Člověk vnímá také polohu končetin, rovnováhu, bolest, teplotu a řadu dalších signálů, které se do slavné pětice nevešly.
Jeden z nejméně nápadných smyslových systémů je přitom aktivní prakticky nepřetržitě. Sleduje tep, dech, hlad, žízeň, plnost žaludku, nevolnost, tělesnou teplotu, napětí svalů i potřebu vyprázdnit močový měchýř. Nervová soustava tyto informace shromažďuje, vyhodnocuje a používá k řízení organismu.
Této schopnosti se říká interocepce. Není to tajemná intuice ani paranormální šestý smysl. Je to způsob, jakým mozek získává průběžnou zprávu o tom, co se děje uvnitř těla. Moderní definice přitom zahrnuje vědomé pocity i procesy, které probíhají bez našeho povšimnutí.
Tělo vysílá, mozek překládá
Když klesne množství vody v organismu, vzniká žízeň. Při prázdném žaludku se objevuje hlad. Zvýšená koncentrace oxidu uhličitého v krvi zesílí potřebu nadechnout se. Tyto pocity vypadají samozřejmě, ve skutečnosti jsou však výsledkem složité komunikace mezi orgány, nervy, hormony a mozkem.
Mozek navíc nefunguje jen jako pasivní obrazovka, na které se zobrazí přesná hodnota srdečního tepu nebo naplnění žaludku. Příchozí signály porovnává se zkušeností, očekáváním a okolní situací. Stejné bušení srdce může být během běhu vyhodnoceno jako běžný důsledek námahy, před důležitým rozhovorem jako nervozita a v neznámém prostředí jako varování před nebezpečím.
Interocepce proto není pouhá schopnost něco v těle zaznamenat. Zahrnuje také to, čemu člověk věnuje pozornost, jak přesně signál rozezná, jaký význam mu přisoudí a nakolik vlastnímu tělu důvěřuje. Člověk může být na tělesné změny velmi citlivý, ale zároveň je opakovaně interpretovat jako nebezpečné. Jiný může signály vnímat jen slabě nebo jim nevěnovat pozornost, dokud nejsou velmi silné.
Při úzkosti nemusí být problém v srdci, ale v jeho výkladu
Interocepce se často zmiňuje v souvislosti s úzkostí a panickými stavy. Zrychlený tep, stažený hrudník, lehká závrať nebo změna dechu mohou být vyhodnoceny jako důkaz, že se děje něco vážného. Strach následně zrychlí srdce a dech ještě více, čímž vytvoří další tělesné signály potvrzující původní obavu.
Bylo by však příliš jednoduché říct, že lidé s úzkostí pouze „lépe cítí své srdce“. Systematické přehledy neukazují, že by jejich objektivní přesnost při rozpoznávání tepu byla jednotně lepší nebo horší. Rozdíl může spočívat spíš ve zvýšené pozornosti, nedůvěře k tělesným pocitům, očekávání nebezpečí a způsobu, jakým člověk nejasné signály interpretuje.
Právě proto může být rada „více poslouchejte své tělo“ pro někoho užitečná, ale pro jiného nešťastná. Člověk, který své tělesné pocity neustále kontroluje a každou změnu považuje za hrozbu, nepotřebuje nutně signály sledovat ještě intenzivněji. Potřebuje se naučit rozpoznávat je bez automatického katastrofického výkladu.
Hlad ovlivňuje náladu přes to, co si uvědomujeme
Spojení vnitřních signálů s emocemi ukázala také studie publikovaná v časopise eBioMedicine. Výzkumníci sledovali hladinu glukózy, subjektivní pocity hladu, sytosti a energie i momentální náladu. Vyšší hladiny glukózy souvisely s lepší náladou, ale tato vazba byla vysvětlena hlavně tím, jak účastníci vědomě hodnotili svůj metabolický stav.
Nezdálo se tedy, že by krevní cukr náladu jednoduše ovládal mimo vědomí. Rozhodující bylo, zda člověk zaznamenal hlad, sytost nebo nedostatek energie a jak tento stav prožíval. Lidé, jejichž vědomé hodnocení lépe odpovídalo metabolickým změnám, vykazovali stabilnější spojení mezi stavem těla a náladou.
