Dnes — téměř sto let od prvních výpočtů Fritze Zwickyho — se věda opět dostává do bodu, kdy už staré modely nestačí.
Některé hypotézy o temné hmotě praskají pod vahou nových dat a objevují se odvážné alternativy, které ještě před pár lety ležely mimo hlavní proud fyziky. A možná to znamená, že tajemnou „neviditelnou hmotu“ si budeme muset představit úplně jinak.
Když čísla neseděla: jak vznikla temná hmota
Temná hmota se zrodila z chyby. Nebo přesněji: z nesouladu mezi tím, co vidíme, a tím, co se děje. Astronom Fritz Zwicky ve 30. letech pozoroval pohyb galaxií v kupě Coma. Jejich rychlost byla tak vysoká, že by se dávno roztrhaly — kdyby je něco nedrželo pohromadě.
To „něco“ pojmenoval dunkle Materie. Neviditelné. Neemitující světlo. Nereagující s běžnou hmotou.
A pak přišla Vera Rubin, která v 70. letech přesným měřením rotačních křivek galaxií definitivně potvrdila, že ve vesmíru něco chybí. Úplně zásadně.

ČTĚTE TAKÉ: Žena, které popsala vesmír (3.): Vera Rubin - žena, která dokázala existenci temné hmoty
Problém 1: Temná hmota se stále nenašla
Největší slabina teorie je prostá: veškeré pokusy o detekci selhaly. Experimenty XENON1T, LUX-ZEPLIN, PandaX, AMS-02 na ISS, i LHC v CERNu, ty všechny měly zachytit částice temné hmoty. A přesto: nic.
To neznamená, že temná hmota neexistuje — jen to fyziky tlačí hledat odvážnější scénáře.
Problém 2: galaxie se chovají příliš „čistě“
Některé malé galaxie se otáčejí tak pravidelně, že to nedává smysl ani s temnou hmotou. Jiné se naopak chovají tak chaoticky, že tekutá nebo částicová temná hmota nestačí jako vysvětlení.
A právě to otevřelo cestu těm nejrevolučnějším teoriím.
Hypotéza 1: Temná hmota je supertekutina (superfluid)
Tahle teorie patří mezi nejodvážnější — a zároveň nejvíc fyzikálně konzistentní modely posledních let.
Podle ní může temná hmota existovat ve dvou stavech: jako běžná částicová hmota na velkých škálách, nebo jako supertekutina uvnitř galaxií.
V superfluidním stavu se chová jako kvantová tekutina bez tření, schopná vytvářet síly, které napodobují modifikovanou gravitaci.
Tento model by vysvětlil pravidelný pohyb hvězd, nečekaně hladké rotační křivky, i divné dynamiky malých galaxií. A zároveň by ponechal standardní kosmologii nedotčenou.

ČTĚTE TAKÉ: Temná energie: největší záhada dnešní fyziky a proč se vesmír rozpíná stále rychleji
Hypotéza 2: Chyba je v samotné gravitaci (MOND a její nástupci)
Milgromova teorie MOND (Modified Newtonian Dynamics) je kontroverzní už desítky let. Tvrdí, že problém není v „chybějící hmotě“ — ale v tom, jak počítáme gravitaci na kosmických vzdálenostech.
Dlouho se zdála být slepou uličkou, ale nové simulace ukazují, že některé vztahy mezi hmotností a rotací galaxií jdou přesně podle predikcí MOND. A přesně naopak tomu, co předpovídají modely temné hmoty.
Vědci to neberou jako vítězství, ale jako signál, že v gravitaci je možná něco, co stále nechápeme.
Hypotéza 3: Temná hmota může existovat ve více než jedné formě
Standardní model počítá s jednou hypotetickou částicí (WIMP). Jenže data z pozorování kup galaxií naznačují, že v různých částech vesmíru se temná hmota může chovat jinak.
To vedlo k myšlence „multikomponentní temné hmoty“, která by mohla existovat ve vícero podobách. Jako částice typu axion, typu WIMP, možná i ultralehké skalární pole a dokonce tekutinové nebo vlnové fáze.
Nejde o sci-fi: existují simulace, které přesně kopírují pozorované struktury kosmu jen tehdy, když temná hmota má různé formy.

ČTĚTE TAKÉ: Temná hmota má novou mapu: Euclid ukazuje vesmír, který jsme ještě nikdy neviděli
Proč se věda mění právě teď
Důvod je jednoduchý - máme víc dat než kdykoli v historii. Temnou hmotou se zabívají mise jako Euclid, James Webb Space Telescope, Vera C. Rubin Observatory, Gaia, ALMA.
Každá z těchto misí přináší detaily, které staré modely nezvládají vstřebat beze švů. A když pozorování přestane sedět, musí se změnit teorie.
Co z toho plyne
Neznamená to, že temná hmota neexistuje. Ale znamená to, že model je příliš jednoduchý, část dat mu odporuje, pro pochopení problému potřebujeme hybridní přístup, nebo úplně novou fyziku.
Což je pro vědu ta nejlepší možná situace, protože krize je motorem objevů.
Temná hmota je největší vesmírná detektivka naší doby. A jako každá dobrá detektivka, i tahle má twisty, falešné stopy a podezřelé, které se časem ukážou jako nevinní.
Ale dnes víme jedno: problém není jen v tom, že temnou hmotu nevidíme. Možná ji špatně hledáme. Nebo ji hledáme jen její jednu část.
A možná se skutečná odpověď skrývá někde mezi gravitací, kvantovou fyzikou a novými typy částic, které teprve čekají na to, až dostanou jméno.
Zdroje
Rubin Observatory (LSST) – early data releases
ESA Euclid Consortium – preliminary mass-mapping data
Clowe D. et al. A direct empirical proof of the existence of dark matter. Astrophysical Journal, 2006.
Milgrom, M. MOND theory review. Annals of Physics, 2014.




