Svět bez stromů měl své vlastní obry
Kdybychom se přenesli přibližně 400 milionů let do minulosti, pozemská krajina by nám připadala téměř cizí. Stromy ještě neexistovaly, suchozemská vegetace zůstávala většinou nízká a ekosystémy teprve získávaly podobu, kterou dnes považujeme za samozřejmou.
A právě nad tímto světem se tyčilo cosi mimořádného.
Prototaxites vytvářel mohutné válcovité útvary. Některé fosilie naznačují organismy dosahující několika metrů, v extrémních odhadech kolem osmi metrů výšky a přibližně metru šířky. Ve své době tak šlo o jedny z největších známých struktur vytvořených suchozemským organismem.
Jenže už od 19. století existuje jednoduchý problém. Nikdo pořádně neví, co Prototaxites vlastně byl.
Strom, řasa, lišejník, nebo obří houba?
Kanadský geolog John William Dawson jej v roce 1855 původně interpretoval jako příbuzného jehličnanů. Následující generace badatelů navrhovaly řasy, lišejníky nebo směs více organismů.
Postupem času začala získávat převahu houbová hypotéza. Struktura fosilií obsahovala množství trubic připomínajících houbová vlákna a izotopové složení uhlíku naznačovalo, že organismus nezískával veškerý uhlík fotosyntézou jako běžné rostliny. Mohlo tedy jít o gigantickou houbu živící se organickou hmotou.
Jenže tím spor neskončil.
Výzkumníci nyní analyzovali mimořádně zachované fosilie druhu Prototaxites taiti z přibližně 407 milionů let starého skotského naleziště Rhynie chert. Porovnali mikroskopickou organizaci organismu i jeho chemický podpis s tehdejšími a současnými houbami.
Výsledek houbové vysvětlení výrazně komplikuje.
Chybí něco, co bychom u houby čekali
Vnitřní systém trubic P. taiti se podle studie strukturálně liší od známých hub. Chemická analýza navíc neposkytla očekávaný signál chitinu a jeho rozkladných produktů, který se podařilo detekovat u skutečných hub zachovaných ve stejné hornině.
To je důležité právě kvůli unikátním podmínkám Rhynie chert. Pokud se v totožném prostředí houbové chemické znaky zachovaly u jiných fosilií, jejich nepřítomnost u Prototaxitu se obtížněji vysvětluje jen špatným zachováním.
Autoři proto vyslovili mnohem odvážnější možnost: Prototaxites taiti mohl patřit k zcela vyhynulé evoluční linii eukaryot, která dnes nemá zjevného živého ekvivalentu.
Není to ještě nový „strom života“
Ani tento závěr ale není definitivním vyřešením záhady.
Studie se soustředila na jeden konkrétní druh Prototaxitu. Pod názvem Prototaxites se přitom skrývá více fosilních forem a není automaticky jisté, že všechny představují totožný typ organismu.
Výzkum také neříká, kam přesně by měla záhadná linie patřit. Neobjevili jsme tedy hotovou novou říši života vedle rostlin, živočichů a hub.
Máme něco možná ještě zajímavějšího: velmi starý organismus, který podle současných dat nezapadá pohodlně do žádné známé škatulky.
Dnešní svět nám může snadno namluvit, že evoluce vždy vyráběla jen starší verze organismů, které známe dnes. Prototaxites připomíná, že dějiny života mohly obsahovat celé experimenty, z nichž nezůstal jediný živý pokračovatel.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], Science Advances – Prototaxites fossils are structurally and chemically distinct from extinct and extant Fungi, DOI 10.1126/sciadv.aec6277 [2], University of Edinburgh – Prototaxites fossils are structurally and chemically distinct from extinct and extant Fungi [3]. img ai generated