Výsledek dobře ukazuje, proč interocepce není pouhé měření fyziologie. Dva lidé mohou mít podobnou hladinu glukózy, ale tělesný stav si uvědomovat a emočně zpracovávat odlišně. Výraz „hangry“, tedy podráždění z hladu, tak není jen vtip o prázdném žaludku. Vzniká v místě, kde se metabolická změna setká s vědomým pocitem a jeho interpretací.
Vibrující kapsle odhalila problém, který přetrval i po léčbě
Mimořádně názorný příklad přinesla studie zveřejněná v červnu 2026 v časopise JAMA Psychiatry. Výzkumníci zkoumali 62 žen a dívek s restriktivní mentální anorexií, jejichž tělesná hmotnost už byla během léčby obnovena, a porovnali je s 57 zdravými účastnicemi.
Všechny spolkly kapsli, kterou bylo možné na dálku rozvibrovat v trávicím traktu. Vibrace měly dvě intenzity a účastnice stisknutím tlačítka oznamovaly, kdy je ucítily. Současně se sledovala elektrická aktivita mozku a další fyziologické reakce.
Účastnice s anorexií rozpoznávaly jemnější vibrace méně přesně. Častěji jako by předpokládaly, že žádný signál nepřijde, a pomaleji své očekávání měnily, když se vibrace skutečně objevila. Některé z těchto charakteristik navíc souvisely s rizikem návratu onemocnění během následujících šesti měsíců. Výsledky naznačují, že problém nemusí spočívat v prostém vědomém ignorování hladu. Nervová soustava může jemné signály ze střev zaznamenávat, učit se z nich a vyhodnocovat je odlišným způsobem i poté, co byla tělesná hmotnost obnovena.
Studie zatím nepřinesla diagnostický test připravený pro běžnou praxi. Zahrnovala pouze ženy a dívky s určitým typem anorexie a její výsledky bude nutné potvrdit v dalších skupinách. Ukazuje však, že komunikaci mezi tělem a mozkem lze zkoumat konkrétněji než pomocí dotazníku s otázkou, zda člověk dobře vnímá hlad.
Ženy vyšly v některých testech hůře. Vysvětlení ale neznáme
Pozornost vyvolala také metaanalýza 93 studií zaměřených na rozdíly mezi pohlavími. Muži dosahovali v průměru lepších výsledků v úlohách zaměřených na srdeční signály. U vnímání žaludku se spolehlivý rozdíl neobjevil a výsledky dechových testů byly smíšené.
Z těchto výsledků nelze vyvodit, že ženy „hůře cítí vlastní tělo“ nebo že rozdíl vysvětluje vyšší výskyt úzkosti a deprese u žen. Testy jednotlivých tělesných systémů měří různé schopnosti a mohou být ovlivněny pozorností, znalostí vlastního tepu, fyzickou kondicí i způsobem zadání. Do výsledků mohou vstupovat biologické rozdíly, hormonální změny i společenská výchova, která vede ženy a muže k odlišnému pojmenovávání tělesných a emočních stavů.
Zajímavější než jednoduché rozdělení na lepší a horší proto může být otázka, jak se lidé učí tělesné signály vysvětlovat. Zvýšený tep lze označit jako fyzickou námahu, strach, vzrušení nebo stres. Samotný signál zůstává podobný, ale jeho jazykový a emoční význam se mění.
Existuje vůbec jeden „vnitřní smysl“?
V roce 2025 vyšel provokativně nazvaný odborný text There is no such thing as interoception – tedy „Nic takového jako interocepce neexistuje“. Jeho autoři nepopírali, že mozek zpracovává signály z těla. Zpochybnili však představu, že existuje jedna obecná schopnost, která by stejně dobře vysvětlovala vnímání srdce, dechu, teploty i žaludku.
