Tohle období se nazývá Africké vlhké období (African Humid Period) a trvalo přibližně od 11 000 do 5 000 let před současností.
A bylo to naprosto výjimečné období v dějinách planety.
Déšť jako v Evropě
Vědecké analýzy ukazují, že tehdy pršelo na Sahaře průměrně 500–600 mm ročně.
Pro srovnání:
Česká republika má ~700 mm.
Jihošpanělské Andalusii spadne méně.
Sahara tehdy nebyla okrajově vlhká. Byla skutečně úrodná.
Obří jezera a mokřady
Nejznámější je Megačad, ale nebyl sám:
jezera o rozloze stovek tisíc km²
mokřady plné ptáků
vegetace jako v dnešní Keni
Některé oblasti měly podzemní vodu tak blízko povrchu, že i během suchých let rostla tráva.
Ve „staré Sahaře“ žili hroši, krokodýli, stáda antilop a buvolů, žirafy, dokonce sloni! A nešlo o pár kusů. Šlo o ekosystém plný života.
Dodnes na skalách najdeme malby slonů, žiraf, lvích smeček… To nejsou symboly. To jsou vzpomínky.
A pak přichází člověk
Lidé se v té době po Sahaře volně pohybovali, lovili, rybařili a později začali chovat dobytek.
To je zásadní: Chov dobytka = rané formy pastevectví = počátek domestikace = základ civilizace.V jižní Sahaře se našly i mlýnky na obilí → což naznačuje rané zemědělství.
Sahara byla tehdy jednou z NEJDŮLEŽITĚJŠÍCH oblastí lidské evoluce.
Sahara jako „prehistorické Švýcarsko“
Proč se lidem dařilo tak dobře? Je za tím kombinace vody, úrodné půdy, mírného klimatu a dostaku zvěrstva. Bylo to prostě to nejlepší místo k životu v celé severní Africe.
Ale tahle idyla měla časový limit.
Pomalý konec ráje
Kolem roku 7 000 př. n. l. začínají vědci pozorovat první náznaky změn: monzuny slábnou, srážky klesají, jezera se začínají zmenšovat. Nešlo o náhlou katastrofu. Spíš o tiché vysychání.
Lidé to nejdřív zvládali: stěhují se k vodě, staví první osady u řek, zlepšují zemědělství.
Ale kolem roku 5 500–5 000 př. n. l. se stane něco zásadního:
Sahara se začíná měnit rychle.
Z vlhké savany se během pár staletí stává drsné, neprůchodné území.
A lidé musí udělat rozhodnutí, které změní dějiny.
Velká migrace. A zrod Nilu.
Desítky tisíc lidí opouštějí přicházející poušť a míří tam, kde zůstala voda: k Nilu.
Tohle není domněnka. To je doložené. Výsledkem je náhlý nárůst populací v nilském údolí, změna pohřbívání, sdílené kulturní prvky mezi Saharou a Nilskou oblastí. .
Lidé ze Sahary založili první trvalé osady podél Nilu. A z těchto osad vzniká to, co dnes nazýváme starověký Egypt.
Ano.
Bez zelené Sahary by možná nikdy nevznikly pyramidy. Poušť pomohla stvořit jednu z největších civilizací světa. Ironie? Konec ráje = začátek dějin.
A pak Sahara umlkla
Do roku 3 000 př. n. l. už byla většina Sahary suchá.
Do roku 2 500 př. n. l. se změnila v poušť velmi podobnou té dnešní.
Do roku 1 000 př. n. l. je definitivně „mrtvá“.
A lidé ji začali nazývat „moře bez vody“. Ale tady příběh nekončí. Protože Sahara nezemřela. Sahara… jen čistila plíce. A vědci se ptají: Kdy se nadechne znovu?