Pokud se skryté teplo spojí s atmosférou, El Niño může ovlivnit srážky, sucha, hurikány, rybolov i globální teploty.
Neviditelná vlna, která může rozhýbat planetu
Na první pohled se v Pacifiku nemusí dít nic mimořádného. Oceán je obrovský, jeho hladina klame a většina dramatických změn se neodehrává tam, kam dosáhne lidské oko. Jenže klimatologové nyní sledují něco, co je z hlediska počasí mnohem důležitější než běžná anomálie na povrchu: mohutný pulz teplé vody, který se šíří pod hladinou tropického Pacifiku směrem na východ.
Právě tento skrytý pohyb může rozhodnout, zda se v roce 2026 rozvine silné El Niño. NOAA ve své květnové diskusi uvádí, že El Niño má 82% pravděpodobnost vzniku v období květen až červenec 2026 a 96% pravděpodobnost přetrvání do zimy 2026/2027 na severní polokouli. Zároveň ale platí, že síla události zůstává nejistá: modely ukazují vysokou šanci výrazného vývoje, nikoli jistotu historického extrému.
To je důležitý rozdíl. Nejde o předpověď konce světa ani o jednoduché tvrzení, že „přichází nejhorší El Niño v historii“. Jde o varovný signál v systému, který dokáže propojit oceán, atmosféru a počasí na opačných koncích planety. El Niño není lokální událost uprostřed oceánu. Je to jeden z hlavních způsobů, jak tropický Pacifik mluví do globálního klimatu.
Co vlastně El Niño dělá
Za normálních podmínek tlačí pasáty teplou povrchovou vodu tropického Pacifiku směrem k Indonésii a Austrálii. Na opačné straně, u pobřeží Jižní Ameriky, se z hlubin zvedá chladnější voda bohatá na živiny. Tento mechanismus živí mimo jiné rybolov u Peru a Ekvádoru a zároveň pomáhá udržovat rozložení tepla v tropickém Pacifiku.
Během El Niña se tento vzorec oslabuje. Pasáty ztrácejí sílu, někdy se jejich proudění dočasně obrací, a teplá voda se začne rozlévat dál na východ. Oceán pak mění místa, kde se tvoří tropické bouře, kde padají deště, kudy se v atmosféře vlní proudění a jak se rozkládá teplo mezi oceánem a vzduchem. NASA popisuje El Niño jako jeden z nejvýznamnějších jevů, které ovlivňují počasí na Zemi, protože mění srážkové vzorce i mořské ekosystémy podél amerického pobřeží.
Laicky řečeno: El Niño je chvíle, kdy tropický Pacifik přestane fungovat podle svého běžného rytmu. A protože tento oceán zabírá obrovskou část planety, následky se neuzavřou nad vodou. Přelévají se do monzunů, hurikánových sezon, sucha, požárního rizika, úrody i teplotních rekordů.
Tichý motor pod hladinou
Nejzajímavější část letošního vývoje neleží na hladině, ale pod ní. Vědci sledují takzvanou Kelvinovu vlnu, rozsáhlý pulz teplejší vody, který se může šířit podél rovníku ze západního Pacifiku směrem k Jižní Americe. Na běžném satelitním snímku taková změna nemusí působit dramaticky, protože družice zachycují hlavně povrch oceánu. Právě pod hladinou se ale může rozhodovat o tom, zda se obyčejná teplotní odchylka promění v klimatickou událost s globálním dosahem.
Kelvinovy vlny dokážou prohloubit vrstvu teplé vody a oslabit výstup chladnější vody z hlubin. To je zásadní zejména u pobřeží Jižní Ameriky, kde za normálních podmínek vystupuje k povrchu studená, živinami bohatá voda. Tento proces pomáhá udržovat nižší teplotu hladiny a zároveň živí jeden z nejdůležitějších mořských ekosystémů na planetě. Pokud se přísun chladné vody oslabí, hladina se začne rychleji ohřívat a teplá voda se může rozšířit dál do středního a východního Pacifiku.
Samotná zásoba tepla ale ještě nestačí. Aby se El Niño skutečně rozvinulo a zesílilo, musí spolu začít pracovat oceán a atmosféra. Pokud slábnou pasáty, teplá voda se snadněji přesouvá na východ. Teplejší hladina pak mění proudění vzduchu, tvorbu oblačnosti i místa, kde vznikají tropické bouře. Postupně se vytváří zpětná vazba: oceán ovlivní atmosféru a atmosféra dál podporuje změny v oceánu.
