Victor Gysembergh z francouzského CNRS na ni narazil v říjnu 2025 při procházení online katalogu Musée des Beaux-Arts v Blois. Samostatný pergamen s pozdějším náboženským textem a stopami staršího zápisu mu připadal nápadně známý. Následné porovnání s fotografiemi pořízenými roku 1906 potvrdilo, že jde o folio 123, jednu ze stránek Archimédova palimpsestu, která byla po více než století považována za ztracenou.
Archimédovy výpočty přežily pod středověkými modlitbami
Příběh samotného rukopisu je ještě podivnější než jeho nedávné znovuobjevení. Přibližně v 10. století vznikl opis několika starověkých matematických děl. O několik století později však někdo původní text seškrábal nebo smyl, pergamen rozebral a použil jej k vytvoření modlitební knihy.
Takové rukopisy se označují jako palimpsesty. Pergamen byl drahý materiál a jeho recyklace nebyla ve středověku ničím neobvyklým. Starší text přitom někdy nezmizel úplně. Zbytky inkoustu zůstaly uvnitř materiálu natolik zachované, že je mohou pozdější badatelé pomocí vhodného osvětlení nebo moderních zobrazovacích metod znovu přečíst.
Na začátku 20. století si význam spodní vrstvy uvědomil dánský filolog Johan Ludvig Heiberg. V roce 1906 rukopis studoval v Konstantinopoli a navzdory tehdejším omezeným možnostem dokázal identifikovat Archimédovy texty, část z nich přepsat a jednotlivé stránky fotograficky zdokumentovat.
Právě jeho snímky se o 120 let později staly rozhodujícím důkazem.
Když se rukopis znovu objevil, několik listů už chybělo
Během velké části 20. století byl palimpsest mimo dosah odborníků a jeho vlastnická historie je místy nejasná. Když se roku 1998 objevil v aukční síni Christie’s, byl ve špatném stavu a nesl stopy zásahů, které od Heibergovy návštěvy vznikly.
Část rukopisu napadla plíseň, na několika stránkách se objevily novodobé iluminace a několik listů bylo pryč. Tři chybějící folia obsahovala Archimédovy texty, které Heiberg na začátku století ještě viděl. Jedno z nich právě díky své fotografii zachytil natolik dobře, že později bylo možné stránku jednoznačně porovnat.
Folio 123 se mezitím dostalo do Blois, ale spojení s Archimédovým rukopisem se ztratilo. Samostatný pergamen tak zůstal ve sbírce jako objekt bez příběhu, který by vysvětloval jeho skutečnou hodnotu.
Online katalog spojil dvě informace, které byly celé století od sebe
Když Gysembergh na digitalizovanou položku narazil, všiml si kombinace znaků odpovídajících známému palimpsestu: charakteru pergamenu, písma a geometrických diagramů viditelných pod mladší vrstvou.
Samotná podobnost samozřejmě k identifikaci nestačila. Badatelé proto list porovnali s Heibergovou historickou dokumentací uloženou v Královské dánské knihovně. Rozložení textu a diagramů odpovídalo fotografii z roku 1906 natolik přesně, že bylo možné stránku určit jako chybějící folio 123.
Na jedné její straně je část Archimédova spisu O kouli a válci. Dochované pasáže zahrnují část první knihy a několik geometrických diagramů. Nejde tedy o neznámé dílo, které by náhle převrátilo dějiny matematiky, ale o znovunalezený fragment jednoho z nejvýznamnějších rukopisných svědků Archimédových prací.
Druhá strana stále skrývá text pod novodobou malbou
Jedna strana folia má navíc vlastní komplikaci. Přes starší vrstvy někdo ve 20. století namaloval proroka Daniela mezi lvy. Podobné falešně starobylé iluminace se na palimpsestu objevily zřejmě proto, aby jednotlivé listy působily na trhu atraktivněji.
Barva překrývá středověkou modlitbu i starověký matematický zápis pod ní. Text na této části proto zatím není snadno čitelný běžnými metodami a může vyžadovat pokročilé zobrazování.
Takové technologie už přitom sehrály v osudu palimpsestu zásadní roli. Po aukci roku 1998 byl rukopis svěřen Walters Art Museum v Baltimoru, kde začal rozsáhlý konzervační a výzkumný projekt. Multispektrální fotografie a v některých případech rentgenové zobrazování umožnily zviditelnit části původního inkoustu, které byly pouhým okem prakticky nečitelné.
Díky tomu se podařilo výrazně rozšířit množství známého Archimédova textu, včetně mimořádně cenných pasáží z Metody mechanických vět a Stomachionu.
Další ztracené listy pořád nemusely být zničeny
Znovuobjevení folia 123 připomíná zvláštní problém historických sbírek: někdy se neztratí samotný předmět, ale informace o jeho identitě.
Muzea, knihovny a archivy vlastní miliony fragmentů, rukopisů, archeologických předmětů a starých dokumentů, které byly katalogizovány před desítkami či stovkami let podle tehdejších znalostí. Jeden list může být veden jako náboženský rukopis, přestože pod jeho povrchem leží něco úplně jiného.
Digitalizace tento problém nevyřeší sama. Zato dovolí specialistovi na druhém konci země nebo světa vidět položku, k níž by se dříve možná nikdy nedostal. Zvětšuje tím šanci, že někdo rozpozná detail, který původní katalogizátor neměl důvod chápat jako důležitý.
U Archimédova palimpsestu je tato možnost obzvlášť lákavá, protože další chybějící listy stále nejsou dohledány. Nález v Blois ukazuje, že nemusely skončit zničené. Mohou být rozptýlené mezi sbírkami a čekat na správné propojení s dokumentací, která už dávno existuje.
Ztracená stránka vlastně celou dobu nebyla ztracená
Folio 123 nezmizelo v požáru ani se nerozpadlo na prach. Po celé desítky let existovalo ve veřejné instituci. Chyběl pouze člověk, který by propojil pergamen ve francouzském katalogu s fotografií, kterou dánský filolog pořídil v Konstantinopoli roku 1906.
Když se tyto dvě části příběhu konečně setkaly, jedna z dlouho pohřešovaných stránek Archiméda se během chvíle vrátila do rukopisu alespoň intelektuálně, i když fyzicky zůstává ve sbírce v Blois.
A právě tím je nález širší než jediný fragment starověké matematiky. Připomíná, že některé věci označované za „ztracené“ možná stále leží přesně tam, kam je někdo před desítkami let uložil.
Jen zatím nikdo neví, na co se vlastně dívá.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], CNRS – Lost page of the Archimedes Palimpsest identified in Blois, central France [2], The Archimedes Palimpsest Project – The History of the Archimedes Manuscript [3], Sorbonne University – A lost page of the Archimedes Palimpsest rediscovered after a century [4]
