Čas v rovnicích neplyne
Začněme tvrdou fyzikou. Newtonovy zákony, Maxwellovy rovnice elektromagnetismu i Schrödingerova rovnice kvantové mechaniky mají jednu společnou vlastnost: jsou časově symetrické.
To znamená, že pokud v těchto rovnicích otočíte časový parametr t→−tt \to -tt→−t, výsledek je stále fyzikálně platný.
Planeta by mohla obíhat pozpátku. Elektron by mohl sledovat obrácenou trajektorii. Rovnice proti tomu nic nemají. Z pohledu fundamentální fyziky je minulost i budoucnost rovnocenná.
A přesto existuje šipka času
V reálném světě ale nevidíme rozbité sklenice samovolně se skládající zpět, teplo proudící z chladnějšího tělesa do teplejšího, vzpomínky na budoucnost. Důvodem je druhý zákon termodynamiky.
Ten říká, že entropie (míra neuspořádanosti) v uzavřeném systému roste. To je skutečný zdroj šipky času.
Minulost = nižší entropie.
Budoucnost = vyšší entropie.
Rovnice jsou symetrické. Počáteční podmínky vesmíru nikoli.
Velký třesk jako extrémní výjimka
A tady začíná hlubší otázka. Proč byl vesmír na začátku ve stavu extrémně nízké entropie? To je jeden z největších otevřených problémů kosmologie.
Kdyby počáteční stav nebyl tak uspořádaný, neexistovala by jasná šipka času. Svět by vypadal jinak. Možná chaotičtěji. Možná bez stabilních struktur.
To, že čas plyne jedním směrem, je důsledek velmi specifického startu vesmíru. Ne rovnic samotných.
Blokový vesmír: Všechno už „existuje“?
Speciální i obecná relativita vedou k interpretaci známé jako blokový vesmír. V tomto modelu minulost existuje, budoucnost existuje, ale přítomnost je jen subjektivní průřez čtyřrozměrným prostoročasem.
Z fyzikální perspektivy není čas proud. Je to rozměr podobný prostoru. My se jím „pohybujeme“ — nebo přesněji, naše vědomí postupně prochází jeho řezy. To je radikální myšlenka.
Neříká, že budoucnost je deterministicky daná.
Ale že je součástí struktury reality stejně jako minulost.
Kvantová mechanika a čas
Kvantová mechanika situaci ještě komplikuje. Základní rovnice jsou časově symetrické. Ale proces měření – kolaps vlnové funkce – působí asymetricky.
To vedlo k různým interpretacím:
Kodaňská interpretace (kolaps je fyzikální proces)
Mnohasvětová interpretace (žádný kolaps neexistuje, všechny možnosti se realizují)
A tady se dostáváme k paralelním vesmírům.
Znamená to, že žijeme v paralelních světech?
Krátká odpověď: Možná. Ale nemáme důkaz.
Mnohasvětová interpretace tvrdí, že při každém kvantovém rozvětvení vznikají paralelní větve reality. To však není důsledek šipky času. Je to interpretace kvantové teorie.
A co je klíčové: Zatím neexistuje experiment, který by tyto paralelní větve přímo potvrdil. Jsou matematicky konzistentní. Ale empiricky nedoložené.
Tak co tedy čas je?
Fyzika říká:
Základní zákony nerozlišují směr času.
Směr vzniká z entropie.
Nízká entropie na počátku vesmíru je záhadou.
Blokový vesmír naznačuje, že minulost i budoucnost jsou strukturální součástí reality.
Paralelní vesmíry jsou teoretická možnost, nikoli potvrzený fakt.
Možná nejznepokojivější závěr
Možná čas neplyne. Možná my plyneme časem. Možná minulost stále „je“. Možná budoucnost už „je“. A naše zkušenost přítomnosti je jen lokální perspektiva uvnitř hlubší, symetrické struktury vesmíru.
Než se zeptáme, zda žijeme v paralelních vesmírech, měli bychom si položit ještě těžší otázku: Co když žijeme ve světě, kde minulost a budoucnost nejsou oddělené – jen jinak uspořádané?
Poznámka pod čarou: Proč se tím vůbec někdo zabývá?
Možná vás při čtení napadlo: Dobře… ale k čemu je dobré řešit, jestli minulost „stále existuje“ nebo jestli je budoucnost už někde napsaná?
Podobně absurdně kdysi zněla myšlenka, že hmota není pevná, ale skládá se z něčeho menšího než zrnko písku. Ještě absurdněji znělo tvrzení, že atom není nedělitelný. A přesto právě tyto „zbytečné“ otázky vedly k objevu elektřiny, polovodičů, laserů a nakonec k počítačům, které dnes držíme v ruce.
Když se fyzikové ptají na povahu času, nedělají to z nudy. Dívají se na rovnice, které fungují – a snaží se pochopit jejich důsledky.
Historie vědy ukazuje, že hluboké teoretické otázky často otevřely dveře k něčemu praktickému, o čem nikdo původně ani nesnil. Kvantová mechanika začala jako matematická hádanka. Dnes bez ní neexistují čipy, MRI ani GPS.
Nikdo dnes neumí říct, jestli lepší pochopení času povede k cestování časem, teleportaci nebo úplně jinému průlomu. Ale víme jednu věc: když přestaneme klást podivné otázky, přestaneme objevovat.
A někdy právě otázky, které vypadají nejvíc odtrženě od reality, posunou realitu nejdál.
