai generated
