Archeologové proto vyslovili odvážnou možnost, že nešlo pouze o sošky, ale o jakési rituální „loutky“, které mohly hrát role v dávném představení. Co přesně představovaly, nevíme. Jejich konstrukce ale ukázala něco jiného: lidé v předklasickém Salvadoru sdíleli nápady a rituální technologie s komunitami vzdálenými stovky kilometrů.
Pět postav čekalo na Cerrito 1
San Isidro leží v departementu Sonsonate na západě Salvadoru. Rozsáhlý výzkum v posledních letech ukázal, že kolem roku 400 př. n. l. zde existovalo významné předklasické centrum s více než padesáti identifikovanými mohylovými stavbami. Nešlo tedy o náhodnou malou vesnici. Lokalita stála na kulturním rozhraní Mezoameriky a oblastí dále na jih a její nálezy stále jasněji ukazují dálkové kontakty.
Pět kompletních figurek bylo objeveno roku 2022 poblíž vrcholu největší stavby označované Cerrito 1. Vrstva byla keramickou typologií a radiokarbonovým datováním zařazena do let 410–380 př. n. l. Tři velké postavy měří přibližně třicet centimetrů, dvě menší asi osmnáct a deset centimetrů. Čtyři představují ženy, pátá větší postava je mužská a na obličeji nese vyrytý vzor interpretovaný jako možné tetování nebo skarifikace.
Hlavy nebyly ulomené. Byly tak vyrobené
Právě tady je důležité opravit často používaný popis „loutky s odnímatelnými hlavami“. Hlavy tří velkých postav se sice dají oddělit, ale jejich konstrukce ukazuje především na záměrnou artikulaci.
Z krku vystupuje keramický kužel zapadající do dutiny uvnitř hlavy a vyvrtané otvory umožňovaly upevnění šňůrou. Díky tomu mohla hlava držet na místě a přitom být natočena. Figurky navíc dokážou samostatně stát. Autoři studie proto uvažují, že mohly být opakovaně používány, převlékány nebo aranžovány do různých scén.
To stále neznamená, že jsme našli starověké dětské loutkové divadlo. Samotní autoři používají „puppetry“ jako hypotézu pro rituální praxi. Keramické figuríny mohly zobrazovat předky, božstva, skutečné členy komunity, mytologické osoby nebo role, jejichž význam je pro nás dnes nečitelný.
Otevřená ústa mohou být řeč. Anebo vůbec ne
Všechny postavy mají otevřená ústa. Nejmenší drží ruce blízko obličeje a mohla kdysi svírat předmět, který se nedochoval – třeba potravu nebo hudební nástroj. Kolem rtů a dolních částí nohou navíc zůstaly stopy bílého kaolinového povlaku. Autoři proto připouštějí například symbolické „krmení“ figurek, zpěv nebo řeč.
Jenže žádná z těchto interpretací není jistá. Podobné nálezy svádějí k tomu, abychom z jejich postoje okamžitě napsali scénář rituálu. Archeologie však většinou zachytí pouze poslední okamžik před uložením. Nevíme, zda byly figurky v nalezené sestavě používány i předtím ani jak dlouhý „život“ měly.
Navíc kořeny rostlin a další procesy mohly jejich původní polohu částečně narušit. Archeologové proto dokážou rekonstruovat skupinu, nikoli přesný děj posledního představení.
Podobnou technologii znali stovky kilometrů daleko
A tady se z pěti figurek stává mnohem větší příběh.
Podobný typ, označovaný jako Bolinas figurines, je znám také z dalších míst podél pacifického pobřeží. Mimořádně důležitá je skupina z Tak'alik Ab'aj v dnešní Guatemale. I tam byly nalezeny figurky s pohyblivými hlavami vytvořenými téměř stejným technickým řešením. Obě lokality navíc spojují další prvky, například drobné jadeitové ozdoby s podobnou ikonografií.
Naopak některé stylistické a materiální paralely vedou směrem k dnešní Kostarice a dále do oblasti, kterou archeologové označují jako isthmo-kolumbijskou. Autoři proto navrhují, že pobřeží nebylo řadou izolovaných komunit, ale prostorem, po němž cestovaly předměty, technické nápady a možná i rituální „šablony“ – způsoby, jak něco předvádět a vyprávět.
Loutky možná ukazují společnost před dobou velkých králů
Datování do období kolem roku 400 př. n. l. je zajímavé ještě z jiného důvodu. Výrazná dynastická ikonografie a monumentální portréty vládců, které známe z pozdější Mezoameriky, tehdy nebyly v regionu běžné. Přesto lidé v San Isidro dokázali společně budovat velké stavby a udržovali kontakty na značné vzdálenosti.
Autoři proto navrhují, že figuríny mohou patřit do světa, kde rituál nebyl nutně soustředěn pouze kolem jednoho božského panovníka. Skupina několika postav mohla vyprávět kolektivní příběh – rodiny, předků, mytologického děje nebo komunity.
To je ale přesně hranice, kde nám archeologický záznam přestává odpovídat.
Víme, že se jejich hlavy mohly pohybovat. Víme, že byly uloženy společně. Víme, že téměř stejný nápad znali lidé stovky kilometrů daleko. Nevíme, co těch pět keramických postav říkalo publiku před 2 400 lety.
A možná právě proto působí tak zvláštně živě.
Věděli jste, že…
…bezpečně zdokumentovaných skupin figurek typu Bolinas nalezených přímo v původním archeologickém kontextu je velmi málo? Velká kolekce, podle níž typ získal jméno, pocházela ze soukromého pozemku Finca Bolinas a okolnosti jejího objevu nejsou přesně známé. Právě proto je sestava ze San Isidro tak důležitá: tentokrát archeologové vědí, kde přesně postavy ležely a do jakého období patří.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], Antiquity – Of puppets and puppeteers: Preclassic clay figurines from San Isidro, El Salvador [2], Journal of Field Archaeology – San Isidro, Sonsonate, El Salvador: Development of a Preclassic Settlement in Chronological and Geographic Context [3], National Science Centre Poland – San Isidro research project and publications [4]. img AI generated