Výkon v jednom typu testu totiž často jen slabě souvisí s výkonem v jiném. Člověk může přesně vnímat dech, ale špatně odhadovat tep. Trénink jedné schopnosti se nemusí přenést na další. Některé oblíbené testy navíc neměří pouze vnímání těla, ale také paměť, pozornost, odhad a znalost toho, jak rychle srdce obvykle bije. Autoři proto navrhují chápat interocepci spíš jako zastřešující název pro skupinu rozdílných systémů než jako jeden smyslový talent.
Následná odborná reakce s částí kritiky souhlasila, ale upozornila, že současné testy jsou natolik rozdílné a nedokonalé, že z jejich slabých vzájemných vztahů nelze ještě definitivně prohlásit jednotnou interocepci za neexistující. Výzkum možná skutečně spojuje příliš mnoho jevů pod jedno slovo. Stejně tak ale může používat nástroje, které jednotlivé části systému zachycují nepřesně.
Označení „šestý smysl“ je tedy užitečné pro popularizaci, ale vědeckou situaci zjednodušuje. Přesnější je mluvit o vnitřní smyslové krajině tvořené mnoha kanály, které spolupracují, ale nejsou totožné.
Lepší interocepce neznamená cítit všechno silněji
Z výzkumu interocepce se někdy rodí lákavá představa, že duševní zdraví lze zlepšit prostým intenzivnějším soustředěním na tělo. Jenže cílem není zaznamenat každý úder srdce, každé zachvění žaludku a každou změnu dechu.
Zdravé fungování pravděpodobně vyžaduje něco jemnějšího: přiměřeně si signálu všimnout, správně ho zasadit do situace, nebát se ho a podle potřeby na něj reagovat. Hlad může vést k jídlu, únava k odpočinku a zrychlený tep během schodů nemusí spustit poplach. Stejně důležitá je schopnost tělesný pocit na chvíli pustit z pozornosti, pokud nevyžaduje zásah.
Výzkum interocepce může v budoucnu pomoci zpřesnit léčbu některých úzkostných stavů, poruch příjmu potravy, deprese nebo následků traumatu. Zatím ale neexistuje jediný trénink „šestého smyslu“, který by spolehlivě prospíval každému a všem duševním obtížím. Jednotlivé poruchy mohou zahrnovat odlišné tělesné systémy, jiný druh zkreslení a jinou potřebu léčby.
Interocepce tak nepřináší nový smysl, který by byl dosud skrytý. Přináší nový způsob, jak přemýšlet o známé zkušenosti: emoce nevznikají v mozku odděleném od těla. Každý okamžik je spoluutvářen tepem, dechem, energií, hormony a signály z orgánů – a především způsobem, jakým je nervová soustava čte.
Věděli jste, že…
…pojem interocepce má kořeny už v roce 1906? Britský neurofyziolog a pozdější nositel Nobelovy ceny Charles Sherrington tehdy rozlišoval informace přicházející z vnějšího prostředí, z pohybového aparátu a z vnitřních orgánů. Dnešní pojetí je mnohem širší, původní myšlenka těla jako samostatného smyslového prostoru je tedy stará více než sto let.
Upozornění: Text má obecně informační charakter a nenahrazuje odborné vyšetření ani léčbu. Přetrvávající úzkost, výrazné změny příjmu potravy nebo jiné psychické obtíže je vhodné řešit s lékařem či kvalifikovaným odborníkem na duševní zdraví.
Zdroje: Biological Psychiatry: Cognitive Neuroscience and Neuroimaging – Interoception and Mental Health: A Roadmap [1], eBioMedicine – Glucose levels are associated with mood, but the association is mediated by ratings of metabolic state [2], JAMA Psychiatry – Gastrointestinal Interoception and Relapse in Anorexia Nervosa [3], Neuroscience & Biobehavioral Reviews – Sex differences in interoceptive accuracy [4], Neuroscience & Biobehavioral Reviews – Interoception in anxiety, depression, and psychosis [5], Frontiers in Psychology – There is no such thing as interoception [6], Frontiers in Psychology – Commentary: There is no such thing as interoception [7], Biological Psychology – On the Origin of Interoception [8], img ai generated