Právě proto je současný podpovrchový signál tak důležitý. Nejde o jednu izolovanou anomálii, ale o možný začátek většího přeskupení tepla v tropickém Pacifiku. Pokud se skrytý rezervoár dostane k hladině a atmosféra na něj zareaguje, může se El Niño v dalších měsících výrazně posílit. Pokud se naopak pasáty obnoví nebo se teplo nerozprostře správným způsobem, vývoj může zůstat mírnější.
Odborná literatura dlouhodobě ukazuje, že podpovrchové oceánské vlny mohou hrát zásadní roli při přechodech mezi fázemi ENSO, tedy mezi El Niñem, La Niñou a neutrálním stavem. Není to tedy drobný detail ukrytý v hlubinách oceánu, ale jeden z mechanismů, podle kterých vědci poznávají, zda se tropický Pacifik začíná přepínat do nového režimu.
Proč je rok 2026 citlivější než minulost
Silná El Niña se v historii objevila opakovaně. Mezi nejznámější patří události z let 1982–1983, 1997–1998 a 2015–2016. Každá z nich přinesla výrazné klimatické dopady a každá připomněla, že tropický Pacifik dokáže na omezenou dobu posílit extrémy v různých částech světa. Někde se projeví dešti a povodněmi, jinde suchem, vedrem, narušením rybolovu nebo problémy v zemědělství.
Rok 2026 má ale jednu podstatnou zvláštnost. Odehrává se v teplejším světě. El Niño samo o sobě není důsledkem klimatické změny, protože jde o přirozený klimatický cyklus. Podmínky, ve kterých se rozvíjí, se však změnily. Atmosféra i oceány mají vyšší teplotní základnu, mořské vlny veder jsou častější a některé ekosystémy vstupují do dalších epizod stresu už oslabené předchozími extrémy.
To je důvod, proč vědci nesledují jen samotný nástup El Niña, ale také prostředí, do kterého přichází. Stejný klimatický jev může mít v teplejší atmosféře jiné důsledky než před několika desetiletími. Vyšší základní teplota neznamená, že každý dopad bude automaticky katastrofální, ale zvyšuje šanci, že extrémy budou začínat z vyššího bodu a některé regiony se rychleji dostanou za hranici běžné odolnosti.
V tom spočívá hlavní rozdíl mezi historickými epizodami a možným vývojem v letech 2026 a 2027. Nejde jen o to, zda tropický Pacifik vstoupí do teplé fáze ENSO. Důležité je, jak se tato fáze propojí se současným stavem oceánů, atmosféry a dlouhodobého oteplování. El Niño je přirozené, ale svět, ve kterém se odehrává, už není stejný jako v minulém století.
Déšť, sucho, hurikány i ryby: jedna změna, mnoho dopadů
Dopady silného El Niña nejsou všude stejné a nikdy se nedají jednoduše převést na jednu mapu světa s jednotným varováním. Některým oblastem může přinést výraznější srážky a povodně, jiným dlouhé sucho, vyšší teploty a větší riziko požárů. Důležité je, že El Niño nemění počasí jedním přímým příkazem. Mění rozložení tepla v oceánu a atmosféře, a tím posouvá pravděpodobnost určitých typů počasí.
Jedním z dobře známých dopadů je změna hurikánové aktivity. Východní a centrální Pacifik bývá při El Niñu často příznivější pro vznik tropických cyklon, zatímco Atlantik může být naopak tlumen silnějším střihem větru ve vyšších hladinách atmosféry. To však neznamená, že by atlantická sezona byla automaticky bezpečná. I sezona s nižším celkovým počtem bouří může přinést ničivý hurikán, pokud zasáhne hustě osídlenou oblast.
Stejně důležité jsou dopady pod hladinou. Pokud se u západního pobřeží Jižní Ameriky omezí výstup chladné vody bohaté na živiny, mění se podmínky pro plankton, ryby i celé potravní řetězce. Rybolov u Peru a Ekvádoru patří k oblastem, které mohou na silné El Niño reagovat velmi citlivě. Teplejší povrchová voda navíc zatěžuje korály, mění výskyt mořských druhů a může zhoršovat mořské vlny veder.
El Niño se může propsat i do zemědělství. Tam, kde úroda závisí na pravidelném monzunu nebo předvídatelných sezonních deštích, může změna srážkového režimu způsobit výrazné problémy. Některé regiony se mohou potýkat s přemokřením, jiné s nedostatkem vláhy v rozhodujících týdnech vegetační sezony. Proto se El Niño nesleduje jen jako meteorologická zajímavost, ale také jako faktor, který může ovlivnit ceny potravin, zásobování a humanitární rizika.
