Čtyřicet jedna zdravých dospělých během experimentu měnilo délku výdechu a současně řešilo úlohu založenou na rizikových volbách. Při delším výdechu se zvýšila parasympatická aktivita měřená prostřednictvím srdce a účastníci častěji volili rizikové možnosti. Podrobnější analýza však ukázala, že nezačali ignorovat možné ztráty. Změnila se především váha, kterou při rozhodování přikládali potenciální odměně.
Mozek při rozhodování nedostává informace jen z okolního světa
Naše představa racionální volby často připomíná matematický příklad: porovnat velikost možné výhry, ztráty a jejich pravděpodobnost a podle výsledku se rozhodnout. Mozek však tento výpočet provádí uvnitř živého těla a neustále přijímá informace o srdeční činnosti, dechu, napětí či dalších fyziologických stavech. Tento vnitřní informační tok patří do širší oblasti označované jako interocepce.
Výzkumníci chtěli zjistit, zda lze změnou jednoho jednoduchého tělesného parametru ovlivnit také hodnotový výpočet. Účastníci proto během funkční magnetické rezonance prováděli rozhodovací úlohu a v některých podmínkách prodlužovali výdech. Současně vědci sledovali jejich srdeční aktivitu a změny v mozku.
Delší výdech posunul autonomní rovnováhu směrem k parasympatické aktivitě. Ta bývá spojována s klidovějšími fyziologickými stavy, ale její vliv na rozhodování zjevně není možné shrnout jednoduchou rovnicí „klidnější člověk = opatrnější člověk“.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Ztráta zůstala stejně nepříjemná, odměna začala mít větší cenu
Modelování jednotlivých rozhodnutí ukázalo, že účastníci při prodlouženém výdechu nebyli méně citliví k možné ztrátě. Výraznější změna se objevila na druhé straně rovnice: potenciální odměna pro ně získávala větší subjektivní váhu.
Proto se zvýšil podíl rizikovějších voleb. Nešlo tedy o stav, v němž by mozek přestal registrovat nebezpečí, ale spíš o jemnou změnu poměru mezi dvěma částmi rozhodovacího výpočtu.
To je zajímavé i proto, že rizikové rozhodování bývá často popisováno jako vlastnost osobnosti nebo stabilní preference člověka. Experiment ukazuje, že alespoň v laboratorních podmínkách může část této preference reagovat na momentální stav autonomního nervového systému.
Stejná změna byla vidět také při zpracování odměny v mozku
Funkční magnetická rezonance ukázala souvislost mezi fyziologickou reakcí a aktivitou v oblastech mozku zapojených do hodnocení výsledků. U lidí, u nichž prodloužený výdech vyvolal větší nárůst parasympatické srdeční aktivity, byla výraznější také aktivita související s odměnou ve ventromediální prefrontální kůře a precuneu.
Studie tím propojuje několik úrovní jednoho procesu: vědomě změněný dech, autonomní reakci organismu a následné posunutí způsobu, jakým mozek přikládá hodnotu možné odměně. Nejde jen o subjektivní pocit většího klidu, protože výzkumníci zachytili souběžné změny ve fyziologii i mozkové aktivitě.
Z výsledku ale nevzniká dechový trik na odvahu
Experiment měl pouze 41 účastníků a pracoval s mladými zdravými lidmi ve specifické laboratorní úloze. Nelze z něj vyvodit, že prodloužený výdech obecně zvyšuje ochotu riskovat v běžném životě, při finančním rozhodování nebo třeba za volantem.
Autoři svou práci chápou především jako proof of principle: ukázku toho, že cílená změna tělesného stavu může kauzálně zasáhnout do hodnotového výpočtu. V jiném typu rozhodování, jiné populaci nebo při výraznějším stresu může být výsledný efekt odlišný.
Právě proto je studie zajímavější jako příspěvek k chápání vztahu mezi tělem a mozkem než jako praktický návod k dýchání. Ukazuje, že rozhodování není oddělená matematická operace uzavřená v lebce. Hodnotu nabídky mozek počítá ve chvíli, kdy zároveň sleduje, v jakém stavu se nachází organismus, jehož je součástí.
Racionální volba tak nemusí být méně racionální jen proto, že do ní vstupuje tělo. Spíš se ukazuje, že tělo bylo součástí výpočtu celou dobu – jen jsme ho v jednoduchých modelech často vynechávali.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], Neuron – Slow breathing impacts inter-organ dynamics modulating brain function and risk behavior [2], img ai generated
