Ani pravidelné cvičení to nedokáže plně napravit. Sezení totiž pomalu, ale jistě mění naše tělo zevnitř.
Epidemie sezení
Podle výzkumu publikovaného v časopise Annals of Internal Medicine (2015) dlouhé sezení zvyšuje riziko úmrtí bez ohledu na to, kolik času trávíte cvičením.
Světová zdravotnická organizace navíc označila nedostatek pohybu za čtvrtý nejvýznamnější rizikový faktor předčasného úmrtí.
Průměrný dospělý člověk podle dat z USA stráví v sedě více než šest hodin denně – a to často i ti, kteří pravidelně sportují.
Moderní tělo je tak v permanentním rozporu s tím, na co ho příroda po miliony let připravovala: na pohyb.
Svaly, které se pomalu vypínají
Naše tělo je stavěné na chůzi, dřep, běh – ale ne na hodiny nehybnosti.
Když dlouho sedíme, ochabují svaly trupu a zad, zatímco ohybače kyčlí a hamstringy se zkracují a tuhnou.
Podle odborníků na fyzioterapii to vede k chronické bolesti zad, omezené hybnosti a špatnému držení těla.
Zvlášť ohroženi jsou lidé, kteří se u práce hrbí nad klávesnicí – krční páteř je neustále v přetížení a ramena se stahují dopředu.
Dlouhodobě jde o začátek řetězce problémů, které mohou vést k artróze, zánětům nebo poruchám nervového přenosu.
Srdce, které zpomaluje
Zní to paradoxně, ale i když běháte pětkrát týdně, sezení po zbytek dne může zrušit většinu benefitů vašeho tréninku.
V klidu – tedy při sezení – se zpomaluje krevní oběh, srdce pumpuje méně efektivně a hladina „dobrého“ HDL cholesterolu klesá.
To podporuje ukládání tuků v tepnách a zvyšuje riziko srdečních chorob až dvojnásobně oproti aktivním lidem.
Dlouhé sezení navíc zhoršuje metabolismus glukózy, což vede k inzulinové rezistenci a riziku cukrovky typu 2.
Mozek v mlze
Při pohybu se zrychluje krevní oběh a mozek dostává více kyslíku a živin, což podporuje soustředění i dobrou náladu.
Když sedíme celé hodiny, krevní tok do mozku klesá, což vede k únavě, zhoršené pozornosti a tzv. „brain fogu“ – mozkové mlze.
Dlouhodobé studie ukazují, že nadměrné sezení může zvyšovat riziko deprese a demence, pravděpodobně kvůli kombinaci nízké fyzické aktivity a narušené neurochemické rovnováhy.
Kosti, které slábnou
Sedavý životní styl znamená i menší zátěž pro kosti.
Bez pravidelného zatížení (např. chůzí, stáním, běháním) kosti ztrácí hustotu – proces známý jako osteopenie, který může přerůst v osteoporózu.
Vědci upozorňují, že pohyb je klíčový stimul pro obnovu kostní tkáně – a jeho nedostatek může zrychlit stárnutí pohybového aparátu i o deset let.
Cukr, tuk a hormony: skrytá biochemie sezení
Když zůstáváme nehybní, svaly přestávají efektivně využívat inzulin, což způsobuje hromadění glukózy v krvi.
Tělo na to reaguje zvýšením hladiny inzulinu – a po čase vzniká inzulinová rezistence, první krok k diabetu typu 2.
Navíc klesá produkce enzymu lipoprotein lipázy, který rozkládá tuky v krvi.
Výsledkem je pomalejší metabolismus, ukládání tukových zásob a chronický zánět – tichý spouštěč civilizačních chorob.
Stačí se zvednout
Dobrá zpráva? Řešení je jednoduché.
Výzkumy ukazují, že krátká přestávka každých 30–60 minut – třeba jen vstát, projít se, natáhnout nohy – dokáže výrazně snížit zdravotní rizika.
I malé změny mají velký dopad:
postavte se, když telefonujete,
choďte po schodech místo výtahu,
během práce střídejte sezení a stání,
využijte aplikace, které vás každou hodinu upozorní, že je čas se pohnout.
Podle Mayo Clinic může už dvouminutová chůze každou půlhodinu zlepšit hladinu cukru v krvi i krevní tlak.
Tělo bylo stvořeno k pohybu
Z evolučního hlediska jsme lovci a sběrači – bytosti, které měly pohyb jako přirozenou součást života.
Naše svaly, srdce i mozek se vyvinuly pro aktivní existenci, ne pro sezení u monitoru.
Moderní svět nás přiměl k nehybnosti, ale právě proto má smysl udělat z každého malého pohybu vědomý rituál.
Protože největší hrozba dnešní doby se neozývá hlukem – jen tiše sedí s námi.
Zdroje: The List, Health Harvard, Jama Network, Foto: Pexels