Největší otázka není, zda El Niño vznikne. Otázka zní, jak silné bude
Aktuální klimatické výhledy naznačují vysokou pravděpodobnost, že se El Niño v roce 2026 rozvine a přetrvá do zimy 2026/2027. To je poměrně jasný signál. Méně jisté je, jak silná bude jeho vrcholná fáze a jak pevně se oceánský signál propojí s atmosférou. Právě tento detail rozhoduje o tom, zda půjde o výraznou, ale zvládnutelnou epizodu, nebo o událost, která se zařadí mezi největší klimatické výkyvy posledních desetiletí.
Některé modely a odborné komentáře upozorňují na možnost velmi silného vývoje, protože tropický Pacifik už nyní vykazuje výrazné podpovrchové oteplení. Oficiální výhledy však zůstávají opatrnější. To je správné, protože klimatický systém není jednoduchý stroj. Teplá voda pod hladinou je důležitý signál, ale sama o sobě ještě nerozhoduje o výsledku. Rozhodující bude, zda se tento signál dostane k povrchu, zda pasáty zůstanou oslabené a zda atmosféra začne reagovat způsobem typickým pro silné El Niño.
Právě proto budou následující týdny a měsíce klíčové. Pokud se teplota hladiny ve středním a východním Pacifiku bude dál zvyšovat a atmosféra začne potvrzovat teplou fázi ENSO, poroste i jistota, že svět čeká výrazná epizoda El Niña. Pokud se ale obchodní větry obnoví nebo se podpovrchové teplo nerozprostře očekávaným směrem, scénář se může zmírnit.
Klimatický systém často nerozhoduje jedním náhlým zlomem, ale sérií vazeb. Vítr posune vodu, voda ohřeje hladinu, hladina změní proudění vzduchu a atmosféra pak vrátí oceánu další impuls. Silné El Niño vzniká právě tehdy, když se tyto vazby začnou navzájem posilovat.
Skrytá baterie planety
El Niño se často popisuje jako oteplení vody v Pacifiku. To je pravda, ale jen část příběhu. Přesnější obraz je mnohem zajímavější: tropický Pacifik funguje jako obří tepelná baterie. V některých obdobích teplo ukládá hlouběji do oceánu, v jiných ho uvolňuje zpět k hladině a do atmosféry. Když se tato baterie začne vybíjet, důsledky se mohou projevit daleko od místa, kde celý proces začal.
Rok 2026 může být jedním z období, kdy se tato skrytá zásoba tepla začne výrazněji prosazovat. Neznamená to, že každý region zažije extrémní dopad. Neznamená to ani, že se naplní nejdramatičtější scénáře. Znamená to však, že pod hladinou největšího oceánu planety probíhá proces, který může v příštích měsících vstoupit do počasí milionů lidí.
Skutečné drama El Niña nespočívá v jediné bouři na obzoru. Je ukryté v pomalém přesunu tepla, který mění rovnováhu mezi oceánem a atmosférou. Pokud se tento proces rozvine naplno, může ovlivnit trasu dešťů, sílu sezon, zdraví moří i teplotní statistiky celé planety.
El Niño je přirozený jev, ale jeho dopady nikdy nevznikají ve vzduchoprázdnu. Pokud se v roce 2026 rozvine silná epizoda, nebude působit na planetu minulého století, ale na svět s teplejšími oceány, častějšími extrémy a citlivějšími ekosystémy. Proto vědci sledují Pacifik s takovou pozorností. Pod jeho hladinou se nepohybuje jen teplá voda. Může se tam rozhodovat o tom, jak bude vypadat počasí v roce 2027.
Zdroje: NOAA Climate Prediction Center: ENSO Diagnostic Discussion, May 2026. [1], NOAA CPC: ENSO Recent Evolution, Current Status and Predictions, May 2026. [2], International Research Institute for Climate and Society: ENSO Forecast. [3], World Meteorological Organization: Likelihood increases of El Niño. [4], NASA Science: El Niño. [5], Lin et al., Scientific Reports: Switch Between El Niño and La Niña is Caused by Subsurface Ocean Wave. [6], Reuters: US scientists forecast below-normal 2026 Atlantic hurricane season. [7], ZME Science / Tudor Tarita, článek o podpovrchové tepelné vlně v Pacifiku. [8], img ai generated leonardo ai
